Je to zajimave, dokážu to shlédnout se zájmem. Ale za srdce me to nebere.
To neni otazka generační, ale mentality, osobního nastaveni. Kdyz spolužáci
šíleli z rocku a punku, ja jsem se dojímala Edith Piaf a Hanou Hegerovou .
Jsou vubec v tomhle emoce?
Tak nějak přemýšlím. Emoce jsou myslím v každém hudebním žánru. Trošinku a malinko znám komunitu blekošů a podle mého názoru jsou si hodně podobní s motorkáři. Tolik koncertů nebo sbírek pro těžce nemocné děti jinde málokde vidíš. Vím, že veškeré peníze jdou přímo do rukou rodičů těchto dětí. Ty emoce vidím v tom, že to jsou i přes podmalované oči a "strašidelné" hadry vesměs skvělí lidé se srdcem na pravém místě. A to jsou lidé, kteří působí v zahraničních světově proslavených black metalových kapelách. Osobně znám Marka Šmerdu z Root, hostujícího u Tonyho Filtha jako basák u Cradle of Filth nebo od nás Martina Škaroupku u stejného anglického projektu. Na stage bubáci, v reálu úplně pohodoví lidé.