Do trávy vešla závojem mlhy omotaná
s pastelem duhy vpleteným do vlasů
Ze srdce tíhu otiskla do malířského plátna
kde modrou oblohu polila svitem dnů
Za větrem odešla bolavost nevyřčených snů
Častokrát noc tajemnem voní,
příjemně, ve dne to tak není.
A když tě něco celou dobu bolí,
pomůže i malé erotické snění,
když tě někdo něžně pohladí...
( autora neznám)
Když vládne souznění,
které dvě duše spojí,
víc poví mlčení,
má ruka v ruce tvoji.
A chce li jazyk snad
také cit najevo dát,
pak stačí zašeptat:
Mám tě ráda,
já mám tě rád.
Prstýnek když je z lásky daný
dražší než všechno zlato je
od toho kdo je milovaný
a navždycky tě miluje...
Jsi moje divoká lesní čarodějka,
tajemná a chvilku malá,chvilku velká.
Máš krásné rozesmáté oči,
já nikdy nevím,co mám si s nimi počít.
Je v nich plno otázek a odpovědí,
jednou vážně,přímo a jindy rozpustile hledí.
Miluji veselý v nich plamínek
a hned zase vzdor,
nad mým porušení podmínek.
Dám bílou květinku
za každou vzpomínku
a stříbrem ve vlasech
zaplatíš za nocleh
a ráno, když svítá,
vrásky ti odčítá
a s nimi odlétá
den, měsíce, léta... 
Malý hlouček kadeřníků.
Jiří Suchý.
Malý hlouček kadeřníků,
stál pod okny naší slečny.
Malý hlouček kadeřníků,
podivný a neskutečný.
První pravil,Zlaté vlasy.
Druhý pravil,Smutek v líci.
Třetí pravil,Moře krásy.
Takto ráno na ulici,
tam pod okny naší slečny,
bavili se kadeřníci,
podivní a neskuteční.
Kučeraví kadeřníci.
Venku je tma, tak náhle se setmělo
hvězdy už vyšly na večerní procházku.
To kouzlo klidu a pohody,
nic rušit by nemělo.
chvilka na přitulení-na lásku a povídání,
milé letmé pousmání
v té chvíli nic neschováš za masku...
Ta chvíle, když vyšly hvězdy....
Všem očím i těm co nechtějí se dívat
i těm co by chtěly,ale nemohou.
Všem očím.
Láska je opět na nohou.
Všem uším i těm co nechtějí slyšet
i těm co by chtěly,ale nemohou.
Všem uším.
Láska je opět na nohou.
Všem srdcím i těm co nechtějí nic cítit
i těm co by chtěly,ale nemohou.
Všem srdcím.
Láska je opět na nohou....
Do ticha šeptám jeho jméno
tak aby nikdo neslyšel
že s dvoustým tepem do minuty
mé srdce puklo na dva kusy
přesto můj drahý nepřišel
Do ticha šeptám,usínám
jenom pro něj a naposledy
kreslím ta slova vervou
pro všechny lidi nečitelnou
hudbou svých bubnů kolébána
do ticha šeptám jeho jméno. . .
Snad po stý slýchávám ráno
hudební ptačí skvosty.
Těch trylků.
Otevřu okno a vrátím se za tebou,
do teplých peřin ještě chvilku.
A den se jasní a jasní.
Právě začínám ti šeptat další,
ze svých hříšných básní.
A snad po stý,
říkáme ránu.......
Ještě zhasni.
Pod mlžným oparem
přivřených víček
lehce se mihotá
plamínek svíček.
Protíná temnotu
vlní se křehce
uhasnout docela
ještě se nechce.
Únava obejme
zlehýnka tělo
i dech se ztiší
byť mluvit se chtělo.
Zlatavé světýlko
se tmou se potýká
pak tiše praskne...
Usínám do ticha.
(Autor neznámý)
Mým bajkám dobře je v tvé dlani.
Měj s nimi, prosím, slitování
a zdají-li se někdy kostrbaté,
když s přáteli je večer předčítáte,
úsměvem zmírni jejich nedostatky.
I slabý verš je v krásných ústech sladký,
tak jako na mladé a čisté dívčí hrudi
i prosté luční kvítí obdiv budí. ( Krylov)
Přinesl jsem vodu ze studánky.
Nasbíral dříví do kamen.
Povídal si ze sousedem.
Slunce zapadá.
Velkolepý den.
Slunce už sklonilo svou hlavu za obzor...
a hvězdy zalehly noční nebe
měsíc jak velká lucerna osvítil obrysy hor
A my teď v teplu u kamen, máme jen sami sebe.
