Dneska jsi přišel s květinou-
to asi,že jsem tvoje zlato.
Nebo ses zatoulal za jinou
a máš strach,že ti příjdu na to?
Dneska jsi přišel s květinou-
to asi,že jsem tvoje zlato.
Nebo ses zatoulal za jinou
a máš strach,že ti příjdu na to?
Dneska jsi dělala svíčkovou,
a knedlík domácí k tomu...
bude to- že mě miluješ?
Nebo jsi bourala a bojíš se domů?
Kuře v líhni
V takovéhle výhni?
Řeklo kuře v líhni.
Déle tady nebudu,
vydám se vstříc osudu.
Natáhlo se do délky,
zamávalo křidélky.
Levá, pravá,
krok sun krok.
Pro ostatní byl to šok.
Kuře běhá, hlavou točí,
klove, z důlků lezou oči.
Zdá se, že je připraveno,
každý sval je kde má být,
tělo v spáře zaklíněno,
ještě musí zatlačit.
Zadržet dech,
a pak... ouha!
Po svobodě padla touha.
Za křídla se podívalo.
Divilo se, co se stalo?
Jeho malý zadeček,
vykouzlil tam bobeček.
Těžký život ježka.
Na upatí Sněžky,
potkal jsem tři ježky.
Všichni tři šli pěžky.
Život je holt těžký.
Šlape kopec teta Běta,
šlapu taky já,
a že mě už bolí nožky...
šlapat kopec takhle pěšky.
Potkaly jsme stonožku
kladla nožku před nožku,
musí to být hodně těžký...
když stonožku bolej nožky. ))
Život nás někdy otřásá nepohodou, pak ztratíme vlákno míru,
snadno urazíme blízké a v srdci máme obrovskou díru.
A tahle zuřivost vůči někomu-jak jednoduché je být hrubý.
Slova jak vrabci-nechytíte je , a marné je pak skřípat zuby .
Čas přece léčí- píšeme suše.
Na to špatné nám pomáhá zapomenout?
Ale. . . abychom si navzájem nemrzeli duše!
Žežulička v tmavém lese
smutně zakukala.
Smutněji však na lučině
dívka zaplakala.
Věnec z hlavy jsem ztratila
kde mám jiný vzíti?
Zavál vítr bílé ruže
jiný nelze víti.....
K.H.Mácha
Na topole nad jezerem seděl vodník podvečerem.
Mácha nebo Erben, lepší by byl máj neb červen:-)
Čtvrtek
dáš se na útěk
V dáli
myšlenky pálí
Ona
jako císařovna
On
rozbitý hrom
Málem
stal se zas králem
Louže
ono to kouše
Bláto
už vypadá to
Lekce
protože nechce
Křížem
ono to hryže
Děti
tolik to letí
Dávno
už je ujednáno
Čas
ukáže zas.
Podzimní povzdech
Kam zmizel žár léta,
jeho písně, dívčí smích.
Po tváři mi slaná slza stéká,
je mi líto těch tónů doznělých.
A přišel podzim uplakaný,
vůni bral si od jablíček,
chlad zas od svaté Anny,
stesk ukrýval v šeru svíček.
Kde jsou bílá rána,
jež vítala nás kdysi,
nad polem kráká vrána a
nad krajinou černá mračna visí.
autor-Veronika Goetzová.
Mraveneček.
Jejda jejda, achich ouvej.
Uhni se mi! Rychle! Couvej!
U lesa jsem našel bez.
No tak honem! Odtud lez!
Překážíš mi! Konflikt věstí.
Chceš ochutnat moje pěsti?
Dám ti čichnout,
kde máš nos?
On je větší nežli kos?
Koukáš na mě? Hlavu vzhůru.
Kousnu tě!
No, máš holt smůlu.
Byl jsi na mě ošklivý,
jsem mravenec ohnivý.
Když šustí listí pod nohou,
myslím na holku bláhovou.......
Podzim je tu v plné kráse,
přijdi se líbat zase......
Podzimu odolat se nedá
i když je obloha šedá,
courám se listím tam i sem
a lásku jistím....polibkem...
Některé ty basničky
byly jako třešničky
na dortu, co pekla Láska.
Kdo ho jí, ten blahem mlaská. 😉