V ulici kvetou sakury
zapomenu na vše, i na chmury
to pohádkové stromořadí
mi náladu a úsměv ladí
a chodník kolem i mé šaty,
jsou jak z růžové cukrové vaty
je krásný den ...
a v ulici zase kvetou sakury
V ulici kvetou sakury
zapomenu na vše, i na chmury
to pohádkové stromořadí
mi náladu a úsměv ladí
a chodník kolem i mé šaty,
jsou jak z růžové cukrové vaty
je krásný den ...
a v ulici zase kvetou sakury
.....tys měla něžný pršáček
a chýlilo se k dešti,
když zbyli jsme si u houpaček.
Tys měla něžný pršáček,
chtěla ses nechat promáčet
a já vůl hledal deštník.
Tys měla něžný pršáček
a chýlilo se k dešti.....
Z těch nebylas,
na něž zapomíná člověk pro jiné.
Dnes vím: Na tom světě žádná jiná!
A ty taky ne...
( F.Gellner)
Jarní vítr ještě v plenkách
a už si troufne na holky v podkolenkách.
Mě nepohladí,
šeptá tráva sněženkám.
Pohledem o mě nezavadí.
To víš!
Mládí.
Ze starého šuplíku.
Čápi se začínají vracet zpět
i tak umí potěšit jarní svět.
A dívky?
Která pak o tom nesní,
líbat se pod rozkvetlou třešní?
A ženy?
Ty mají jasno.
Každá má v srdci schované,
nějaké to svoje jarní krásno.
...a čápi se začínají vracet zpět.
Jarní vítr do vlasů rád ženám fouká.
To víte!
To se hned tak neokouká!
Hned tak neomrzí......
Proto přichází jaro tak brzy.
Jarní vítr do vlasů
ženám rád fouká......
A někde už prý začíná
být i maličko drzý.
Něžný větřík řekl dost
,foukam sobě pro radost
A teď předám chvíli vládu ,
Naštvanému tornádu
Tak si abyste věděly...
držte holky drdoly
Tornádo je nemá rádo
Prý má raději mikádo 😉😃
Tráva je do žluta.
Sluncem políbená,oblečená,obutá.
Půvabná,líbezná svěží,
jaro jí u nohou leží.....
Zahrada má spoustu barev
je zelená, taky žlutá je
fialovou a bílou máznutá
sedmikrásky ,petrklíče a fialky
a nádherné květy magnolie
dotváří to abstraktní plátno
na pozadí modrého nebe ,
jarní zahrady
Tak dychtivě v nás touha zazní,
říkají nám Jarní blázni.....
Jen co první květy zbarví trávu dozlatova,
člověk v srdci lásku chová,
znova a znova a znova.....
Čtyřlístek
Jeden lístek pro oči.
Druhý pro duši.
Třetí pro srdce.
Čtvrtý zabuší na dveře.....
Život otevře.
Slunko slzu vysuší
a láska začíná šeptat něžně do uší.
Poslouchej.....
A pro koho myslíš,
že se za dveřmi to štěstí,
pěstí?
No vidíš!
A něco si přej.
ta je hezká
kdy jste naposledy potkali čtyřlístek?
kdy jste naposledy hledali ten vícelístek?
hledám ho každé léto,
když si vzpomenu
všude samý trojlísky, pětilístky...
na málokteré místo zapomenu
přesto nechce být nic mého
možná jej nepotřebuji
tak čeká na jiného, člověka
a tak sundám boty a v trávě jen tak pluji...
onehdá jsem dostala k vánocům los
byl na něm stromek zelený
trochu mě svědil nos
no nedostala jsem, byl to výherní
a tak vyměnila jsem jej za jiný
měl na sobě čtyřlístků několik
jeden byl z toho překvapený
rozmnožilo to výhru, jako nic
štěstí své jsem dál nepokoušela
tak zas jindy, třeba za rok
pobavilo mě to docela
nemyslím, že být milionářem je nárok...
čtyřlístek se dá potkat všude
jen se dobře dívat
pro potěchu tvé duše
budeš se jistě usmívat...
přesto všechno, hledám vlčí máky
mají mi přinést radost a štěstí taky
až někdo nějaký potkáte
dejte mi vědět o tom květu
přinese to štěstí nemalé
pomůžete jednomu krásnému světu
Země se kolem mě netočí. Jsem tedy tvé slunce zemi pozlatím a ty má slunečnice. Ty hlavu svou otáčíš,za vřelým teplem. Teplem...
Tak jako slunečnice každým dnem,
otáčí se za sluncem
tak já také hlavu svou...
otáčím jen za tebou
Nikdy, nikde po čtyřech nemusel já jíti . Ikdyž s rozumem někdy na konci býti v mém bytí. Já dál budu kráčet ,i kdyby měl bych nohu vláčet.
Dám sem jednu...která mě kdysi dávno zaujala....mám ji v deníku už
dlouho-15-20 let. autora neznám.
........................................................................................................................................................
Už odchází.
všechno, co tu bylo.
když sme se smáli.
když sme se měli radi.
momentky našich shod.
Čekám až odplazíš se
po čtyřech.
Přeju ti všechno dobrý,
i když tě nechválím.
Zůstanou jenom sliby včerejší.
Kde jsou ty naděje, které byly do mě vkládány?
Třeba taky zklamu.
Vás....
třeba i sebe.
Tak odchází.
Nepozvaná zpátky
Duben,krásný duben
a já stále nevím,co má za lubem.
Mám-li věčně čekat na její rty rudé
nežli naprší a bláta nebude.
Já nic nedám na počasí,
já víc věřím na Lásku.
Políbím ji zlehka do vlasů
a dám jí otázku:
Lásko má,račte se rozhodnout,
chcete mne ráda mít,
nebo mám dál za svým snem plout.....
Plují lodi do Triany,
plují lodi na vše strany,
a já stojím na pobřeží
a nenese mě žádná z nich.
Já jsem tvůj bezpečný přístav
Krajinou jdu
oblaka plynou mi nad hlavou
a náhle...
Jako by někdo zašeptal...
Sluchu nám dopřej
člověče...
Nespěchej
tvůj čas
neuteče...
Asi propůjčil jim větřík
svůj hlas...
V nitru mém způsobil
vzrušení...
Nádherný
duševní
jas...
Zastavím...
Kroky mé dozněly
a v kouzlu ticha
podléhám pocitu...
Cítím tóny...
Vidím auru...
Vše, vše kolem dýchá...
Ne, nemohu říci...
Obloha, oblaka, krajina
že věc je bezduchá...
Živý je celý svět
když duše naslouchá.
pzd
Dnes ráno,
sotva jsem si sedl na balkon,
zazněla mi hlavou písnička:
Když jarní vánek čechrá Tvoje vlasy
a s cípkem šátku Tvého pohrává si,
když ráno sotva zmizí stín
a vonět začne rozmarýn,
já dobře vím,
že brzo bude Máj......
Nevím čí je to písnička.