Mně se to moc líbilo už jako klukovi, vždycky jsem si říkal, proč se to ještě nepoužívá:)
Mno, má babička je používala, dokaď jsme si nezavedli elektriku do
baráku. Pak měla elektrickou, ale ještě bez regulátoru teploty. To se
ještě "měřila" teplota žehličky nasliněným prstem. No a také měla
žehličku na dřevěné uhlí, ale tu nepoužívala, pravila mi, že s
dřevěnými oharky to nemá správnou teplotu a dřevěné uhlí nebylo k
sehnání.
Tehdá to bylo harampádí na vyhození, dnes to začíná mít opět cenu. Jako
ty šlapací šicí stroje s krásnými litinovými prvky a pozlaceným nápisem
"Singer".
:)))
Tak u nás dlouho nebyla elektrika a pak také peníze scházely. Dědeček
však byl technický průkopník a tak v osadě vytvořil první větrnou
elektrárnu... funkční a kdyby tenkrát nebyl konkurencí pro distributory el.
energie, stojí tam dodnes:))))
Jo, to je problém, dnes potřebuje člověk na vše stavební povolení.
Léta stála v sousedství větrná pumpa, doslovně stála, pán byl už pár let po smrti. Kovová konstrukce, tak 15m vysoko hřídel oběžného kola s množstvím lopatek (známe z USAmerických vesternů). Tak jsem počítal jestli by stálo za to se o něco takového vybaveného alternátorem z auta pokusit. Nestálo. Nejen úřady by byly proti ale i sousedé. Aby to mělo nějaký přínosný efekt, tak by musela ta hřídel aspoň být na dvacet metrů vysoko.
Doby se mění. Jo mít tak farmu a nejbližšího souseda kilometr daleko ...
Hm a ono by to asi podléhalo i energetickému úřadu s napojením do sítě atd. Souhlasím, že jsou to hovadiny. Chápu sousedy, že by je to třeba mohlo obtěžovat. Přesto i já rád vymýšlím různé zlepšováky a to co lidé kupují za hříšné peníze si vyrábím svépomocí:)))
S tím napojením do sítě je to pochopitelně jiná, Povolení provozovatele sítě je potřebné.
To s těmi tvými zlepšováky a vynálezy by mne zajímalo, jsem do tohoto oboru fanda. Vynalézám a konstruuji také, skromně, když překonám vrozenou lenost.
Tak teď už na to nemám tolik času... ale pořád jsem něco vymýšlel. Až budu v důchodu, budu pokračovat:)
Vždycky jsem si říkal, že až budu v důchodu, zřídím si doma takovou badatelnu jako ... Buvár a Pekišé (píši to záměrně česky, aby se to dalo přečíst) ze seriálu Byli jednou dva písaři:)
Dodatek. Ano, svítili jsme petrolejkami a když byla zavedena elektrika, tak byla v každé mítnosti (kuchyň, pokoj, kabinet, komora, kůlna a chlívek) 40W žárovka. V kuchyni a pokoji dokonce i zásuvky.
Psal jsem také o prarodičích, Na Moravském Slovácku, kde jsem prožíval většinu krásného dětství.
Můj staříček se do obce přiženil. Do skupiny chalup na kopci nad
vesnicí. Na valašské poměry to bylo dost velké hospodářství - 15 ha
zemědělské půdy a 10 ha lesa. Měl zemědělskou školu a ještě před
sňatkem odešel do Německa "na zkušenou", prošel tři statky kde pracoval za
byt a stravu a hlavně sbíral zkušenosti. Když převzal hospodářství,
vyměnil se sousedy pole (metr za metr) tak, že on si vzal ta
nejvzdálenější od osady a uprostřed nich si postavil chalupu. Na zelené
louce. Naštval tím tchána, protože vyhnojené role vyměnil za pastviny,
plné křoví a kamení. Ale věřil si a za pár let měl pole stejně úrodná
jako byla ta, která přenechal sousedům. Navíc jej nikdo neomezoval, nemusel
brát ohledy na nejbližší sousedy. V té osadě byly chalupy naňahňané
jedna na druhou a vznikaly malicherné sousedské sváry, třeba kvůli
slepicím.
Jedna z prvych zařízení, která vybudoval, byl "větřák" - větrná
elektrárna. Jeho starší bratr pracoval ve Vsetíně, v Sousedíkově fabrice
(pozdějji Moravské elektrotechnické závody Vsetín) a s radostí bratrovi
vypomohl po odborné stránce, takže v chalupě byla dřív elektřina než
podlaha To
bylo v roce 1932. Napojeni na síť byli někdy během války... takže já si
už "větřák" nepamatuji, znám jej pouze z fotografií.
Hm, to je hezké. Naši tolik peněz neměli, ale praděd byl docela bohatý. Bohužel nějak se neshodl s mým dědou, Přesto mu odkázal nějaké polnosti, které se stále řeší a řeší a řeší... za socialismu to nikou nevadilo a nepídil se po tom, dnes to dělá zlou krev.
Když hospodářství staříček převzal od svého tchána, byl zadlužený
až po uši. Stařenka totiž byla ze šesti dětí. Ze šesti dcer! Takže
když převzali hospodářství tak musela zbylých pět sester vyplatit.
