Rozcestník >> Politika >> Diskuze k aktuálním zprávám

Masaryk kdesi napsal, že česká otázka je otázkou náboženskou. Nakolik to dnes platí, posuďte sami. Většina obyvatel se považuje za ateisty, ale přesto náboženské otázky vyvolávají na sociálních sítích bouřlivé debaty.
Sto let po konci první války se ukazuje, že katolická církev byla a je v českých zemích národní církví. Nic co poté vzniklo se dlouhodobě neuchytilo a podle průzkumů veřejného mínění většina (míněno tím ateistů) si křesťanství ztotožňuje s katolickou církví.

Po druhé světové válce u Čechů nehraje organizované náboženství nijak významnou roli. Za komunistů bylo přihlášení se k církvi tak trochu odboj, dnešní situaci si příliš netroufám hodnotit. Zajímavé bylo spojení brněnských Slušných lidí, což jsou jsou bývalí fotbaloví rowdies a nacionalisté nevalné pověsti, s kardinálem Dukou proti divadelnímu představení. Kdo z obou táborů představoval kulturu, nechť posoudí každý sám ......

Dějiny umění jsou částí národních dějin. Když si vezmete takové okresní město, jakým je třeba Prostějov, tak z časů 18.století a dříve se zachovaly většinou jen církevní památky. Kostely, obrazy, sochy. A taky zámky aristokracie. Církevní památky byly většinou majetkem katolické církve. Pokud církev a šlechtu pominete, nezbude po dávnějších předcích skoro nic.

Naprostý souhlas. Církev a šlechta byli mecenáši umění. Mluvil jsem ale o něčem jiném , o roli církve a náboženství po druhé světové válce u nás.

Kultura je projevem náboženství a naopak. To platilo i u nás bez ohledu na konfesi.
Komunisté uspěli v katolických zemích: V Itálii, Francii, Španělsku a samozřejmě v Česku.
Nikoliv v těch kalvínských: ve Švýcarsku, Holandsku, Británii a USA.
Husitství bylo projevem kulturního střetu mezi Itálií a zaalpskými zeměmi. Papež se stal v 15.století jablkem sváru mezi katolíky, a rozdělil Evropu na sever a na jih.
A to vše v nějaké podobě přetrvává dodnes. Když jsem v neděli v Rakousku, zajdu tam na mši do kostela. Je to prakticky stejné jako u nás doma, jen je to v němčině. Bez ohledu na to co se v minulém století dělo. V Itálii je to dost jiné, italsky sice nerozumím, ale působí to na mn úplně jinak. Spiritualita v Itálii je jiná než v Rakousku.
Jak se valily dějiny, zůstávala jakási podstata neměnná. V Itálii , Rakousku, u nás. Navzdory velkolepým plánům politiků a ideologů. Masaryka , který se chtěl vrátit k protestantismu, komunisté, kteří chtěli nastolit ortodoxní pojetí.
Sice většina obyvatel se hlásí k ateismu, avšak katolická církev naprosto dominuje nad ostatními konfesemi. Pokusy ji nějak nahradit, selhaly. Je totiž národní církví, dnes i za časů Husa.

Je fakt, že severské země preferují protestanství, zřejmě je to i mentalitou. Jižany protestanství příliš nezajímá.
Cikáni jsou také téměř všichni katolíci, pokud jsou věřící. My Češi jsme něco mezi. Seveřani to berou hlavně rozumem, jižani hlavně citem.

Je to spis obracene, severany poznamenalo protestanstvi,vys­ledkem je, ze nepodlehaji tak snadno emocim a jednaji racionalne, na pozlatko si moc nepotrpi. Jsou strizlivi a sporivi, nejsou pompezni. Cesi na rozdil od nich, inklinuji k "pavimu peri", maji radi okazalost a jsou spis rozhazovacni, to vsechno v sobe ma katolictvi, jen mensi cast vericich je spis nenapadna, neni ani domysliva a je poradku milovna..a spis skromna a pracovita..znaky protestantismu

Pokud v Evropě existuje nějaká hranice mezi severem a jihem, pak prochází Německem, nikoliv Čechami.
Masaryk byl toho názoru, že podle "české konfese" patříme k severu, jenže realita je taková, že patříme k jihu.
Je zajímavé, že cizinci ze Západu, kteří k nám po roce 89 přijeli, přemýšleli o tom kde nás zařadit. Rusko neznali, znali jen evropský západ a tak nás někteří přiřadili k Itálii. Asi podle chování řidičů v silničním provozu. Někteří z nich dokonce předpokládali, že se čeština podobá italštině. Já s tím tehdy moc nesouhlasil, čeština je přece slovanský jazyk, ale časem se dospěl k tomu že na té blízkosti k Itálii cosi je.
Italština mi vedle němčiny (se kterou jsme se po staletí setkávali) připadá jako nejbližší z neslovanských jazyků. Za středověku, i v dobách pozdějších byly ve větších městech v českých zemích italské čtvrti, vedle německých a českých. Třebas v Brně.
V bitvě na Bílé Hoře se neprojevily jen španělské peníze, ale taky kulturní rozdíly mezi severem a jihem. To, že kalvín Fridrich Falcký prohrál, je tak docela přirozené.

Italové se u nás velice dobře cítí. Je tu velké množství italských restaurací, vedených Italy. Česká nátura je veselejší, ne tak robotická a suchá jako u Němců, kde by našli mnohem lepší životní úroveň.

Podle mého skromného názoru jsou Němci typičtí seveřané. Ta hranice je právě v Čechách. Jihomoravané a Jihočeši jsou úplně jiní než Severomoravané a Severočeši. 😉

Etnografická hranice mezi severem a jihem vede taky jižní Moravou. Moravské Slovácko etnograficky souvisí s Uhrami. Lidové písně na Slovácku souvisí s uherským folklorem, třebas ty čardáše, které v Čechách nejsou.
Nápěvy lidových písní v Čechách souvisí s těmi v (Horním) Rakousku a Bavorsku. Jenže Rakousko s Bavorskem patří taky k evropskému jihu ( a zároveň k západu). Takový Pasov svou architekturou hodně připomíná italská města. U nás podobně Mikulov.

Pokud vím,Masaryk je autorem stejnojmenné knihy "Česká otázka" ,ve které se zabýval sporem o pravost Rukopisů královohradeckého a zelenohorského, které měly dokazovat stáří naší historie a Masaryk zdůrazňoval morální rozměr každé existence: žádná hrdost národa nemůže být založena na lži.Zvlášť ne na tak banální, protože stát je produktem novověké politiky a národ je jen imaginární společenství vytvořené politickými romantiky v průmyslové době = v 19. století.