Rozcestník >> Politika >> Jak se žilo za socialismu, a jak se žije dnes

Co to zase vykladas? Zeny samozrejme pracovat mohly, ale se souhlasem manzela, rodina, kde pracovali oba manzele, platila vysoke dane a tak, kdyz byly deti, za ktere se musela platit skolka, nebo hospodyne, se pracovat zenam vubec nevyplatilo. Na zeny v domacnosti byly danove odpisy. Krome toho jesli/skolek pred 5.rokem diete bylo dost malo.

Jakým způsobem se ten souhlas dokladoval u zaměstnavatele? Anebo mohla pracovat i bez souhlasu

Loretta asi myslí souhlas v rámci rodiny

To mi přijde zvláštní. Manžel by pak taky potřeboval souhlas? Vždycky jsem (a dosud se na tom nic nezměnilo) považovala muže a ženu za rovnoprávné. Jistě že se domlouvali co se koupí, kam investuje, kde stráví dovolenou a také kdo kde pracuje. Chodila jsem s manželem na jeho pohovor, pak jsme se radili jaké místo vzít. On radil mně a já jemu.

To jsou prastaré role, muž je lovec a působí venku, žena se doma stará o krb. U muže je to samozřejmé, že pracují, stejně tak jako je samozřejmé, že žena rodí děti a stará se o ně.
Ale v tomhle tvém protestu tě poznávám, ratko, to jsi celá ty

A to jsem už stará babička v důchodu :-)

Kdyby mi někdo řekl že mi manžel musí dovolit jít do zaměstnání, myslela bych si že se zbláznil...že mu přeskočilo. Jsem svéprávná.

Vypadá to, že rovnoprávnost muže a ženy je v některých rodinách ještě v plenkách.

Takhle se možná uvažovalo kdysi, dávno už to neplatí. Fakt bych chtěla vidět domácnost, kde by žena chtěla a MOHLA pracovat a čekala na to, jestli jí to manžel dovolí.

Takhle se možná uvažovalo kdysi, dávno už to neplatí. Fakt bych chtěla vidět domácnost, kde by žena chtěla a MOHLA pracovat a čekala na to, jestli jí to manžel dovolí.

No jo, takzvaný pokrok neznamená vždy změnu k lepšímu, to je známá věc. A samozřejmě nejde o nějaký souhlas, ale o vzájemnou dohodu. Hezky to tady psal Stanley, jak to s ním jeho žena umí. Jen hlupačka dupe nožičkou a vykřikuje "já chci"

To není o hlupačkách, nikdo tady nedupe nožičkou. Jen bychom chtěli být rovnoccennými partnerkami.

Manzel byl "Oberhaupt" rodiny, byl ten, ktery podepisoval smlouvy , zenin podpis nestacil.Pozdeji doslo ke zmene, museli podepisovat oba. Zena tak nezodpovidala za chod rodiny, pri podvodech, ktere se dostaly pred soud, nebyla taky zodpovedna.. ve vetsine pripadech se jednalo o formalni zalezitost, ovsem vznesl li manzel namitky, podnik ji nezamestnal.

To tedy je dost drsné, ale věřím tomu. Myslím že Švýcarsko, jestli se nemýlím, byla poslední evropská země kde žena dostala volební právo.

Oni to vidi jinak, muz je hrdy, ze je zivitel a manzelka i kdyz pracuje , si ponechava veskere penize, ktere si vydela. Vychovavat deti je svata povinnost a kazda matka, ktera pracuje je povazovana za krkavci( tedy pokud jsou deti male) Zadna kolektivni vychova neni. Zeny jsou ale vic chranene, neexistuje, ze by se manzel zdekoval a neplatil, hledali by ho a urcite by ho nasli, jedne, kdyby se dal k teroristum , manzel plati na deti az do 18 let a pokud studuji do 25.

Takže žádné školky? V Německu i Rakousku je to běžná věc.

Takhle, mám tři syny a vidím jak je to pro jednoho z nich těžké protože má manželku puťku (sedí doma) a on všecko musí sám. Ono vydělávat je hezká věc, ale i muž chce být s dětmi a potěšit se. A žena by měla muži vyjít vstříc, některé práce převzít a ulehčit mu. Druhý syn má Němku a ta je aktivní, podobně jako jsou aktivní Češky. Pomůže, podpoří ale chce mít taky svoje povolání, studuje za učitelku a končí studium s dvěmi dětmi. Ona podpořila syna když studoval, on podporuje ji aby dostudovala. A to s dvěmi dětmi. JIstě bude chtít pracovat, realizovat se.

