Básničky všeho druhu

Neříkej mi,lásko má,
že ukládáš se k spánku.
Šak jsi ještě nepoznala,
mou animální stránku.

Nesypej mi,lásko má,
do ran plnou slánku.
Nechci slzet a pak psát,
nejposlednější stránku.

Život je pro mě obnošená vesta,
vše, co se dalo, dávno už jsem prožil,
teď už mi zbývá jenom jedna cesta:
vstříknu si trochu jedu do žil.

Pár kapek utrejchu jsem požil
a zítra zas si pro změnu,
v případě, že bych ještě ožil,
kulí hlavu proženu.
Pro koho? Pro ženu!

To jsem si říkal, když mi bylo dvacet,
když nevěděl jsem kudy dál,
až dobrý přítel vrazil mi pár facek
a pak se všemu se mnou smál.

Dva roky na to - to jsem se zas věšel
pro tu, co měla oči jako mandle,
co měla pro mě, když jsem se s ní sešel,
polibky s chutí cukrkandle.

Pro ni jsem došel k rozhodnutí,
že život pes je, buď jak buď,
a nikdo, že mě nedonutí,
abych ho žil, když nemám chuť.

Tu opět přítel objevil se náhle,
nadávky jeho vyřklé z plných plic
to byly kapky do mé duše zprahlé,
a z té mé smrti nebylo zas nic.

Až jednou: lehl jsem si na koleje,
neb jsem měl v duši zas nějaký zmatek,
ležel jsem dlouho, vlak však stále nejel
a pražce tlačily mě do lopatek.

Dobytčí vlak do městských jatek
měl ukončit mé trápení,
byl všední den a přece svátek,
dobytčí vlak měl zpoždění.

Čekal jsem zda-li přítel se mi zjeví,
aby mě vyrval smrti ze klína,
nejde a nejde, asi vo tom neví,
tak jsem se zved a šel jsem do kina.

Život je pro mě obnošená vesta,
na jeho nudu právem stěžuju si,
to říká sotva jeden člověk ze sta
a ostatní se divit musí.

A proto, kdo si neví rady,
ten ať se smíří s osudem,
že dokaváde budem tady,
nikdy říkat nebude:

Život je pro mě obnošená vesta,
šedá a nudná, jak to račte znát,
to říká sotva jeden člověk ze sta
a ostatní se musí smát.
Jiří Suchý & Jiří Šlitr

Až na konci poznáš....jak jsi měl začít.....

Život je někdy
pomačkaný chlápek
v hubertusu dvě díry
v kapse rozepsanou básničku
a ještě kulhá po ránu-
mizera sličný.

To je teď celá moudrost moje:
Milovat milovat hlučnou vřavu boje
za nocí vnikat do snů žen.
A trochu býti zadlužen,
Pískat si jak mi zobák narost,
vínem si plašit z čela starost,
Svůj život rychle utratit,
nic nezískat,nic neztratit.
( F. Gellner)

Stříbrná řeka uléhá k spánku,
účesy stromů když obarví stín,
když meze voní jak po heřmánku,
soumrakem svítí jen bílé hvězdy kopretin.