Byl jsi tady vždycky pro mě.
Něžný vítr, který mě nesl.
Světlo zářící v temnotách.
Tvá láska v mém životě,
byl jsi mou inspirací ,
skrz lži jsi byl pravdou,
můj svět je lepším místem díky Tobě. 
Když si mě nechtěla, nechtěj si, a já si vynajdu hezčejší, a já si vynajdu takovou, za kterou mládenci nepůjdou:-)
))) Rovnice zůstává ,já raděj mizím
zdravím tě úsměvem, byť trochu cizím.
Chápu tvé počty, a tiše couvám,
k řešení rovnic já vlohy nemám.
Láska je jak urputný plevel,
pro někoho realita,
pro dalšího nepřekonatelný level:-)
Šla lehce kolem,na zádech batoh plnej snění.Nechceš.....pomůžu ti nést.Nene to musím sama,usmála se.Byly to LÁSKA,nemoh jsem se splést.
Šla kolem a už tu zas není,
byl to jen sen?
Jenom pouhé snění?
Možná jí tramvaj ujela,
narazila si Hujera.
V batohu švestičky si nese,
slivovici pro vlastní potřebu,
pak bude pálit v lese:-)
Nic proti ničemu, přece to víš
v tom lese najdeme všichni svou skrýš,
budem si snít a popíjet k tomu
z lesa pak budem se kutálet dolů )) 
Vezmu si na krk kulaté stopky,
změříme čas,
pod kopcem sloupneme zaječí bobky:-)
"Chlapečku, nevyplazuj na mě ten jazyk nebo budeš nemocný."
"A co by mi jako bylo?"
"Budeš mít otřes mozku, přeraženou čelist a rozbitý nos!! 
Svůj batoh,jak život velí
schovaný mám doma ,pod postelí
a když ho otevřu, bývá to zřídka,
leží v něm psaníčka a navrch kytka .
A taky láska a život celý,
ukrytý v batohu pod postelí. . .
A flaška rumu, kontušovka, ořechovka,
čert ještě plný,
vanilková, ta zátka voní ještě teď,
klubíčko nespletené vlny.
Kapesní nůž a párátko do zubů,
korunka, můstek, brk ze dvou holubů.
Pacička pro štěstí,
koníček ze dřeva,
kočičí fousek,
a zobák z tetřeva:-)
Ponožky či šála,
dárek jeden, z mála,
který letos dostane,
manžel, co ti zůstane:-)
Děkuji, však to nemuselo být,
jsem takový jakého mě znáš
a toužila si mít,
Hřejivou rosou v očním víčku,
rostoucí travou při sluníčku
a myší dírkou v sýru, položeném na chlebíčku.
Jsem statným býkem i mohutným kamenem,
jsem prostou kravou s obrovitým ... :-)
2
1
3