Ale ano, jesle jsou statni a kazdy si je musi platit sam podle vyse prijmu. Do povinne skolky vstupuji deti v 5 letech a trvaji 2/3 roky. jsou bezplatne. Mluvila jsem o skolkach soukromych, ktere se plati a ktere jsou od 3 do 5 let. V Nemecku je to dost podobne. V Rakousku nevim, ale asi to bude taky tak.Problem je, ze skolky jsou dve hodiny dopoledne a dve, nekdy ani to, odpoledne. pak musi dite domu. proto je tezke pracovat, deti nedostavaji ve skolce obedy a ve skole taky ne, jen na gymplu. Vetsine Svycaru to tak vyhovuje, jsou na to zvykli a nejsou zvlast narocni....povazuji to za spravne. A to prosim svycarske babicky nesupluji, jdou se navstivit a jinak si ziji svuj zivot, nikdo neocekava, ze by mela babicka zaskakovat. Plati kdo chce deti, ma si je sam vychovat.

KOLIK DĚTÍ MÁŠ TY, ŽE PROBLÉMY S DĚTMI U NÁS A VE SVĚTĚ TAK DOBŘE ZNÁŠ?

Brzdi, prosím, tohle je osobní, nic nám do toho není, a nelíbí se mi ani způsob dotazu.

Mně by to celkem zajímalo. Sama taky řeknu kolk mám dětí, mluvím o tom co jsem zažila. Vím jak to bylo u nás (jaké školky, prostřední byl i v jeslích), jak to bylo v Rakousku i Německu. Tedy z vlastní zkušenosti. Ty dvouhodinové (dopoledne odpoledne) byly spíše typu Maceška tedy kroužek. Družina byla taky podobná, svačina (oběd) do baťůžku, nikdo nevařil. Bylo to zajímavé.

Ty jsi hodně otevřená, ratko, asi nejvíc z lidí, co jsem na internetu poznala . Obdivuji to, ale sama se radši v tomhle držím zpátky. Chápu lidi, že si chrání své soukromí. Je to takové nepsané, ale i psané pravidlo internetových diskuzí. Každý má právo si své soukromí chránit.

Chces li se vyhnout konfliktum, pak o sobe nic neriej, to je jedna zkusenost, kterou mam odsud. Kdyz se to nejmin hodi, pak ti to nekdo vpali do obliceje a vetsinou pozmenene.

S tím ale člověk počítá, pak není překvapený :-)

No nepocitala jsem a vidis, co z tho vzniklo..

zatím jsem si ničeho nevšimla, jen běžné pošťuchování. A nikdo nic na tebe nevytáhl. To že žiješ v cizině není žádná senzace. Já tam žila 14 let. ale vždycky jsem se chtěla vrátit. A jsem ráda.

kdyz myslis...kazdy jsme jiny, sprostarny mi vadi..

v Německu jsou školky stejné jako u nás, se vším všudy a celý pracovní den. Vím to z první ruky, chodí tam moje vnouče :-)

Je to mozne, mozne je i, ze je to v kazde nemecke zemi trochu jine, zas az tak me to nezajima, Svycarsko a Nemecko maji dost podobny system ..pokud se me nekdo zepta, snazim se napsat to
tak, jak si myslim, ze to je, ale jak vidim, zpochybnujete s Marikou stejne vse, co napisu...takze to vlastne nema zadny smysl. Asi se taky zacnu radeji bavit o nakladani okurek..to je takove bohulibe thema, ktere snad nikoho nepopudi..

Ale ne, promiň :-) Když ty jsi tak suverénní, až to člověka zarazí a řekne si, že to snad není možné. Piš co chceš, nebudu vrtat. Umím být i příjemná.

Suveren zadny nejsem, spis naopak, ale uz jsem byla jednou vyzvana, abych se k ceske problematice nevyjadrovala­..vychazela jsem ze spatneho predpokladu, ze lidi v Cesku taky zajima, jak je to venku, ale zrejme je to jinak...

ale není, někoho toho zajímá, někoho ne...

Co se mě týče,nemám ráda zobecnění,tvrzení o jakési národní povaze a navrch výhradně negativní.Je mi líto,ale k tomu jsi měla tendenci.Jak jsi to ale ty osobně vnímala venku,zajímá jistě většinu.Člověk to třeba může srovnat i se zkušenostmi svých příbuzných a známých.Z cestování si totiž odnášíme jen dojmy.

