Rozcestník >> Esoterika a záhady >> Cestou tajemna s panem LUNY

JSEM je i rodu ženského, toho si nelze nepovšimnout:-).

O tom se nikdo nepře ,je to jen ego co ho neustále chce slovy pojmenovat, stačí být v tichu a bude ti jedno jak budeš Boha, Boženku nazývat.

No ale důležité je i to že "ji a nebo jeho" nemusím nazývat pouze Hospodinem, Jehovou, Otcem, Alláhem.., tedy že nemusí se vázat přímo jenom k mužskému rodu jak bylo v patriarchálních náboženstvích zvykem, jen tak asi že z mužského plezíru :-) a nebo z nadvlády mužů po vykopnutí člověka, muže a ženy z ráje?

A jak mu říkáš ty?

Tak v poslední době nejraději mlčím ale naučila jsem se používat slovo Hospodinka ale Otče to taky používám..To jo..i JSEM je k meditaci dobré a Ty ?

Universum či Absolutno

JSEMA

Bůh se představil Mojžíšovi jako Bůh otců JSEM, no taková mužská záležitost ale mi ženy taky máme své JSEM.

ajo

Já bych to spíš viděl tak, že "já" je středem pole vědomí, protože má-li se něco stát vědomé, musí to být představeno tomuto já. Pak by já bylo psychická instance představující náš psychický subjekt. A jako centrum naší volní činnosti je aktivním psychickým prvkem, řídícím naše vědomé myšlení a konání.
Toto já se pak může nadouvat, nadhodnocovat se a tomu říkáme pýcha. To je asi to, čemu říkáš ohraničení sebe sama.

Už jsem se s tím náhledem, co prezentuješ, někde setkal, ale nebylo mi jasné, co že to ta duše vlastně zná už dávno a snaží se na to rozpomenout.

Spíš bychom se měli naučit milovat své bližní; sám sebe každý milujeme dost.

No musíme právě umět milovat sebe sama,aby jsme uměli milovat vše, když nebudeme sebe milovat, nemůžeme milovat vše kolem sebe,tedy i lidi, zvířata, přírodu a toto nemilovat, právě je to ego ohraničení ,od odhraniceni sebe sama je těžký úkol na naší cestě probuzení. Věř i já to vím na sobě.Neumim se milovat a tím neumím vidět všechny v lásce. Me poznání je pouze povrchové a duchovně se učím rozbít ohraničení,abych miloval sebe a tím miloval všechny bytosti a byl součástí lásky všeho.Rozumim to rozpomenutí je reinkarnační paměť z minulých životů,tedy koloběh v budhismu se říká Samsára, Koloběh životů, které se dají v tomto bytí utrpení přetrhnout.Pamet duše ,jako stopa co už zná ,tedy odtamtud odkud pochází každá duše,jen to stratila díky něčemu co se stalo tam odkud všichni pochazime.

Galatským 5/14
Celý zákon je shrnut v tom že milovati bližní tak jako sebe :-).

Sebe každý od přirozenosti milujeme dostatečně. V základu se každý o sebe staráme a pečujeme, a to i tehdy, když jsme případně na sebe naštvaní. My sami jsme nám tou nejmilejší věcí. Až to s tou láskou přeháníme: projevuje se to právě v tom nadhodnocování sebe, v přikládání si důležitosti či významu (což se mj. projevuje v prožitku "já"). Ale také v tom ohraničení sebe, jak píšeš, jestli jsem to dobře pochopil. Proto taky Ježíš říká "miluj svého bližního, jako sebe samého". To samé Budha, ten nabádal k lásce a soucitu vůči všem bytostem vůbec. Nikdo z těchto "osvícenců" nás nenabádá k tomu, že bychom se měli naučit milovat sami sebe. To už totiž umíme dostatečně přirozeně, i když to tak třebas nevnímáme (je to ale zakomponováno už v našem pocitu "já"). Naučit se naopak máme milovat druhé. Toho dosáhneme jedině tím, že se zpokorníme, že u sebe té lásky ubereme, neboť nemilovat druhé znamená dávat sobě větší hodnotu než jim, stavět sebe výš.

