to je právě problém ateistů...stáří je pro ně bez smyslu a tak by volili smrt.
Jak jsi na to přišla? Stáří je bezva období, před tím by nikdo smrt nevolil. Ta je jen pro případy velkého utrpení, které už se nedá snést, bez naděje na vyléčení.
Příroda je nesmírně krutá. Léky jsou nakonec až umělý spánek. Nikdo nevíme, co za hrůzy se při něm zdá Moje babička se další dávce morfia bránila...
nevím zas tak moc o umírání, provázelajsem tatínka, maminkamá 95 a dnes mi spadla... má obří modřiny všude. Přesto si troufnu tvrdit že ji nenechám trápit. žádná uměla výživa, hadičky, posilovače dýchání etc. nechám ji v klidu umřít.
Obdivuju tě, jak to zvládáš, tohle dokáže málokdo. A nenechat
zbytečně ke konci prodlužovat trápení, to je jediné správné.
Ještě maminka dbá, aby měla oblečení hezky sladěné, jak jsi jednou
psala? Moje teta na to dbala až do konce, byla neuvěřitelná 
.
teta manžela již dva roky leží v komatu na hadičkách (80 let) Rodina je úplně vyřízená protože se o ní starají doma. Nedovolí ji odejít, ono je to mimořádně těžké téma... je odpojení od přístroju eutanázie?
Tak to nevím, ani kdo o tom rozhoduje... Je to utrpení pro všechny. Co na to říká Bůh - udržovat život na přístrojích, nebo ne?
Mám se svými syny dohodu,aby v takovém případě nenaléhali na
doktory,aby mě udržovali při životě.
O eutanázii se jedná pouze v případě,že pacient
sám,dobrovolně,vysloví žádost o usmrcení.To v ČR není uzákoněno.
https://www.novinky.cz/tema/clanek/eutanazie-40095504
já nemám dohodu s nikým, protože na děti nespoléhám a nějak mi to v rozhodující fázi bude jistě úplně fuk
ano....a proto to neřeším, co před mým koncem bude a hlavně co bude potom...počítám, že se asi děti vzájemně pobijí....))))))))))))))))))))))))))))))))))))
Tohle bývá dobré promyslet předem a ošetřit v závěti. I za cenu toho, že jeden dostane víc, než druhý.
ale prosim tě.....ať bychom udělali jak chtěli, vždycky se bude jeden citit ukřivděný, tak mám takovou myšlenku, když to půjde, všechno prodat a peníze na něco rozumného dát........třeba na nějakou obnovu památky, v žádném případě ne neziskovce na čmoudíky
Taky to nechápu, ale je to samozřejmě každého věc. Mně je blízké takové to šlechtické udržování rodinného sídla, kde se střídají generace.
Taky, nemusí to být šlechtické sídlo ale prostředí které se dědí z generace na generaci. Vnuci vědí, odkud je babička s dědou.
Vidíš, to mě zrovna u tebe překvapuje, jsi taková světoběžnice 
. Ale rozumíš mi. Já vnímám budovu
jako bytost, která má duši lidí, co v ní žili.
To je ale musíš napřed vydědit a sepsat závěť ve prospěch někoho
jiného.Jinak budou dědit automaticky. 
ale čmoudíci! takže nejen zblblá do babiše, ale navíc lepšočlověk
rasista... 
a tebe třeba nenapadlo, že by mohli příbuzní třeba chtít se zbavit někoho, kdo je nemocný, nebo mu tak zkrátit utrpení ? podle me to je velice ošidné téma
Myslím že právě závěr života je snad nejdůležitější část našeho žití. Je to ta část která nám ještě zbývá...ostatní již odhořelo a je minulost. To co ještě hoří je přítomnost. To nejdůležitější. To se (podle mě) nesmí odstřihnout uměle, svévolně. To se musí žít. Odžít jako ovoce života.
Kecy v kleci.Na bolestivém umírání není nic povznášejícího,nic,co by
ještě hořelo životem a nadějí.Člověk si v průběhu života té bolesti
odžije už takhle dost-zvlášť když je ženou. 
Myslíš rození dětí? To je přirozená bolest, teď s odstupem dokonce nostalgicky vzpomínám jako na bolest příjemnou :-))
Nechci to nějak rozebírat,zkušenosti jsou rozmanité.Muž by ale do
téhle- přirozené- bolesti nešel. 
v každém případě je to normální :-)) mám tři děti, všecky velké. (přes 4 kila a zrovna ten první měl 59 cm a já byla vždycky hubená, malá.
snachám jsem radila, aby si při porodu nebraly nic proti bolesti, že jim pomůže mobilizovat všechny síly a příroda si pak lépe poradí. Věřím že to tak funguje. že bolest může fungovat jako přírodní doping.
No to je ohromny..rekni to nekomu , kdo trpi chronickymi bolestmi a uvidis, co ti na to odpovi..bolest zasadne oslabuje, ten, kdo je zazil, vi, ze dlouhotrvajici bolesti vedou spis k depresim, clovek se octne jakoby na spirale a i kdyz depresivni puvodne neni, po nejake dobe se jim stane.
Bolest při porodu nemusí být hrozná. Vím jak, jen člověk nesmí moc poslouchat doktory. To ale není téma sem.
Kéž by lékaři skutečně dokázali soucítit a v beznadějné situaci milosrdně zvedli dávkování.V současné době je ale spousta starých lidí odeslána do LDN,kteréžto zařízení pokládám za bránu předpeklí.
Tam nechce nikdo, nakonec lékaři raději pošlou nemocného domů i když doma nebude mít extra péči než tam.
to by mělo patřit jaksi k osvětě, že život je pokaždé komplet. nejen mládí ale i stáří se vším všudy.
To si zhruba po padesátce uvědomí úplně každý.Nikdo si ale nepřeje umírat dlouho,v bolestech a nedůstojně-když to třeba být nemusí.
Souhlas. Můj život se po padesátce nitěrně zlepšil, tedy srovnala jsem se sam se sebou :-)
Taky dobré.
