Rozcestník >> Společnost a komunity >> Emigranti a cesky mluvici cizinci.

21. listopad - Světový den televize
21. listopad - Světový den pozdravů
21. listopad - Mezinárodní den filozofie
21. listopad - Světový den rybářství

Dnes mate na vyber co slavit...

Stinné stránky každodenního života v komunistickém Československu
StB aneb Nikomu se nedá věřit
S StB spolupracovalo odhadem 150–160 tisíc lidí ve všech kategoriích. Podle Radka Schovánka z Centra pro dokumentaci totalitních režimů je však důležité si pamatovat, že „někteří mohli spolupracovat tři měsíce a někteří třicet let”. V čísle také nejsou zahrnuti spolupracovníci Veřejné bezpečnosti nebo takzvané důvěrné prameny známé též pod pojmem aktiv. Tito lidé nedodávali informace pravidelně, takže nemuseli být formálně zavázaní a nebyli považovaní za součást agenturní sítě.
Je však také důležité zmínit, že ne všichni, co jsou uvedeni v seznamech Státní bezpečnosti, s touto organizací spolupracovali. Například pod zkratkou KTS se skrývá pojem „Kandidát tajné spolupráce”. To byli lidé, které i bez jejich vědomí StB sledovala za účelem možného navázání pozdější spolupráce. I pokud to dotyčný nepřijal, v seznamech zapsán zůstal. Podobné je to se zkratkou KI neboli kandidátem informátora.
Vězení a popravy
Se Státní bezpečností také úzce souvisí počet zatčených a popravených. Mezi ty velmi často spadali lidé, kteří jen nebyli po vůli režimu, nebo proti němu aktivně vystupovali. Z politických důvodů bylo podle zdrojů Policie ČR odsouzeno k nepodmíněnému trestu odnětí svobody mezi lety 1948 až 1989 205 486 osob. Odhadem 4500 z těchto lidí pak ve věznicích zemřelo. Popraveno bylo z politických důvodů 248 osob, z toho jedna žena – Milada Horáková. Mezi popravenými bylo i 12 promimentních členů strany, jako naříklad Rudolf Slánský nebo Osvald Závodský.
Ochrana hranic
Režim si velmi bedlivě hlídal svoje území nejen před vnějšími vlivy, ale také před tím, aby z něj neodcházeli jeho vlastní lidé. Mezi lety 1948 a 1989 bylo při pokusu o přechod československých hranic 145 osob zastřeleno, 96 usmrceno elektřinou „elektrického zařízení k ochraně hranic“ a minimálně 11 lidí utonulo. V automobilech havarovaných o pohraniční zátarasy zemřelo 5 lidí, 2 lidi zabily miny, na následky zranění způsobených služebními psy zemřel 1 člověk. Na selhání organismu po zatčení zemřel také 1 člověk a 16 lidí z obav před zatčením spáchalo sebevraždu. Celkem při útěku ze země zemřelo přinejmenším 282 lidí.
Umírali však také vojáci, kteří hranice strážili. Sebevraždu spáchalo 185 členů pohraniční stráže. Takzvaní „narušitelé státních hranic” zabili 11 vojáků, dalších 243 zemřelo na následky úrazů a nehod. Na následky postřelení pak zemřelo 39 vojáků a 47 zemřelo při manipulaci s výbušninami a elektrickým proudem.

ČERNÁ A BÍLÁ: Žilo se za komunismu líp?
Všichni měli práci a jistoty
ANO Každý měl právo na práci. Neexistovala nezaměstnanost. Každý měl dostatečný plat, aby z něj mohl pokrýt své životní potřeby. Stát a podniky poskytovaly řadu věcí zcela zadarmo, nebo jen za minimální poplatky. Například školní potřeby nebo rekreaci. Pracovní doba i úkoly byly jasně dané, pracující nebyli stavěni před neustálé změny a nehrozil jim prakticky každý den vyhazov.

NE Statisíce lidí nemohly pracovat ve svém oboru, protože nebyly po chuti tehdejším vládcům. I ti, kteří byli „kádrově čistí“, si často nemohli vybrat. Stát je umístil, kam potřeboval. Každý, kdo chtěl profesionální postup, musel se lísat k funkcionářům komunistické strany. Ti měli kariéru jistou bez ohledu na své schopnosti. Platy, zejména ty nástupní, byly nízké. Vyžít se z nich dalo jen stěží.

Všechno bylo mnohem lacinější
ANO Desítka stála v hospodě korunu sedmdesát a sklenka rumu čtyři deset, když začneme neřestmi tolik milými Čechům. Přibližně stejně však stál i bochník chleba a litr mléka. Svíčková se dala koupit za čtyřicet korun. V restauraci bylo hlavní jídlo za dvacku. Člověk mohl navštívit kadeřníka za pár korun, podobně levná byla i čistírna. Hlavně však bylo za babku bydlení, energie, vodné a stočné.

NE Ceny za energie skutečně vzrostly o desítky, v případě vodného i stočného dokonce o stovky procent. Všechno ostatní je však při porovnání se současnými příjmy výrazně levnější a to včetně základních potravin a stravování v běžných restauracích. Relativní „láce“ základního zboží byla zas navíc znepříjemňována za komunismu jeho nedostatkem. Ceny při nelegálním „podpultovém“ prodeji byly výrazně vyšší.