Aha, reinkarnační paměť. Tak to jo, tomu rozumím. Jenom bych učinil poznámku, že budhismus nevěří v existenci duše. Pro něj je jen proud karmické energie, která při každém zrození vytvoří tělo i psychiku.

Velice výstižně popsané. Naprosto souhlasím. :-)

Jenom že co sebevrazi a co sebe poškozování ?

• sebevražední atentátníci.

Vše je karma

No to je moc pasivní pohled :-)

Není pasivní,takto je to z venčí vidět že pasivní,ale když se do toho více podíváš, než řešit Boženku,tak pochopíš smysl, třeba proč dítě rodičům umře po narození,nebo že tebe někdo zmlátí a to je karma, následek a čin z minulých životů, který dožene každou nevědomou duši,aby si prožila něco z minula,co činila druhým.

Boženku řešit je zásadní, tobě se to nejeví být zásadní protože jsi muž, tak že s tím problém nemáš ale zkus se vžít do situace že by Ti od mala tvrdili že Bohem je žena, což pak o to ale když by jsi chtěl Boha poznávat tak by jsi to začal řešit taky.

Neřešil pro mě Bůh je objetí, úsměv .

He ženy objetí a ženy úsměv ?
A nebo tedy čí úsměv ?

Objetí všeobecně třeba otce, když ho chci obejmout že mu ukazuji propojení, úsměv že duše je v pořádku.

Jo tak je to všeobecně zevšeobecněno ale je to tak dobře ?

Když se na tebe někdo usměje,nebo ty a má to být od srdce je to dobře,i objetí .

A on ti někdo říká, že Bohem je muž?

Příklad, pro který nemusíme chodit daleko:
visitor77 před 12 hodinami
"...v RKC sa modlíme len k Bohu, ktorý je v Trojici, teda k trojjedinému Bohu, alebo osobitne k božským osobám trojjediného Boha (k Bohu Otci, k Bohu Synu, k Bohu Duchu Svätému)..."
https://diskuze.chatujme.cz/nabozenstvi/rimskokatolicka-cirkev-rkc-t307?paginator-page=46

V Bibli ale nic takovéhoto nenajdeme. o čem to visitor77 píše?
Asi že vyznávají jakýsi mužský panteon, nebo co, tak Duch je Hebrejsky Ruach která je ženského rodu(holubice) ale i tu dali pro něco do rodu mužského.

V Bibli je že milovati máme Boha svého celým svým..., a bližní své tak jako sebe(Matouš 22/36-40), při čemž Bůh je Duch a vyznávat jej máme v Duchu a v Pravdě(Jan 4/24) a tak by jsem se ráda dopátrala té pravdy, neb naše těla jsou chrámem Ducha a svým tělem máme oslavovat Boha.(1.Korintským 6/19-20), při čemž obraz Boha a podobenství Boha je člověk, muž a žena.(Genezis 1/26-27)

Ty se pravdy nikdy nedopátráš, protože jsi zafixovaná na svoje náhledy.

Pro mně to je Pravda, to sem se v Bibli dočetla.

O tom právě mluvím. Ty už se nemáš čeho dopátrávat.

Ale nikde se neříká, že Bůh je muž. Nikde se neříká, že by se u něj rozlišovalo pohlaví. Pochopíš tohle vůbec někdy?

Otec ani Syn nejsou mužové ?

Jsou. No a?

To porád ale není to sebeničení

No sebeniceni myslíš sebevražda?

No to je původ v člověkovi toho a kde se vzal a jak si od toho pomoci ?

To je zase karma,hele poslis člověk co si vezme život,tak v dalším životě mu tedy duši než dobloudi z barda a opět vztoupi do těla duše tak opět karma se ozve v určitým způsobem.Treba aby si duše uvědomila že tím že spáchala sebevraždu, ukáže třeba ze strany blízkých že si někdo blízký té duše co si v minulém životě vzala život veme taky život.Tedy karma učí duši aby věděla že následek a čin je ten že v minulém životě sebevražda té duše mohla rozesmutnit jiné a teď si musí duše vyzkoušet břeh,aby věděla jaký je smutek z té blízké osoby co si vezme život.