Večer a noc budou stejně velkolepé jako den...
Zazvoní,zavoní a zavrní,
začíná to pohledem.
Dotekem rtů zastaví čas
z prohrábnutí ve vlasech mi běhá mráz,
žít tou pravou chvíli plnou krás.
Obejmout a nepustit.
Srdce k srdci sedá.
Uzdu vášně popustit,
kdo našel,dál nehledá.......
Do obálky bez adresy vkládám pozvánku,
posílám ji po duhovém ptáku na vánku,
posílám pro pohlazení bílých peříček,
posílám adresu štěstí pro zítřek... 
Tu slíbí,tam slíbí
hory a doly.
Vše viděl,všude byl,
zná oba poly.
Všichni ho vítali,slávu mu pěli
s Prášilem víno pil,
je prostě skvělý.
Nemusí pokleknout,
před žádnou kastou.
Jak všechny oblafnout,
ví nejlíp....Chvastoun.
Takových - běhá tu spousta a hodně
dokáží létat , mořem procházet po dně
hloupí jsou, chvastouni...plnohubí
svět se jim brání, ale....nikdo je nevyhubí....
Láska je jako drahá perla na dně moře.
Mladík i stařec se před ní s uctou sklání.
Láska je jako sen,
jak kouzelný Džin z láhve,
který umí splnit nejtajnější přání....
Touha v odlesku blýskavých korálků
do duše kreslí života hádanku
o lásce, o něze, pochopení
nad lásku totiž nic jiného není...
Den začal.Píše něžná slovíčka.
Den začal.Rozesílá psaníčka.
Nikoho nevynechá.
Každý dostane obálku uvnitř s prosbou,
at si ji nechá.
A těch pár písmen z lásky psaných,
budiž jeho střecha.
Ano.
Spěchá to.....
Spěchá.
Dnes nelíbem se na líčka
nepíšem milá slovíčka
jen kolem sebe projdem
a večer se možná někde sejdem....
Kde jsou ty krásné čas,
kdy jsi mi hladil vlasy
a říkal slůvka něžná...
a i když se to nezdá...
Já líbala tě na víčka,
šeptala milá slovíčka
jsi moje všechno, jsi můj klid...
a nedej si to nikdy vzít.... jsem pořád stejná 
Srkám dvě deci splínu
a stesku po tvém klínu
a po tvých horkých dlaních
a po objetích ranních
a po tvých utlých bocích
a po probdělých nocích.....
Ten stesk mě příjde dráž a dráž-
má Lásko.....
Jak se máš?
Jiřík Žáček.
Jen malinový rty a horký letní dny
od louky kopretin roj včel se právě zdvih´
na trávě jako samet šlápoty kreslí stín
jak noha nohu míjí v závětřích slunečních
paprsky z vlasů proudí v tom vánku včerejším
myšlenky vlastní soudím a smývám půlky zim
pohledem přes okenní rám a vínem prolévám
příchutě okoralých rán a jizvy z horkých ran
kde háčkem zachycený zůstal mi beze změny
ten černobílý svět z útržků nedořčených vět
a v koutku úst ten vzdech po odcházení
zaklaply dveře... odešlo rozechvění
(převzato)
Štěstí. Co je štěstí?
Dvě duše k sobě cestu si klestí.
Mají být spolu, o tom žádná,
musí však překonat zákoutí zrádná.
Pravá Láska k sobě je táhne,
opustí myšlenku, že vše je marné.
Hrdě a statečně vykročí vpřed
a společně budou dobývat Svět.
V Pravdě, Lásce, Spravedlnosti a Důvěře
otevřou si ruku v ruce ke Štěstí dveře.
🙂😉❤️
Chtěl bych bydlet v domku u trati
a nechat bolet duši závratí.
Ze všech těch dálek,do kterých neodjedu,
do horké kávy kapat medu
z akátů vedle trati,
tak rychle jedou vlaky,
tak rychle sen se ztratí.
Každý má občas ,,náladu,,
která neladí s bytím...
Já ti dám pusu pod bradu,
a jdem spolu dál žitím.
Nikdy se netrap chandrou sám,
přece jdu vedle tebe.
Spolu a napříč náladám,
vidíme modré nebe.
Srdíčko na památku dávám ti.
Jdu k tobě po špičkách.
Lehce se převalíš na druhý bok.
Usmějěš se a špitneš.......
Ach.....
Jak krásné je s tebou pobývat
v těchto končinách....
2
1
1