Rozcestník >> Politika >> Jak se žilo za socialismu, a jak se žije dnes

prostě lidi a ženy žili tak nějak víc spolu... byla to doba, kdy vládla v Československu ještě lidskost a člověčina...!!!

To je pravda.Lidé neměli strach z nezaměstnanos­ti,byli klidnější a nehnala je vzájemná rivalita.

Jo tady ta nezaměstnanost začla až po té jejich slavné sametové...tam začlo všechno to zlo.

Nezaměstnanost je OK. Vždycky je procento lidí, kteří nejsou zaměstnatelní. To že kdysi byli všichni zaměstnaní znamená, že se někde flákači umístnili.

Umístili, a aspon trochu pracovat museli. Co jinak s nimi? Bud je živit úplne bez práce, nebo je nechat umřít hlady?
Nejhorsi jsou dneska mladi, co se nenaučí pracovat. To je tragedie pro ne i pro rodiny.

někdo se o ně musel starat, na svůj úkor. Dnes je to těžké. Pamatuji si, že ve svém zaměstnání si jeden vedoucí dovedl do práce syna - autistu. Byla s ním potíž, ženy dělaly za sebe i za něj... Chlapec byl šťastný a chodil tam jak pan ředitel. Kdyby nebyl syn vedoucího, už by tam nebyl. Takhle to oddřely za něj ty ženské.

V podstatě jsme na ně pracovali a promítlo se to i v produktivitě.Po r.89 jsem se těšila,že konečně skutečně začne platit - každému podle jeho zásluh! Škoda,že jsem se nedočkala.Na nezaměstnané ovšem platíme i po r.89,ale mnohem méně a formou soc.dávek.Do značné míry si tímto způsobem vytváříme bezdomovce.

nezaměstnatelní byli v kriminálech... nebo v ústavech pro občany s mentálními poruchami... ti ostatní jsme se dokázali bez problémů zaměstnat a pracovat...!!!

To je pravda, ústavy byly přeplněné, lidé s mentální poruchou se tam tlačili v klecích a trpěli. Tohle žádná vspělá společnost nedělá. Vím to, protože jsme pomáhala pečovt o mentálně postižené v Rakousku ve zcela jiných důstojnější podmínkách. a žasla jsem, že mohu žít jak lidé.

Tomu nevěřím. Mentálně postižené jsem vídala běžně kolem, na vesnici jich bylo několik, v zaměstnání, byli svobodní a celkem šťastni, staraly se o ne rodiny nebo pracovní kolektivy. Nikdo je nikam násilím nezaviral. Nějaké ústavy zrejme byly, ale zhruba stejne, jako dnes. Takove LDN nebo domovy důchodců, to je i dnes "předpeklí", jak to trefně označila jedna diskutující tady. A nemam důvod si myslet, ze ostatni ústavy jsou jiné, než ty, ve ktere se maji starat o nemocné a stare.

Vlastní zkušenost. Tedy to co jsem viděla na vlastní oči (u nás). Jistě jsem viděla i postižené chodit jen tak volně, starali se o ně rodiče. Ale já mluvila o případech samostatného života postižených. Pokud se u nás o ně nestarali rodiče, pak kdo? Pracovní kolektiv? a kde tedy spali, kdo jim vařil, pral ...

V případě, že byli sami, mohli v takovém ustavu skoncit. Dneska by skoncili na ulici.

jasne, radu inteligentu v teplarnach , nebo myli okna...krasny cas pro proletariat...

Znala jsem jednoho inženýra v kotelne, chodila jsem k němu na pokec. Jak já jsem mu tu práci záviděla, pohoda, klídek, teplo, zadny šéf za zády, zadna buzerace, co knížek mohl přečíst . Moc jsem to toužila dělat, ale mně by to nedali, to byla protekční práce.

Nebyla si holt Ing.

Neuvezla by si japonku s uhlím.

Urcite byl ten ing stastny, ze po letech studii,dostal tak teple misto a skvele pracovni zarazeni.

Tak určitě! To někteří uklízeli,myli okna atp.

Ty doma neuklízíš a nemyješ okna?

v té době neměli mít z čeho strach... měli práci... bydlení... zdravotnictví i školství dobře fungovalo... sportovat se téměř všude dalo... ne přes počítač, ale při pohledu z oka do oka u stolu se povídalo... no prostě byl ten život pro nás, normální lidi a ženy holt lepší...

Mám jiný názor, netvrdím že všecko bylo špatné ale kdyby nedošlo ke změně, asi bych se zbláznila.

Teď jsem důchodkyně, takže mohu a nemusím pracovat. Takže z tohoto pohledu se nestresuji. Děti se starají o rodiny, musejí kmitat. Ale to je normální.

Vnímám to obdobně.(To zbláznění sice beru jako nadsázku,ale rozumím ti.)

JO, z oka do oka se povidalo ..nekdy i celou pracovni dobu...uprimni lide si aspon priznaji, ze produktivita byla , az na nejake obory, mizerna..vsichni meli tak nejak stejne az na prominenty..vy­lozene krasny zivot...

Dneska je to ještě mizernejsi, jak dlouho u nas stavějí par kilometru dálnice, to je svetovy rekord. A ještě nekvalitne, za chvíli je to sama díra.

A přitom to v cizině stavět dokážeme-a náramně! Jak se říká-ryba smrdí od hlavy.Našich zákonů,rezortního ministerstva,vedení .Žádný Brusel!