Každé ze sester deset tisíc. Což byla obrovská suma: dobrá kráva -
dojnice - se dala prodat maximálně za osm set. Tak si to spočítej: museli by
vychovat a prodat 62 krav. Když počítáš s úživností 1 velká dobytčí
jednotka na hektar zemědělské půdy, pak mohli mít ve stáji maximálně
patnáct krav. Ale už nic jiného! Protože museli půdi nějak obhospodařovat
(traktor žádný) tak to znamenalo ještě dva koně (2x1,1 VDJ) no a aby mohli
odchovat telata, tak na každé tele ještě 0,5 VDJ! Pak ještě nějaký brav
(prase, ovce) - víc jak osm dojných krav mít nemohli. Měli sice les, jenže:
v tom lese nebyly vzrostlé stromy, které by se daly pokácet! Můj
pradědeček totiž nebyl moc dobrým hospodářem a když mu chyběly peníze,
vykácel a prodal co se dalo. Když staříček se stařenkou chtěli vykácet
stromy na chalupu tak zjistili, že budou mít jenom na tři stěny srubu a
krov, víc použitelného dřeva v lese nebylo....takže čtvrtá stěna chalupy
byla vypletena z větví a mezi tím upěchovaný jíl... více než po třiceti
letech jsem spávala na peci. Krávy byly jenom přes tuhle "tlučenou" stěnu,
ve světnici obitou rákosem, omítnutou a vybílenou vápnem. Tehdy na to
"poslední stání", u stěny, postavili mladého vola. Vůl krásně rostl,
rostl mu i roh. Přes zimu se krávy nepásly, nechodily ven a nikdo z těch,
kdo přinášeli krmení nebo ho čistili si evšiml, že roh roste vodorovně a
že volek ve chvílích, kdy se nudí (přes zimu často, téměř stále)
ťuká rohem do stěny vedle něj. Stále na stejné místo. Jednou jsem se
probudila a u nohy jsem měla díru až do chléva
Tož tolik k tomu bohatství...
Naši na tom byli mnohem hůře. A z druhé strany se jednalo dokonce o deset dětí a mlýn:)))
Sympaťák.
Pole na kopcích trpěly často nedostatkem vláhy. Můj děda si si na kopci založil kadlátkový sad, pamatuji, jak jsme v předjaří vozili sníh z nepoužívané hluboké cesty a vozili ho ke stromkům. Jenže radost mu zkazili JZĎáci, protože dědovo pole začlenili do lánu, rozorali meze a pak smutně koukali na vodní erozi a vesnici zanešenou hlínou z polí.
Hm, ono mnohdy to rozorávání mezí nemělo moc velký přínos, to
neříkám, že nebylo třeba spojit lány, kvůli obdělávání.
Já si vzpomínám třeba u nás na kapičky v poli... do kterých často někdo
nacouval... nebo se vůbec neopravovali... přišla nová doba a ty největší
ničitelé zase byli největšími ochránci takových památek.
Je to těžké.
U nás to bylo také v kopcích, skály a tak...
Ano, bylo napáchána spousta nesmyslů.
Ale to by bylo na dlouhé povídání.
Vzpomínky... někdy máme radost, že je máme a někdy na ně raději zapomínáme.
To spojování do lánů a následné meliorace bylo děláno diletantsky,
bez znalosti základních vlastností půdy. O krajinotvorbě nemluvě.
Jenže jak tak sleduji vývoj v zemědělství tak po pádu komunistů se
napáchalo na polích a přírodě x-krát víc zvěrstev
Já koukám na ty meliorace zase z hlediska jejich odsuzování. Neříkám,
že to bylo vždy dobře, ale také hodně pomohly. Tam kde jsou dnes
narušené, je to na polích znát. Nedávno u nás pokládali nové...
tentokrát plastové svody, žlutá trubka s otvory... no popravdě řečeno moc
tomu nevěřím, že to dlouho vydrží a bude plnit svou funkci.
Po revoluci jsem se koukal na nesklizenou pšenici a ječmen na polích...
nebyly dostatečné výkupní ceny a tak se to ani nesekalo, dokonce pak ani
nezaoralo. To bylo období Bohumila Kubáta v čele rezortu zemědělství. Pak
na orné půdě začaly vyrůstat supermarkety a satelitní komunity a nakonec
sluneční kolektory.
Tak v té době předrevoluční se zase sledovala bonita půdy právě z
hlediska jejího případného využití. Dnes mám pocit, že je právě v BPEJ
chaos.
V zemědělství existovaly výživové tabulky pro technické pracovníky,
dělala se brakace stáda. Tabulky byly celkově na ledacos, dokonce existovaly
tabulky časové... myslím ,že i dnes by se uplatnili, je škoda vše vždy
úplně zahodit a pak to někde hledat a znovu objevovat.
Černostrakatý skot byl vyšlechtěn na vysokou užitkovost... v plemenařině
se s tím pěkně zatočilo právě po revoluci. O tom by se dalo povídat celé
hodiny a to jsem ještě nezmínil kvalitu potravin.
S litinovými prvky? Po dědovi /akdo ví, jestli ho neměl taky po někom/ zůstal celolitinový šicí stroj. Byl jsem ještě dítě předškolního věku, když ten stroj stál za barákem pod okapem. Někdy před 20 lety ho táta vyhodil do kov. odpadu za vsí na hromadu. Teda ne, že by tam dělal bordel, to ne Tam se dávalo všechno kovový a 1-2 x ročně šrot odváželi ze šroťáku.
My jsme doma měli žehličky také ale jen takové obyčejné, nezdobené. A jako děti jsme s nimi zažehlovali vosk na lyžích lyže byly dřevěné , rozdrobila se na ně parafínová svíčka, přejelo se to žehličkou a sníh se nelepil. Kam se herabou dnešní vosky....
, Také mám ty nezdobené:)
S těmi vosky je to pravda, dnes by ti řekli, že vosk obsahuje fluor:)
S tím rozžehlováním svíček, to pamatuji, dělali jsem to taky, ač v té
době byly normální vosky.
Byly různě barvené a asi tři typy. Ty se nechaly roztírat také kusem korku na lyži, to byla dřina.