Básničky všeho druhu

Počkám si,nepůjdu pod svou cenu.
Jistě si najde jinou ženu,toužící po jeho náručí.
Počkám si,neumím srdci poručit,
když říká-Necítím.

Počkám si a budu jenom s tím
s kým se mi bude hezky smát
a za kým by mi srdce prasklo,
kdyby ho život někam odvál.

Počkám si a třeba mě už nikdo nebude mít rád,
přesto píši vzkaz na sklo:
Přeji si štěstí pro dva.

Doma je tam,
kde nebolí být sám.
A nebo jen trošičku,
na malou chviličku.

Doma je tam,
kam nosí Ti ten druhý,
oříšky z pohádkové lísky,
kytici chrp z rozkvetlých strání.

Doma je někdo měkce blízký,
doma je někdo milovaný......

Zákoutí,
to je místo,kde se srdce nermoutí,
kde vítr uvěznil suchý list a
pavouk může krajku příst.

Je tam prostorová skulina,
nejen kocourům se zde dobře usíná.

Křestní jména zim.

I zimy jména mívají!
Ta jedna byla Natálie.
Azur a chlad a bělostná šíje,
s tajemným třpytem po kraji.

Helena měla krátké dny.
Byla i Marta,Kateřina.
Ale pak přišla jedna zima,
až zešílel jsem láskou k ní!

Vál snížek teplý jako dech,
probouzel nás časně z rána.
Zima se jmenovala Anna
a byla nejkrásnější z všech.....

Autor:Neznámý.

Stulíme se k sobě,
jako před léty,
jako předevčírem,
včera,jako jindy......

Naše láskyplný slova nezkysly,
budeme se hladit a šeptat si
své sladké pindy,
své sladké nesmysly.....

A přeci žijí v lesích víly.
Však mnozí snílci o nich snili.

Ulpívá teplý opar výdechu,
jak lehaly s pošetilým do mechu.

A v listoví zlatý vlas se zachytil,
když vířil mezi stromy tanec víl.

Jsem si sám domácím bůžkem
a chráním si svůj práh
jak jednorožec růžkem
naháním strachu strach
zmnožuji vůně domova
zalévám rosou květ
vždy ráno viju poznova
kytici slov a vět. . .

Když večer končí pohádka
žena se vždy brání spánku
zamknu jí oči jak vrátka
tím nejněžnějším z vánků.

Vrásky, které nebolí

Potichu roztanči prsty,
v zorničkách blyštivé ametysty,
na tváři vrásky štěstí,
razítka radosti na zápěstích.

A další ráno sluncem prohřáté,
snad poslední kmen přes cestu
konečně zmizí,
když vlna různých protestů
není tak cizí.
- Zkoušky zůstaly zaváté.

Snídaně voní,
prostřený stůl.

(Robin Marnolli)

Svlékni se...

Sundej si šálu a sundej si vše
odhoď dne tíhu, která tě štve
uspi své tělo a k hvězdám plav
do mého snu se prosím stav

svlékni si kabát a svlékni svůj stud
poslouchej pouze svůj primární pud
zavři svá víčka a oddej se něze
potop své zákony, normy a teze

rozpusť své vlasy a s nimi touhy
čas tiché noci je pro nás dlouhý
a pak stul se v klubko a sladce spi
v objetí obou - já a ty

Autora si nepamatuji)

Zapomínáme na oblázky, jež nabrali jsme do dlaní.
Zapomínáme cenu lásky, když o trny se poraní.
Zapomínáme, že je dražší než život, smrt že přetrvá.
Jak jablko z jabloně naší na podzim sládne teprva.