Snad po stý slýchávám ráno
hudební ptačí skvosty.
Těch trylků.
Otevřu okno a vrátím se za tebou,
do teplých peřin ještě chvilku.
A den se jasní a jasní.
Právě začínám ti šeptat další,
ze svých hříšných básní.
A snad po stý,
říkáme ránu.......
Ještě zhasni.
Pod mlžným oparem
přivřených víček
lehce se mihotá
plamínek svíček.
Protíná temnotu
vlní se křehce
uhasnout docela
ještě se nechce.
Únava obejme
zlehýnka tělo
i dech se ztiší
byť mluvit se chtělo.
Zlatavé světýlko
se tmou se potýká
pak tiše praskne...
Usínám do ticha.
(Autor neznámý)
2