Básničky všeho druhu

Asi vlezu do mrazáku
k zmrzlině,
vlnu veder přečkám
na ledové peřině

Až umřu a poznám jak to chutná,
umřu ještě jednou z toho nekonečného smutna,
co bude v oblacích cestou od Tebe.......

Až moje čelo na nebeskou bránu narazí,
najde se někdo,kdo to celé zarazí?

Žádný sbohem!
Dál budu smlouvat s Bohem.

Od někud Tě znám

Od někud Tě znám,
někde už jsme se potkali.
Snad jsem Tě kdysi snesl ze skály,
když jsi nemohla po vlastních.

Možná jsme chtěli vypít všechny
kalichy hořkosti i štěstí,
cestu si klestit světem,
co před nás staví žár i mráz.

A možná jsme to všechno nestihli
a proto jsme tu zas.....

Bez Tebe,Lásko,zdá se mi,
že peklo vládne na zemi.
Snad Satan lačný hříšných duší,
rozsápal Amorovi kuši.
Šípům se hroty lámat jal,
pak drápy mnul si opodál....

Od tehdy
Mít možnosti, co jiná má,
mít dlouhou chvíli pro nás dva
a nemít zbytky svědomí,
jen roztoužené, slastné „my“…

Zas rozdýchávám vzrušení,
jenž dál si ve mně koření
a prorůstá mnou jako pýr
už od tehdy, cos políbil...

Už od chvíle, co teskný hlad,
jsi zahnal chutí milovat.
(Dreamy)

Louka, po lučních květech vonící
louka plná lučního kvítí,
krásně voní
s té louky
natrhal jsem ti jich kytici,
kytici po louce vonící

takové kvítí,
nosí svým milým,
básnici

Básník Akras

Až hroznové víno zoranžoví
a budou z něj podzimní sluníčka,
kdo ví...
....možná Tě schovám do svého srdíčka.

Až bude vidět přes šípkové keře,
na náš kopec a Dívčí hrady,
otevřu dveře.....
......a možná Tě pustím do zahrady.

Až zabloudíme spolu v oranžovém listí
a noc ukryje světlo na cestu zpátky,
jen Ty a hvězdy zjistí,
jak je to mezi námi něžně sladký.

Až chlapi stočí mladé víno do sudů
a ve sklípku při sklence budou všechno možné řešit,
přinesu Ti svůj klíček od studu
a ve dne v noci budem spolu hřešit....

Dana

Pod smuteční vrbou

Ticho se rozhostilo noční tmou,
tisíce hvězd svítí nade mnou.
Zčástí je zakrývá vrbové proutí,
ty hvězdy ví,co mě rmoutí.

Svítí tak tiše,v němé pokoře,
ty Božské hvězdy.....tam nahoře.

Svítání

Záclona noci se pomalu odhrnuje,
za obzorem zář slunce vládu dne oznamuje.
Za chvíli rozjasní i potemnělé nebe,
hled' at' ta zář prozáří i tebe.

Každý z těch nových dnů
můžeme jen jednou žít,
co zkusit některý z těch nočních snů
ve skutek denní proměnit.

Opuštěný houslista

Mé city proměnila jsi na oharky,
jsem jako rozladěné stradivárky.
Falešně hrají všechny čtyři struny,
bloudím tmou bez smyčce a kalafuny.

Suita se odkládá na neurčito.
Part nedopsaný,víno nedopito.
Srdce je zlomené,beztaktně bije.
V notové osnově graf arytmie.....