No a právě že to ono miluj Boha svého celým svým alias sebe, tyhle věci měli by řešit, od toho se potom odvíjí bližní jako sebe.

Někdy duše je v určité fázi bytí a rozvíjí se průběžně reinkarnacemi tisíce let od propadu odkud duše pochází, přišla a z určitého důvodu se opět musí probudit a vrátit zpět.

Co je s nimi?

Nemají přirozenou sebelásku ?

Mají, ale k těm činům je nutí určité okolnosti.

No duše,či prána vše je stejné,jak píšeš že buddhismus nevěří v existenci duše,tak ví že duše,je prána a stejně jak každý říká že buddhismus jde bez Boha,tak oni to mají trochu jinak s Bohem,oni ve finále vše božské i Boha hodí za hlavu,tedy neodepisi ho , vědí,ale ví že musí se k Bohu propracovat, že nečinnost je horší .Buddha učí být NE JÁ.Oprostit se od všeho jáství.Jen tak se dá najít lásku ,milovat sebe sama, když milujeme sebe sama umíme milovat všechny bytosti,proto právě píšu že neumím milovat třeba jako Bůh neb Bůh, či Absolutno je bez ega a to když poznáme , poznáváme lásku tu pravou nepodmíněnou a ta nás vede k probuzení a vše vidíme jinak jak do teď.

Budhismus ale nezná ani pojem prána, to je hinduistický termín. V knize Buddha a jeho učení je výslovně psáno, že budhismus popírá existenci Boha, duše, i duchovního světa. A vzpomínám si na jeden rozhovor s Dalajlamou, v němž řekl něco v tom smyslu, že nepopírá existenci těch faktorů, které se (na základě působení a prožitku) vnímají jako Božské, ale že není žádný důvod je zbožšťovat.

Oprošťování od jáství je naopak cestou vzdávání se lásky k sobě. To jáství je právě naše přehnaná láska k sobě samým, díky níž přehnaně zdůrazňujeme svou osobu (svůj význam, svou velikost). Stávat se NE-JÁ znamená vzdávat se sebe sama, tj. v zásadě nároků na svou velikost/důle­žitost, vlastnosti, schopnosti apod., jež ve skutečnosti nemáme (obecně pak veškeré touhy po uspokojení). Lidově se o tom mluví jako o zpokorňování, což je procesem ubírání na sebelásce. To ego ohraničení rozbiješ právě tímto.

Ale já toto vím co je NE JÁ učím se ho aplikovat,aby jsi uměl milovat druhé všechny bytosti, musíš právě najít vnitřně sebe tedy milovat sebe vzdát se jáství,tedy ega , vzdát se ega znamená oprostit se od všeho v tomto bytí a příprava odchodu zpět odkud pochazime odkud jsme sem přišli.Ja nezmiňuji sebe lásku,ale lásku umět milovat sebe,jinak se nedokážeme vžít k lásce k druhým ke všem bytostem.Tedy i umět se spokornit, soucítit . Je to utrpení na této strastí plné cestě v tomto bytí.Proste Samsára.

Vzdát se ega znamená vzdát se přehnané lásky k sobě. To ego je ta sebeláska.
Kauzalita je obrácená: nenajdeme sebe, dokud nebudeme milovat druhé. Tyhle procesy, vztah k druhým a prožitek sebe, jsou vzájemně svázány tak jako ty principy ping a pong.
Láska je vztah, poměr, nikoli vžití se.

Absolutní láska ke všemu bez ega,celou dobu o tom píšu,ale jinak nepoznáš lásku bezmeznou absolutní,dokud nemiluješ nepoznáš vlastní lásku.

