Rozcestník >> Kultura, umění a filozofie >> Citáty a poezie >> Básně-Poezie

možná je to sám boží král
lid on soudí pořád dál
v lidu je totiž zloba veliká
a lid pořád jenom naříká
Ó božé proč nás trestáš
a bůh tresta lidi dál
v lidu na povrch tlači se už pouze žál.

já vas stvořil a dál si žijte jak jen chcete
v bolestech si třeba řvěte,sami jste strůjci
svého neštěstí žít budete už jen v bolesti.
když neumite se chovat do krve se bijtete
tak potom tady lidé už neřvěte.
jsem totiž bůh váš král,který vám život pouze dál.
a že sním mrháte,pořád se bijete
nechť na této planetě kompletně zhnijete.

čumím z okna, můza nikde
rýmy se mi ztrácí z hlavy
snad mě aspon něco kopne
zatím zírám
sníh je tady!

Veršovat tu nikdo nechce?
Přitom to jde přece lehce.
Písnu rým, pak druhý, třetí
písmenka samy jen letí,
verše rojí se mi v hlavě
další sloku mám tu právě.
Je to snadné milí, zlatí
fantazie na to platí
můza, ta když přiletí
verše samy poletí.
A tak náhle hned tu máme
báseň co si poskládáme
než se druzí probudí
do psaní je to povzbudí.

do dalšího dne
je to nabudí
báseň to je elixír
v básni napsál
skotský sír.
a když můza někdy není
nevyhynem zde na zemi

noc je mým dnem,
já slunce nemusím
noc jitří moji fantazii a stíny mě nedusí
po nocích pracovat, chtěla bych stále
pak city ke hvězdným,
byly by stálé
zatím tu létám si
naději hledám..vždycky však schoulím se
zas štěstí nemám
jen bolest číhá
na moji duši
proč jen já nevím, co hvězdný tuší?
že tady létám a za mnou davy
jenže je zajímaj, jen moje vnady
co duše moje?
je světlá, či tmavá?
proč nejsem pro nikoho
nikdy...ta pravá?(
možná jsem vzdálená
někdy až příliš moc
občas bych chtěla křičet...
pojdte mi na pomoc
slova však v krku váznou
jsem sama v poli
sám nemůže být jen
kdo se tmy bojí
já však tmu miluju, tak sama...bojuju

Když ji miluješ, není co řešit,
člověk i kometa můžou si hřešit.
Tma je přec jako lůno ženy něžné
ve tmě nic nevidíš,joj to je běžné...
Kdo ale jednou tmu okusil,
ve světě světla si více pak užil..
Do tmy se vracíš hvězdnou kaši ochutnat,
pak záříš a život umíš si vychutnat....
Ten hvězdný závoj za tebou vlaje,
proletět chceš pak neznámé kraje...
Jen kveteš v mléčné mlhovině,
tam je tvé duši dobře
v tvé domovině...

ve tmě ty hnaty
snad ani nelze oběvít
hnatama v noci
přece nemůžeš nikdy oslnít
možná že ohon tvůj
co září na obloze
ozářil hnáty tvé
v ležicí poloze.
potom se kometko
divíti nemůžeš
že v sexy viroze
mužum jen pomůžeš.
mě se to netýká
chladný ja jsem
přistávam na zemi
jen když je zmrzlá zem
chodím ja po nocích
tělo mám chladné
emoce na ženu
takřka už žádné
možná jsem marťan
a nebo spad jsem z venuše
zpět do toho prostoru
vystřelit mě může
už jen ruská kaťuše.
třeba tam roztaju
když k slunci se přiblížím
a potom kometko
tělo tvé vytížím.

chladný jak kámen?
věřím ti, hvězdný
pro tebe píšu tu
verše ti posílám
svou duši občas
trošinku otvírám..
jen kousek maličký
atomek ukážu..
já jen s tím, kdo mě dobře zná
pěkně se odvážu)
neboj se, hvězdný...neboj se o kometu
ona je žhavá, horká jak láva
ale umí moc dobře být
k slintošům mrazivě chladná
nejeden poznal už, ostrý můj jazyk
když mě chce zaujmout,
musí se snažit..
na řeči moc nedám
už holka jsem velká
a není tu žádnej,
kdo kvůli mě toká))))))))))))

tokají davý však ty to víš
neviš jestli v davu je pravý
o kterém kometko sníš
já jsem jen básnik
a vlastně ani netokám
lásky jen v básní
se trochu nalokám
a když tě v básní
básnik jen trochu polibí
tak je to tím že svou čtenářku
si prostě oblibí.

v básničce skazit
nemůžeš nic
můžeš ji políbit
můžeš ji milovat
ve veršich lásku
prostě ji věnovat
pak vypneš PC
a klidně jdeš spát
otom cos napsal
otom ženě cizí
se může pouze zdát

může však občas
nastat veliky zlom
a to je potom
průser jak hrom
jak s toho vyjít
jak s toho vycouvat
eště že přes PC
nejde ženu nabouchat

hezké sny máš
hezky si tělo ve snech prohříváš
možná v tvém těle
skrytá je romantika
rychle ji využij
čas běží čas ti tiká.

a třeba jednou
když uvidím tě na břehu
budu pouze už jen ve střehu
nebude to přitom žáden sen
stejně jak ho neměl Jindřich
když miloval všech
šest svých žen

já však vrátim
se na břeh toho jezera
tam kde má milá
včera s vodníkem kráčela
po pulnoci ve vodě se
jen hladina čeřila
když toho vodníka
ses políbit snažila
já porybný celý čas
na břehu jsem stál
a jestli náhodou
nepytlačíš jsem sledoval
vodnik však s tebou
jiný plán měl
do svého hrníčku
dušičku tvou zavřet chtěl.
jak to vše dopadlo
to vážně už nevím
budik mi zazvonil
a já v práci již sedím

nejsem lovec ženo
nemám totiž žádné věno
byl bych chudý společnik
před sebou mám pouze fik
nemám dům a konto žádné
důvody to jsou moc pádné
Kdysik dávno jsem však
v baliku já byl,to když
v Hollywudu mě Spielberg zlanařil
hrál jsem slavného
James Bonda a o rok později
v Paříži srazila mě Honda
od té doby se toulám jak
bludný holanďan
chudý a věčně sám
nejsem proto lovec žádný
nelovím já žádnou zvěř
to mi prostě ženo věř

neztrácím se z vesmíru tvého
jen tíha nějaká na mě ted dopadla
nejsem vždy zářivá
i smutná umím být
když na mě dosáhnou
osudu chapadla
ale zas přijdu
s tebou si veršovat,
smích a humor, zas budu milovat...
někdy i komety, září jen malinko
obíhaj dokola, nemají stání
když neklid záhadný
je popohání
snad je to chřipka
v to já moc doufám
nerada totiž si
psychicky zoufám.....

tak přišel jsem tě
jen tak potěšít
a v hvězdné dáli
klidně nechám tě i snít

já však hvězdná dál
již musím jít
a z Centauri styk musím
rychlé zase obnovit

je to jiná galaxie
v té energie tvá
se nedobie
bloudiš pouze
v mlečné dráze
vše se tady
na tě váže

a já už letím
do jiného prostoru
možná jednou
oběvime se tu
zase spolu

tak tu noc tos byla ty
žena co rozviřila moje sny
na lavičce nad hrází
tvá oddanost mě porazi
pod lampu sis ke mně sedla
nálada se ihned zvedla
po půlnoci skokem do vody
mělo to své výhody
chladilo to naše těla
ve vodě do rána zustat si chtěla