Na ulicích bylo bezpečněji
ANO Policie, tehdejší sbor národní bezpečnosti, SNB se těšil velkému respektu. Spořádaní lidé se nemuseli bát ve večerních hodinách na ulici. Nepřizpůsobiví lidé se nemohli projevovat na veřejnosti. Na ulicích nebyli žebráci a bezdomovci. Romové byli nuceni pracovat, a pokud by se pokoušeli vybočit z běžného chování, čekal by je přísný postih. Bylo i méně kapsářů, násilníků a drogových dealerů.

NE Běžný občan se musel mít na pozoru právě před strážcem pořádku, esenbákem. Při běžné kontrole mohl být kdokoli šikanován z malicherných důvodů. Statistiky mluvící o nízké kriminalitě byly zfalšované tak, aby ukazovaly příkladnost režimu. Ve skutečnosti nebyli schopni kriminalisté stíhat těžké zločince a mnoho zločinů zůstalo neodhaleno.

Lidé se k sobě chovali lépe
ANO Lidé se často scházeli v rodinách. Pořádaly se večírky a oslavy. Lidé se méně bavili o penězích a o práci a více o svém životě. Byli mnohem ochotnější pomoci jeden druhému. Rozšířeno bylo nezištné jednání, pomoc se neměřila penězi. Děti neodkládaly staré rodiče do domovů důchodců a mladí rodiče nechtěná nemluvňata do kojeneckých ústavů.

NE Za socialismu skutečně měli lidé na sebe více času a více se nezávazně bavili. Ženy však byly nuceny vykonávat takřka všechny domácí práce. Senioři byli často bez prostředků a bez pomoci. Neplánované rodičovství se prakticky vždy řešilo umělým potratem. Děti, které vybočovaly z norem, byly odkládány do zvláštních škol a polepšoven. Zdravotnický personál se choval k pacientům přezíravě i hrubě.

Kde delali soudruzi chyby

16. listopad - Mezinárodní den tolerance - Respekt si zaslouží všichni lidé bez ohledu na jejich národnost, pohlaví, majetkové poměry a další odlišnosti.

16. listopadu má svátek Otmar, Otomar, Daisy........­............

15. listopad - Den vězněných spisovatelů - Připomínka spisovatelů, kteří za svobodu slova bojovali navzdory nebezpečí, že budou uvězněni. Připomeňme si spisovatele, kteří bojovali i za nás a naši svobodu slova a svobodné vyjadřování názorů, které se sice nemusí líbit vládnoucímu režimu, ale máme na ně právo.

https://www.facebook.com/photo/?fbid=304825345842822&set=gm.7699847263375777&idorvanity=1178150712212164

Češi ví své......Němci a západ má výhodu....k vám si sen debil netroufne

Představte si, že potřebujete koupit něco tak základního, jako je třeba maso nebo ovoce. Abyste ale tyto základní komodity v dobách socialismu sehnali bez známostí, museli jste vystát pořádnou frontu.

Přesně tak, fronty na cokoliv byly fenoménem socialismu. Vznikly proto, že byl velmi výrazný rozdíl mezi poptávkou a nabídkou.

Bez front se neobešel ani nákup základního zboží
Je to tak. Většina zboží za socialismu byla nedostatkovým, a to dokonce trvale. Týkalo se to dokonce takových základních potravin, mezi něž patřila vejce, máslo, maso či již zmiňované ovoce a zelenina.

O dalším zboží ani nemluvě. Osmdesátá léta se nechvalně proslavila dokonce tím, že byl trvalý a vážný nedostatek hygienických potřeb, od toaletního papíru až po dámské hygienické potřeby.

A co potom třeba náhradní díly do automobilů, elektronika nebo něco dnes tak běžného, jako jsou například jízdní kola. Nic z toho zkrátka nebylo na trhu v dostatečném množství.

Některé potraviny byly dodávány jen v určité dny
Dnes si něco takového nedokážeme vůbec představit. V současné době si můžeme vzpomenout klidně pozdě večer, že si chceme nebo potřebujeme doplnit ledničku nějakou potravinou, kterou si pořídíme v blízkém supermarketu nebo večerce bez potíží za pár minut.

V socialistickém hospodářství tomu ale tak nebylo. Některé potraviny se do obchodů dodávaly jen v určité dny v týdnu, protože jich socialistická ekonomika zkrátka nedokázala vyprodukovat tolik, aby byly k dostání stále.

I to byl důvod, proč se všude tvořily fronty. Ve čtvrtek přeci do masny měli dodat vepřové, takže je potřeba se postavit do fronty hned brzy ráno. To samé platilo i pro prodejny s ovocem a zeleninou a dokonce i pro knihkupectví. Ani kvalitní literatury totiž socialistická ekonomika nedokázala vytisknout dostatek.

Vláda fronty popírala
Přestože si vládní představitelé byli dobře vědomi toho, že nedokáží fakticky řádně zásobovat obyvatelstvo, existence front byla oficiálně popírána. Přitom fronty bylo nemožné přehlédnout. Kvůli špatnému hospodaření tak socialistická vláda prakticky vytvářela podmínky pro všemožné kšeftování a ne nadarmo se říkalo, že vedoucí jednotlivých obchodů jsou nejbohatšími lidmi socialistického Československa.

Přesto vláda fronty v oficiálních dokumentech vydávala za různá hnutí, samozřejmě především ta mírová. Jak jinak by se taky za studené války dal ubránit mír, než ve frontě na banány.

Dobry rozhovor