Láska k sobě vyvstane přirozeně tehdy, když budeš milovat druhé. Cílená, zaujímaná láska k sobě je vždycky pýchou. Je to právě ta přehnaná láska (také žádné náboženství neučí, že máme milovat sebe, ale naopak, svojí lásku, své zaměření máme směřovat na druhé a od sebe odhlížet).

Jak poznáš že miluješ druhé když nevíš a neumíš milovat tak jak absolutno či mu můžeš říkat Bůh,universum.

Stejně tak jako poznám, když je nenávidím. Prožitkem citu k nim a také třeba tím, že k nim cítím soucit a s nimi svou účast.

Vidíš a milovat propojen s universem a Bohem ,tam není nenávist čistě jen láska,tu nenávist tvoří ego,neboli Mára.

Tu nenávist jsem uvedl jenom jako ilustraci situace, kdy vím co prožívam.

No,ale to prožívá vytváří negaci ego,tedy Mára.

Mára je myslím spíš tendence k jáství než ego samotné.

Mára je démon pokušitel co Buddhu sváděl, když odcházel od svého bohatství či se chtěl vzdát právě ega,se mu Mára zjevil před osvícením ,tedy zjevil,poslal své sestry aby ho svedli, když nepodlehl zkusil armádu démonů, když se nepohl Buddha,tak se před ním zjevil v podobě Buddhova já a Buddha ho klidem odehnal.

j, na to mi sedí to jáství

Řekl Marovi ty jsi mé ego ,tedy zde vidíš že vše kolem co si přitahujeme je ego,tedy jak jsi psal, když se miluješ jsi v egu,to zase tak není pravda. To by jsi musel milovat povrchně tedy, dělat si štěstí pro sebe,jako miluji se koupím si auto,a tak víš.Ale láska objevená v nás je právě bez ega,tedy když pochopíš v sobě stavy vnitřní, objevis Vnitřního člověka, můžeš dále na své lásce pracovat,tedy vnímáš vše intenzivněji a už ti láska vytvářena umělé koupy auta připadá malicherná a zjistíš že je to jen iluze.Pak aniž si uvedomis jsi propojen s Bohem, Absolutnem, či universem a tvá rozvíjející květina lotosu v tobě rozkvétá a ty tím že se o ní staráš z venčí je vidět, tvá vibrace lásky je nepřehlédnutelná že nemusíš soucítit s druhými,milovat je,ty jsi tím majákem, láskou soucitem,co z tebe jde ven a tím všem děláš radost, štěstí.

Spíš než ego bych ho nazval jástvím, i když slovo "ego" v běžné řeči označuje vlastní jáství.

Ta láska v nás se ale neobjeví jen tak sama od sebe. Ta je závislá na tvé aktivitě (tvého já). O to šlo.

Láska není narcismus.
Jde o to, co si s sebou nosíme, jako nezbytnou součást našeho bytí a co doopravdy prožíváme a dokážeme rozvíjet. Jedno bez druhého nebude.
Dva vlci v nás
Jednou vyprávěl starý indián svému vnukovi o velké bitvě, která probíhá v nitru každého člověka.
Řekl mu: „Chlapče, ta bitva v každém z nás je bitvou mezi dvěma vlky.

Jeden je zlý. Je to vztek, žárlivost, závist, smutek, sobectví, namyšlenost, hrubost, nenávist, sebestřednost a falešnost.
Ten druhý je dobrý. Je to láska, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrota, naděje, empatie, štědrost, věrnost, soucit, důvěra a víra.“

Vnuk o tom chvíli přemýšlel a potom se zeptal:„A který vlk vyhraje?“
Starý indián odpověděl:
„Thttps://www.pastorace.cz/tematicke-texty/dva-vlci-v-nasen, kterého víc krmíš...“

Ano, je pokušením, které každý máme, pokud se něčeho vzdáme příliš rychle a bez rozmyslu. Ženy si takto většinou na Nový rok dávají předsevzetí o tom, že zhubnou a pak se jim na konci roku zjeví Mára v podobě vlastního já

Mára to bude asi něco jako když se řekne že: ležíš na marách ..