Rozcestník >> Kultura, umění a filozofie >> Citáty a poezie >> Básničky všeho druhu

Potká labuť ,labuť ...říká labuť, labuťi...smutná nebuď.

:-)
Smutnolabuť se smutnolabutí
Brouzdají si strouhou, skoro bez hnutí
Peříčka čechrají jedna druhé
Dlouho se toulají spolu všude.

Je ti smutno milý druhu? Namaluji ti duhovou duhu...

Namaluje duhu, druh svému druhu
Pro radost, pro smutek, i když skutek utek.

Kam?

Tam, za duhou.

Tam za duhou nebe je modré. Tam druh ,druha chrání. Tam za duhou sedí básník a básní. Možná slunce s měsícem ho doprovází.

Tam za duhou, je možné nemožné
Tam za duhou se plní všemožné
Vyplní se i pohádky mládí
Když básník tak mile básní
Tam za duhou, je možné nemožné
Tam za duhou se plní všemožné
Potká-li se Slunce a Měsíc ve stejný čas
Putují cestou necestou za krásnými zítřky zas
Tam za duhou, je možné nemožné
Tam za duhou se plní všemožné
Každý sen se stává skutečností
Pro toho kdo věří, beze vše netečností.

Já stoupnu si na špičky a dotknu se světla, kde nás zítřky spojí...

Každý den hledám duhu...když ji vítr rozfouká, říkám si kam teď půjdu. A tak hledám svoji duhu. Vyčnívám z řady ale já zas půjdu. Tam na konci duhy, kde štěstí se světlem se skrývají.

Krásně napsané <3

Milionkrát ne!

A není to málo?

Koukám, že je na mě už fronta. Tak do řady do řady. Těch co mě nemusejí je habakuk.
Jestli se pletu, hluboce se omlouvám, ale vyzníš tak...

Ty tam u té milionté řady...ta baba má pěkné vnady. Pokut se nepletu copy ji upletu. Koukám že je oblečená v úpletu. Hej ty tam u té miionté řady nekoukej na ní. Takových je habakuk.

Tu tam u té milionté řady
sejdeme se na konci linie
koukej, tak lehce se tu dýchá
na konci to vždy hezčí je.
Můžeš odejít a nebo taky ne
tu tam u té milionté řady
stačí jen krok a dobře nám je
pryč od těch bez nálady.

Pryč od těch bez nálady, já ráda vzdám se té řady. Pryč od těch bez nálady. slunce dnes svítí je třeba nadechnout se čerstvého vzduchu. Já se tak snadno nevzdám! Já vzdávám se těch bez nálady. já už mám svou duhu.

Moc krásné, srdce jen žasne
A vše je duhově jasné.

Jeden žasne...když srdce je duhové a ne shaslé! Postavím se pod sluneční svit slunce a potkám svého duhového srdcekrále ? Tak slunce sviť.

Milionkrát ne!
A stokrát víc se braň!
Navždy lásku svou ty proti všem si chraň!

Jak blízko je od lásky k nenávisti a od nenávisti k lásce...

Zas do dáli frčím...

Kam?

Tam za duhu, kde se pasou jednorožci. 🦄

Proč nenávidět lásku,, když je k ní tak blízko?!

To nevím, to vědí ti druzí
Nebyl důvod nenávidět
I když byl někdy pocit, že se ku mě otočil celý svět. 🙂

Peříčka si čechrají...rackové nad nimi se řehtají.

Rackové lítají, rádi se řehtají
Málokdy vědí čemu, při jejich velikém sněmu.

Dlouho se toulání někdy i potají...

Někdy i potají, dlouho se toulají
Druhy své neznají, i když se potkají.

Kdo co? S kým čím? O kom ,o čem? O ničem? O básních...

O čem o tom, o kom ovšem,
O něčem, jiném, milém,
nemilém, říkaj mu pocem
ty jeden ušatý Emile.