Ve stínu vůně šeříků,
když soumrak přikryl kraj…
Nastal čas lehkých svetříků,
čas lásky, měsíc máj… 
Kde láska bydlí
a v čem chodí spát?
U koho sídlí
a umí čarovat?
Kam schovává se za deště
a čí kabát nosí?
Zná doteky ještě,
nebo jen prosí?
Láska? ta chodí spát
s tím, kdo má někoho rád.
Sídlí v zákoutí srdce
to pozná každý ...snad.
Schoulená čeká na impulz,
Pohledem, dotykem vyvoláš ji ven
tak neváhej a jen to zkus...
a budeš žít svůj lásky sen.
Už s chmurným mírem vchází chmurný den a samo slunce těžkou hlavu skrývá. Jen zprostit toho, kdo je nevinnen a trestat provinilé ještě zbývá. Však věčně bude srdce jímat znova žal Juliin a bolest Romeova.
klasika
Dávám ti od srdce motýlků pár,
možná ti vykouzlí u srdce žár.
Vezmi si motýlky z mých drobných dlaní.
Možná si vzpomeneš před spaní na ,,NI,,
Až jednou tvá láska pomine...
bude to bolet -jémine.
Já pak řeknu ti...zlato...
můžeš mi vzít,jen to, co nestálo zato!
Kdo ví kdo třešně měl. Kdo byl ďábel? Kdo anděl? Měli se? Mají se? S touhou a něžně.
Když honit Lásku chceš, jak stín se Tobě míhá. Ji hoň a Tobě uletí,
však prcháš-li Tě stíhá...
W.Shakesperae
Ďábel s andělem třešně jedli. I snad všechno snědli. Měli pak večer něžný. Někdo prohlásil že protiklady se nepřitahují. Ten kdo to řekl neměl pravdu. Sám ty třešně jedl. A tu osobu svedl.
Můj anděl s ďáblem snídá
říkám mu tiše a něžně...
chutnáš jak černé třešně
Protiklady se přitahují...
to vědí TI, co se milují. 
Zasloužím víc než čtení mezi řádky. Zasloužím si víc než trochu
lásky. Zasloužím si odpovědi bez výčitek. Zasloužím si? Ano a to bez
urážky. 
Láska se nedá zasloužit.
Musíš ji chtít a taky mít.
Musíš ji chránit-hýčkat taky,
pak možná rozeženeš pochybné mraky.
Láska se nedá zasloužit- musíš ji umět něžně uchopit.
Zaslouženě uchopit. Něžně hýčkat. Přes mraky taky. Držet a nepustit.
Třešně, jahody či jabka to jsou lásky plná fakta.
Když ji nemáš...je to básnička pouhá. Zbývá ti jen prázdná touha...
Láska je dvojspřežení ve skoku,
kde jeden hot,druhý čehý.
Vášnivé polibky
v zajetí bezuzdné něhy,
rozum vždy vyhodí ze sedla.
Láska je cit bez otěží,
anděl,jenž dábla si osedlal,
ubránit dá se jí stěží......
Co by sis počal bez lásky?
chodil na dlouhé procházky...
smutně se brouzdal podzimem
rozmlouval se svým rozumem.
Tak přijmi toho anděla,
i když ti vrásky nadělá....
miluj ho ,,ďábelsky i něžně
vždyť chutná jak černé třešně.
1
1
1