Pred casem jsem si uvedomila, ze kriticke poznamky lidi, kteri zijou venku, nejsou vitany, prestoze pronese li je Cech , zijici v Cesku, jsou tak nejak bez problemu akceptovany.. Rikas, ze z cestovani si odnasime dojmy, ja jsem si taky prinesla ze svych cest do Ceska urcite dojmy..proc mi tedy upiras moznost sve dojmy vyjadrit?

jen je třeba si dát pozor na paušalizování... jakože tak to obecně je. Když víme že není (máme jiné zkušenosti)

Proto své dojmy nevydávám za pravdy,nezobec­ňuji,samozřej­mě si nemohu dělat nároky coby znalec.
Kritika je věc zdravá a nezbytná,sebe­kritika veleoceňovaná sympatická vlastnost.Je jen trochu divné,když jde jen a pouze o tu kritiku.Navíc naprosto odosobněnou,jakobys snad byla jiného rodu a neměla tu kořeny.

zcela souhlasím... cestování jsou dojmy. Mám celoživotní zážitek z mého dvouměsíčního hlídání vnoučátek v Singapuru. Bylo to jen chvíli ale poznala jsem toto místo "odspodu"

nebuď tak vztahovačná, diskutuj a neber si nic osobně

Neni to snadne, nejsem zvykla na osobni utoky, v nekterych pripadech i podpasovky.Jsem z toho pak uplne paf. Chvilku potrebuji, abych se vzpamatovala. Nechci uz pokracovat v diskuzi s Marikovou, zbytecne mi to zveda adrenalin.

Byla bych ráda, kdyby atmosféra diskuze byla přátelská. Líp se najde porozumění mezi lidmi. Skryté ostny zraňují, k čemu potom chodit do takové diskuze, když to akorát zkazí náladu.

To je nepříjemné riziko každého diskuzního fóra,jehož účastnící sklouznou do osobních útoků.

Osobní útoky má správce bez řečí smazat. Za což ho jejich autor nadosmrti miluje, ale to se nedá nic dělat, bylo by zbabělé hrát mrtvého brouka, ach jo . A dotyčný/á bude na jiných fórech vykládat, že tady byl smazán "pro jiný názor", na to můžu vsadit boty

Souhlasím.

To mi připadá jasné, že i ženy na západě pracovat mohly. Ale nebylo jich zdaleka tolik, jako v socialismu. Tady pracovaly prakticky všechny. Musely, protože z jednoho platu se vyžít nedalo, platy byly moc malé.

Nejen musely, byly na to hrdé. Tedy já se do práce hrnula, těšilo mě že jsem samostatná.

Já bych se byla raději starala o hezkou domácnost, věnovala se dětem, pěstovala ovoce a zeleninu na zahradě, hodně vařila...

Tak, je to na rozhodnutí ženy, dále pak na společné dohodě manželů a na tom, zda muž dokáže nebo nedokáže ze svého platu rodinu uživit a je úplně jedno, jestli je to u nás nebo v bývalé kapitalistické cizině.

Schopnost stát na vlastních nohou,činí ženu svobodnou.A není až tak důležité,zda toho někdy využije.Jen by si měla dávat velký pozor,aby doma nezakrněla a zůstala pro svého muže přitažlivá.Čímž nemám na mysli jenom vzhled.

Opět souhlas. Teď dřepím doma ve vytahaných teplácích a očekávám že mi muž po 40 letech manželství neuteče za nějakou mladou. Protože i on sedí doma ve vytahaných teplácích a proprděných trenkách. Ale doby když byly děti malé, ty doby nebyly vůbec jednoduché ani pro jendoho z nás. Pořád jsme se přetahovali o "hranice", dnes je to hra... tedy hra na dohadování. Tehdy jsme to mysleli vážně. Ta linie se pořád vnitřně ujasňovala... i s určitým napětím které přetrvávalo. A patřilo ke vztahu.

Prožíváte nádherný podzim života a moc tě prosím,abys ho užívala.Domnívám se,že už se konkurence obávat nemusíš.Občas jděte do přírody,otevřete si večer dobré vínko,opečte si buřty u ohýnku(nejlépe s partou kamarádů,s kytarou a koltlíkářskými písničkami)-zkrátka a dobře važte si toho,že jste stále spolu.Když celoživotní parťák odejde do věčných lovišť,žití už se navždy změní.

Vytahaný tepláky přímo miluji.