Rozcestník >> Kultura, umění a filozofie >> Citáty a poezie >> Básničky všeho druhu

Chodili jsme spolu do taneční školy,
chodili jsme spolu na balet,
ale je to dávno,dávno až to bolí,
je to prostě hrozná spousta let.

Ty jsi byla krásná,jako od malíře,
velké,pěkné oči a v nich celý svět.
Já byl trochu blázen,věčně bez halíře,
přesto bych ta léta tak rád vrátil zpět.

Nosil jsem Ti máky utržené v poli,
recitoval verše,které dodnes znám,
moje,Tvoje šaty v jedné skříni s moly-
ale na vzpomínky jsem tu zůstal sám.....

Šel starý baron pro uhlí
a byl už celý potrhlý.
Šel starý baron se svým kýblem,
neoholen a nevymydlen.

Šel starý baron pro uhlí,
na lukách plakal,šlapal po kolejích,
veřejné tlachal,
vrzal ve veřejích.

Šel rovně,
rovně za nosem.
Po špičkách,
po patách.

S patosem.

Krása uvnitř tebe

Znám vzácné místo ukryté,
co žádné oko nevidí,
kam vstoupit smí jen přátelé
a ostatní jen závidí.

Tam všude rostou květiny
a nikdo je tam neničí,
louky jsou plné motýlů
a sladká vůně jehličí.

Tam svítí slunce je modré nebe,
a ptáci zpívají.
Ta krása je uvnitř tebe,
neznalí marně hledají.

Tam kopretiny tančí s chrpou,
zvonky jim k tomu cinkají,
obloha se zdobí duhou,
jitrocel léčí churavý.

Tam mír a klid panuje
a peníze se nenosí,
vždy po ruce je vlídné slovo
a o pomoc se neprosí.

Celý ten ráj ty nosíš v srdci svým,
i když je zrovna raněný,
jen ukaž ho těm hodným, ať se to dozví,
jen pospěš,něž jejich srdce zkamení.

A já půjdu prosit anděla,
ať už tvé srdce nebolí,
a mít tu moc, tak sám ho uzdravím,
i když má ústa oněmí.

To pro ten ráj, pro čistý srdce tvý,
jen ať už neslzí,
tak ukaž ho těm hodným, ať se to dozví,
snad není pozdě, ať je to nemrzí.

Chci říci lidem všem
co ta místa neznají.
Tam v nitru lidí blízkých je lásky dost a dost,
jen ať dobře hledají.

Na té cestě lidí k lidem, za štěstím,
někdy stačí dát jen znamení,
a patří-li k těm hodným, pak se to dozví,
že nikdy není pozdě na nová přátelství.
Autor: j.cenekŽ

Zabloudil v mlze ledoborec,
zarazil se až o rovník.
Cestou však zlámal tenhle borec,
rovnoběžky i obratník.

Zeměkoule jde do opravy,
přišlo draho to proplutí.
Však ledoborec,doo­pravdy,
ten nemá ani škrábnutí.

Mít tak křídla motýlí,
přilétl bych hned,
abych aspoň na chvíli,
mohl k Tobě přivonět.
Třepotat se ve vánku,
býti Tobě blíž,
sny krásné nosit do spánku,
dívat se jak spíš.
Jsi nejkrásnější kvítek,
co já vůbec znám,
všude plno jiných kytek -
ty já netrhám...

Povzdechl si kapitán:
Ach ty plachty,kde je mám?
Jestli jsem je nedal jinam,
už si nevzpomínám.

Povzdechl si kapitán:
Ach ta jachta,kde ji mám?
Já snad jednou ztratím hlavu,
už si nevzpomínám.

Plavu.

Vlna vlnu hr a hrne,
od vzniku,až k zániku.
A mé oko hrůzou trne
u Atlantiku.

Jitro noci zháší svíci,
rozhazuje sítě.
Rád líbám Tě,
ještě spící
a šeptám:
Miluji Tě.

Jak může být všestranný umělec mravný,když ho líbá několik můz najednou?)))
Proto budu jen ,,můra,, , která někdy zavadí o tvou svítící tečku na krku.
Občas zavři oči,a možná ucítíš ten lehounký dotek křídel na zavřených víčkách.

Pamatuju na svou tetu,
co smýkala strejdou po parketu.
Strejda byl mistr taneční,
správně měl smýkat on s ní......

Koně se také střílejí.