Píseň psaná na vodu:
Jaromír Nohavica
Nad lotosovým květem
na vteřinu zastavil se čas
na břehu cop si plete
dívka jež má velmi tichý hlas
je slyšet klapot větru
o koruny sekvojových dřev
na tisíc kilometrů
slyším její velmi něžný zpěv
Píseň psaná na vodu:
Jaromír Nohavica
Nad lotosovým květem
na vteřinu zastavil se čas
na břehu cop si plete
dívka jež má velmi tichý hlas
je slyšet klapot větru
o koruny sekvojových dřev
na tisíc kilometrů
slyším její velmi něžný zpěv
Sním si v poledne,
sním si i v noci.
Být mladší o pár let,
ještě by mi patřil svět.
Ženy by mě zase chtěly,
od středy,až po neděli.
Chceš se vrátit v čase zpět?
Když ti bylo dvacet pět?
My tě tady přece chceme,
čekáme tu téměř denně.
Co nám zase sdělíš..
těšíme se ...věříš?
Když bylo dvacet pět,
patříval ti celý svět
tos nemyslel na básničky ...
zaměřil ses na paničky
Všichni muži by ji chtěli učit jak to má dělat
,zázraky těla ...
Má na to přece roky i boky.
Všechny holky kolem chtějí radit Jak to má dělat
Zázraky těla...
Má na to přece roky i boky.
Ona se však milovává Jen v jedné poloze.
S rukou na srdci
S hlavou k obloze....
Zázraky těla...
Andělé mezi náma...
A tyhle anděly,
tak ty mám vážně ráda
ty zakuklený v lidský šat
chodí nás hlídat brzo z rána,
ne ty co nosí bílý peří
a dávaj´ ho všem na odiv,
... co jenom sami v sebe věří ...
Sever a jih se stejně jak na začátku i na konci pojí...ano někdy to tak bývá...
Jak zmatená ovečka,
pořád dokolečka,
jde život.....
Někdy i skřípot.
Tak mě slyš
když se myšlenky na tebe
vkrádají do mého zápisníku
tak mě slyš
každá řádka je báseň
bez smutku a vzlyků
tak mě slyš
jen jednou na mě pohleď
a učiň mě beznadějně svou
tak mě slyš
shořím pro tebe,
budu tu pro tebe
t slyšíš mě?
Nevím...seskočil a něco četl ...já jen jsem malý drobný motýlek já proletět kolem...
Neříkej nikdy, že něco víš
mé varování ty neslyšíš?
Vědět a mlčet, tak je to správné
mlčet a zapomnět na časy dávné...
Ticho je léčivé, výčitky mlčí
nezraníš nikdy ,ty city ničí.
Zhasněte lampiony,já chci vidět tmu
měsíc zas nevyšel
světlušek miliony veďte mě domů
můj milý nepřišel...
Iveta Simonová- )
Nepotkali jsme se,
spletli jsme oba směr.
Já šel na jih,
ty na sever.
Kompas lásky selhal,
to se někdy stává......
Pro mnohé to není sláva...
Pro někoho je to radost a hluboký cit
když udělá pro druhého, co jen bude chtít.
Neznámá souhvězdí
...
Vychází luna po setmění,
hvězdy se v sametu houfují,
v řece se odráží zrcadlení,
když chvosty k zemi putují.
Těkavé střípky něžné krásy,
obloha do vlasů si zapletla
a měsíc jako anděl spásy,
počítal žhavá pometla.
Vítr si tiché písně zpívá,
krajky dál z nebe padají,
z černého plátna se na mě dívá,
souhvězdí, které lidé neznají.
(autor princeznacarodejka)