Ráno se na slunko usmálo a řeklo,
děkuji ti.
Za málo!
A oba v záři ranních červánků,
mlčí,
tiše stojí
a chystají květinkám rosu do džbánku....
Den už má na kahánku
a zem ukládá se k spánku,
lehni taky vedle mě
budu ti povídat a ty zas mě
jak ráno slunci děkovalo
a květinám rosu posílalo
teď vládne večer, noc a chlad...
my budem tiše naslouchat
co budou spolu plánovat.
Řekni mi,
v čem je ten tajný trik,
že jsi tak hebká na dotyk.
Kloužeš jak v moři Moby Dick
a stačí Ti jenom malý mžik,
vyvolat u mě slastný křik.....
Proč říkat něco, co sám víš
snad se teď tomu nedivíš....
když tvoje slova a tvůj dech
mě hladí jemně po zádech
ten dotyk jemný jen já znám....
když rukám tvým se poddávám.
Záříš-li na nebi,tak silou měsíce.
Jestli jsi vánkem,tak rovnou vichřice.
Pokud jsi voda,tak bouřlivá řeka,
co do mého těla divoce vtéká.
A jestli travou,pak rozlehlá step,
co umí pokaždé zrychlit můj tep.....
Ahoj Květinko.
