Sic jsem mladší, brigády v zemědělství, tedy spíš v jézetdáctví,
jsem také zažil. Jakožto synkovi z dědiny pro mě nebylo žádné
překvapení, že se na poli musí ohýbat záda.
Na brigádě jsem byl také poprvé jako školák na základce, ale neříkalo
se tomu brigáda, oficiálně to byla exkurze na poli JZD. Brigádníkovi se
totiž muselo zaplatit, třeba i málo, ale muselo. Zaměstnávat školou
povinné děti se oficiálně nesmělo, ale vybírat brambory, v rámci exkurze
zadarmo, to se mohlo. Tak jsme vždy na podzim, místo řádné výuky, chodili
vybírat erteple. Nic proti tomu bych neměl, stejně jsme se tam nepřetrhli,
ale když nám měsíc na to soudružka učitelka v občanské nauce
vyprávěla, že v kapitalistických zemích musí děti pracovat za nízké
mzdy, bylo zaděláno na průs-er. Zeptal jsem se, proč v socialistické zemi
musí děti pracovat na poli zadarmo, no tu úču málem šlehlo. Ale nic se
nestalo, dostal jsem poznámku, které jsme se doma smáli ještě hodně
dlouho. Táta mi řekl, ať držím ve škole hubu, protože učitelka je
komunistka a pak mě třeba nevezmou ani do učení na zedníka, tím vše
skončilo.
Na žádné výjezdní brigádě, myslím ty školní, či studentské, jsem
nikdy nebyl. "Studoval" jsem na učňáku, tam nebyly dva měsíce prázdnin,
jen měsíc, ten druhý jsme museli dělat pro podnik, pro který jsme se
učili. Neříkalo se tomu brigáda, ale letní praxe a byly za to už i
nějaké peníze. No a na podzim opět brambory a jako učni jsme za ně už
taky pár korun dostali. Těch peněz bylo tak málo, že nás to dostatečně
odradilo od pokušení zanechat školy a jít do kolchozu... Na vysokou jsem
nešel, takže chmel mě minul.
Jiná kategorie byly brigády v dědině, ty známé akce Zet a podobné
iniciativy, tedy otročení zadarmo. Účast na nich zajišťovala místní
odnož bratrstva rudé pracky, metody byly v podstatě dvě. Tou první bylo na
brigádě pivo zdarma a možnost si něco ukrást, třeba obrubník, nebo pixlu
barvy. Na to však skočil málokdo. Efektivnější byla metoda vydírání.
Když neodpracuješ 100 hodin, tak: a následovalo to, co se na toho kterého
hodilo. Nejvíc se vyhrožovalo pomstou na dětech a to podle jejich věku,
takže malé nevzali do školky a velkým nenapsali dostatečně budovatelský
posudek k přijetí na nějakou školu. Nebo se vyhrožovalo nepřipojením na
vodovod, teda až někdy bude, či problémy při stavebním řízení pro
stavebníky, no prostě soudruzi dobře věděli, čím koho vydírat. Hnus.
Proto jsem byl od mládí tak trošku vysazený na tehdejší městské
paneláčníky, kteří vafasovali byt, tam přebývali za směšný nájem a
nic jiného dělat nemuseli, protože školku, hospodu, nebo obchod jim postavil
stavební podnik. Všechno na stříbrném podnose. Venkovan se musel postarat
jak o svoje bydlení, tak ještě chodit zadarmo stavět obecní vybavenost.
Měšťáci si jezdili po výletech, my jsme byli furt v montérkách u
míchačky. Nebýt těch brigád, tak jsme neměli na dědině nic, aneb co si
lidi nepostavili sami, to neměli. Pro města bylo všechno. Hnus. Zaplať pán
Bůh, že je ta doba temna pryč.