Ten kdo chce hrát na činely,
musí jídat odmalinka,
mrkev,kapustu a zelí.
Jinak činel málo břinká.
Kdo chce tlouci na bubny
k tomu všemu ještě přidá,
porek,celer,kedlubny.
Ty rád knedlíky a nudle?
Tož si pískej na své kudle.
Já mám ráda nudle...
a říkám ti....tůdle....
na kudlu pískat neumím,
ale vším, co tu píšeš..
se ráda nakrmím.... nos na stůl 
Nevysvlékej se z toho kroje,
ještě ne,je tak nádherný.
Pro oči přímo pastva to je
i když pod ním též je fajn.
Nevysvlékej se z toho kroje.......
Svlíkni ten kroj...
svlíkni ho rychle
tu bílou košili
než z toho zešílím
vestičku rudou,
představy sunou
se dál...
když rukou bílou,
vždyť jsem tvou milou
svlékám tě ...ty sis to přál...
Děravej kamínku.
Svírám tě v pěsti.
Naděl nám do vínku.
Kousíček štěstí.
Kamínku děravej.
Z moře či nebe.
Nic víc nám nedávej......
Už máme sebe.
Kamínek splní nám snad všechna přání,
kdo by ho dál hledal ... už není k mání,
schovaný v dlani tvé, nese nám štěstí,
schovej ho na věky v zatnuté pěsti.. .
Za éry Beatles,
já v prvních džínách chodil,
do baru Mefisto
své první děvče vodil.
Při sklence vína,
my mačkali si dlaně,
to v zimě bývaly ještě bílé stráně.
To byly časy,
dny plné krásy,
večery lásky,
pohladit vlásky,
obětí v tanci...
vrátit se v čase...zas chci
K čemu jsou princezny na světě?
Aby čekaly na prince.
Dostaneš k ní i majetek,
jen napřed zabij draka.
A co si počne dračice?
Stočí se k tělíčku dráčete
a nepřestane plakat.
Je to snad deset let,
co jsem se nepodíval na nebe.
A nenapsal jsem deset vět,
abych si nevzpoměl na tebe.....
A zase jsou mraky trochu níže...
západ se snáší vílím krokem
a slunce v rudém oparu
za horizont se blíží tiše.
A s večerem, do mé hlavy vstoupí vzpomínky....
na tebe ................................. už zase 
Bolelo to...
úsměv, který patříval mě,
jsi věnoval někomu jinému.
Ruku, kterou jsem držela já,
držel někdo jiný.
A někdo jiný byl na místě,
na kterém jsem měla být JÁ.
Bolelo to....
ale mnohem víc mě pak bolelo....
jak osamocený pláčeš.
Den je tak pěkný,že by se chtělo
housátko zvednout ze země,
když batolí se dojemně-
tak,aby je to nebolelo.
Polaskat se s ním a dechnout lehce,
za hlavičku do chmýří.
Něha to je,co usmíří i s bolestí,
jež ustat nechce......
A kdyby vše potěšení
v tomto světě bylo vzato
a jenom láska zůstala-
ten život stál by za to.
A kdyby pravda bylo vše
a láska jenom snění-
já bych se k spánku položil
a nechtěl probuzení......
Jsi ta nejkrásnější krajina co znám
Lesem tvých vlasů mé prsty bloudí
Jak myšlenky ,které neví kudy kam
Jsi ta nejkrásnější krajina co znám
Dvě šedomodrá jezera
Tichá jak okna kláštera
Kdo vstoupí tam ten drží půst
A nebezpečná propast úst
Nechybí ani pohoří
Mé ruce touhou uhoří
A oči když jim dovolím
Projdou se tichým údolím
Jsi ta nejkrásnější krajina
Co znám
Slyš ty mne,čtyřlístku,
slyš ty mne jeteli.
Nyní mu nesmím již,
říkati příteli.
Když jsme se už políbili,
musím mu říkat můj milý.
Zaševelí celá louka
na tebe se krásně kouká
všechny kytky povídaly
že jste se tu objímali.
Milý, milá....
celá louka ševelila....
Zeptal se hrob rudé růže:
Nač ti,řekni,sloužit může rosa na začátku dne?
Povím ti to,hrobe,ráda:
Co však děláš s tím,co padá do tvé jámy osudové?
Ptal ses mě,co s rosou dělám?
Do štávy ji míchám včelám.
oblékám zas v bílé řízy
a měním je v anděly.
1
1
1