Nebylo to jedno, ke komouškým fakanům měli kantoři jiný přístup, než
k ostatním. Neříkám že všichni kantoři, ale drtivá většina.
Samozřejmě jsme se jako děcka mezi sebou taky nijak nedělili na špatné a
dobré, leč když jsme něco provedli, tak tresty byly téměř vždy
rozdílné.
Spolupráce školy s rodinou bylo divadlo, kdy škola vydírala rodiče, kteří
když odmítali "spolupracovat", tak se soudružky učitelky mstily na dětech.
Ta spolupráce spočívala většinou v tom, že škola nutila rodiče něco
dělat pro školu zadarmo, natíráním lavic počínaje, vyvěšováním
komunistických hesel a rudých praporů konče. Na vesnici to bylo daleko víc
práce, než někde na sídliši ve velkoměstě, tam stačilo vyvěšovat ty
vlaječky, ale na dědině bylo běžné, že rodiče chodili brigádnicky
stavět školu. Kdo odmítl, toho děcko mělo špatný posudek a těžko se
dostávalo na střední školy. To byla realita komunistického zločinného
režimu. Rodičům dalo taky hodně práce naučit své děti, ty malé
zejména, co mohou a naopak nesmí říkat ve škole, aby neměli problémy.
Lidé vedli dva životy, jeden na veřejnosti, druhý doma. Přetvářka, lež,
hnus.
Jinak souhlasím, že vždy a v každé době byli, jsou a budou učitelé
mizerní, špatní, dobří a vynikající. Měl jsem možnost poznat všechny z
nich.
Že si někteří lidé, opakuji někteří, mohou dovolit cokoliv bylo taky
vždy a bude zase, jen se mění složení těch skupin, dříve komoušká
šlechta, dnes napakunkové, nebo taky nepřizpůsobiví paraziti a požírači
dávek. Kvůli tomu není důvod k odklonu od demokracie k totalitě.