Buď pevný
autor: Leona Zembinská
vydal: Přerovský železničář, závodní časopis zaměstnanců ČSD v
Přerovském železničním uzlu, 1963
Pevný buď v každé době
v své mysli nikdy neklesej,
víš přece, kde je Tvoje místo
a proto lásku svoji - práci dej!
Dnes nepracuješ pro cizí,
hodnoty práce k nám jdou všem,
proto dej co nejvíce,
pevný buď v žití svém!
Pevný buď co je tvrdá žula,
neznej víc obtíží,
poznáš pak radost z vykonané práce,
až výsledky se její přiblíží!
To je teď celá moudrost moje:
milovat hlučnou vřavu boje,
za nocí vnikat do snů žen-
a trochu býti zadlužen.
Pískat si,jak mi zobák narost,
vínem si plašit z čela starost.
Svůj život rychle utratit....
nic nezískat ,nic neztratit.
(F.Gellner)
Kam ztratila se láska?
Není k nalezení.
Kam vytratil se Bůh?
Prostě nikde není.
Je nám navždy souzeno.....
ztrácet,marná práce.
Kam poděl se král?
Na trůn už neusedne.
Kam poděla se hvězda?
Kdo ze země ji zvedne?
Je nám navždy souzeno.....
ztrácet,marná práce.
Není žádné místo
kde zastavil bys čas.
Nemůžeš už zpívat,
ztratils totiž hlas.
Je nám navždy souzeno.....
ztrácet,marná práce.
HBO-Temný případ....Jodie Foster.
Píseň o lásce
Slyším to, co jiní neslyší,
bosé nohy chodit po plyši.
Vzdechy pod pečetí v dopise,
chvění strun, když struna nechví se.
Prchávaje někdy od lidí,
vidím to, co jiní nevidí.
Lásku, která oblékla se v smích,
skrývajíc se v řasách na očích.
Když má ještě vločky v kadeři,
vidím kvésti růži na keři.
Zaslechl jsem lásku odcházet,
když se prvně rtů mých dotkl ret.
Kdo mé naději však zabrání
abych nekles pod tvá kolena.
Nejkrásnější bývá šílená.
Jaroslav Seifert – 
Valentýnská ukolébavka
Na svatého Valentýna
dávají se dárky.
Alík říkal, to je psina,
já jsem dostal párky.
Kravička dostala pro tele,
velikou náruč jetele.
Medvěd dostal soudek medu,
medvěd lední kostku ledu.
Homoli cukru včelička,
bledulky barvu na líčka.
Sedmikráska od bělásků,
osmou krásku na obrázku.
Slavík dostal od skřivánků,
melodií celou stránku.
Batolátka od červánků,
sny do hlubokého spánku.
Řádek brambor mandelinky,
Valentýnka konvalinky,
a je konec cinky-linky,
ještě pusu od maminky,
zachumlat se do peřinky,
a už hezky spát...... 
No tak ta je nesmírně vesmírně úžasná :))) jo a Max dostal dneska párky, ale proto, že slavil narozky a ne Valentýna, haf :)))
Bílá
očím a srdci a smyslům jsi zasvítila,
obláček bílý,
který si oči a smysly a srdce na nebi vyprosily,
aby jim dolů na zem spad
pro jejich čistý a krásný hlad.
Bílá jsi ležela v zeleni, jak prostřel ji les,
na skráni
svatozář lásky a oddání,
v očích sen modravých rájů,
v úsměvu hlubinu
stříbrných tajů.
Den a noc, 1931 ( J. Hořejší)
Líbáš,líbám,líbáme
a vzít si to nedáme.
Ani žádný mocipán
v pusách nezabrání nám.
Líbej me se ostošest,
vždyt je to lék na bolest.
Bez studu a paniky,
propletme své jazyky.
Život
Někdy ti přilepšil,
jindy zas vzal,
denně ti účtuje
své Má dáti - Dal.
Pobreč si, nadávej,
nebo se směj,
ať hladí či nakopne
Mám tě ráda,
ale jako kamaráda.
To já jsem ti kopačky dala,
protože jsi chtěl, abych si tě vzala.
Chci být volná jako vítr,
říkám ti to jen pro sichr.
Proto jsme jen kamarádi,
a máme se snad pořád rádi.
Když to pochopíš,
tak to rozchodíš.
Pořád budeš moje ...možná.
Věř žes volná mohla býti a chytnout se do mých sítí.. Už svou šanci promarnila. Možná si nech. Je spoustu jiných kvítí. Které se chytí do mých sítí.
Kladu si otázku,
kolik je na světě oblázků?
Nevidím žádné,
vidím jen tebe.........
Kladu ti do vínku,
z otázek vzpomínku.
Dávám ti z lásky spletené vlásky
Svěřím ti v zástavu oblázků nůši
Musím se usmívat....že mi to sluší? 
Večerní představení
Soumrak, ten jemný hráč na lyru,
rozsvítil světla v hvězdných lampičkách.
Měsíc, v stříbrných šatech na míru,
vystoupil na scénu po špičkách.
Vítr se položil do trávy,
zem se lehce prostřela podél vod.
Bez nás – lidí, v tom tichu nad námi,
rozproudil se němý dialog.
Naco toliko tváří máš? chodí kam se mu zlíbí potají? Vlastní hlavu
má? Ona taky! A nakonec se mu z 
e života potichu vytratí...
1
1
2