Oděná z květů pampelišek,
zářící do žluta,
jak slunce při rozbřesku.
Rosou obuta
tančíš
po stéblech trávy
prostá slz a stesku.
Ty
Láska
vírou prodchnuta.
Poslouchej tiše tu písničku,
Poslouchej ji jen chviličku
Omotá tě tenkou nití melodie
A smutek v úsměvu skryje
Poslouchej, jak krásně zní
Při ní se tak dobře sní
Oči se nám rozjasní
Srdce klidem naplní
Můžem tu jen tak chvíli stát
A tu zvláštní melodii poslouchat
Můžem se na čas zastavit a snad
Ty písně ... utiší náš hlad.
Noc je ještě pořád mladá,
mě ale nic nenapadá.
Mé múzy těžko přiletí,
nejspíš jsou doma u dětí.
Být múzou není lukrativní,
to každá strašně rychle zjistí
a básníci jsou navíc divní
a sebestřední egoisti.
A ještě k tomu-to je hrůza,
jsou sexistický chudáci,
hned jak je začne líbat múza,
přestanou myslet na práci.....
Někdy mi stačí přečíst verše-tvoje
a slůvka se řadí do šiku
jak poskládané ovoce
vložené něžně v košíku
leč jindy můžu trápit hlavu,
zlobit se, křičet, nadávat...
a slovíčka jak srážka davu...
smysl mi budou nedávat.
Pak zhasnu lampu,
a jdu ven...
pod oblohu a hvězdy
a čistím mysl sametem
a čekám ve snách nový den.. .
Tvoje vlasy
jsou
žitná pole
a jejich vůně zdá se mi.
A Tvoje šaty
jsou dávno dole
a já marním čas
básněmi......
Jaroslav Vrchlický-Balada o vlasech mé paní.
Buď veleben tvůj hustý, dlouhý vlas,
jenž zlata lavinou se k skráním řítí,
ve slunce záři plane nad topas,
a v stínu když tvé ouško musí krýti,
jak lísky kůra leskne se a svítí!
Víc vůní v něm než v jižní noci jest,
víc jisker v něm než na obloze hvězd,
jak lilje kmitá jím tvůj bílý vaz.
Ó, nech mne u tvých nohou věčně sníti -
tvůj hladit vlas jest líp než víno píti!
Pod tíží svou on jak Demetry klas
se kloní, jak proutí vrby v sítí,
a každou chvíli tryskne z něho jas,
jak z větví myrty, které fénix vznítí,
když v sobě tuchu nesmrtnosti cítí.
Ten fénix, láska tvá, ta hoří v něm,
nad čelem krásy tká ti diadém,
a kmitá hvězdou v stínu dlouhých řas.
Ó, nech mne u tvých nohou věčně sníti -
tvůj hladit vlas jest líp než víno píti!
Ó, spusť jej dolů! Přes zbořenou hráz
jak vodopádu letí vlnobití,
ať touhy moje spějí za ním v ráz
a jeho bleskných paprsků se chytí,
se houpajíce na nich! Nechám hřmíti
v ně motýlů roj, svojich polibků,
ať spletou z nich si vonnou kolíbku,
kam Kupido se skryje v lásky čas,
až budu šťasten u tvých nohou sníti -
tvůj hladit vlas jest líp než víno píti!
Poslání.
Jak rozříznutý zlatý ananas,
v němž šťavnatých zrn démanty se třpytí,
své srdce, plné písní na tvůj vlas,
ti podávám. Chtěj milostivá býti! -
Tvůj hladit vlas jest líp, než víno píti!
Duše v duši vplouvá,
v jedinou se mění,
už jsme,Lásko,navždy,
sebou propleteni.
Srdce v srdce vniká,
zvony burácejí,
zní koncert dvou srdcí,
stále toužebněji......
tak se v kostele už třeba vemte
nebo dál si tady sněte
a už prostě neblbněte
napsal jim to mafián
věděl to už celý klán
nastartoval svojí káru
jel to poslat do bulváru
využit božiho daru.
Přesně o tom jsem tu psala
když na verše jsem se dala...
klidně pište o čem chcete-
ani lásku nešetřete,
každý rozumný to vnímá...
pro jiné to bude dřina,
že básničky jsou je sen...
tak ať nejsi překvapen.
A kdo tomu nerozumí-
blbě kecá a pak ...čumí!
Nesnáším loučení...
a musím už jít
nikdy to srovnané už nebudu mít
mám tě ráda, máš mě rád
já vidím ty dny bez tebe ,jak budu žít
nesnáším loučení...tak snad...
Smím Tě jen,Lásko má,milovat na dálku,
skládám si ústa Tvá z červených korálků.....
Na chvíli mít tu moc zvládnout pár zázraků,
napíšu pro Tebe červánkem do mraků,
Večer si pohraju s tou hvězdnou oblohou,
poskládám jen pár hvězd v souhvězdí nás obou.
I dešti bych poručila, jen pro Tebe, z lásky,
aby Tě nesmočil, jen hladil Tvé vlásky.
To vše bych, lásko má, udělala pro Tebe,
však neumím zázraky, dávám Ti jen sebe…
Schází mi měkký dotek Tvých dlaní,
vlahý jak větřík od polí.
Schází mi něha.
Nevím až kam,šel bych za ní......
Scházíš mi,až to zabolí.
dnes je léto
zitra mráz
na Třeboňsku
praskla hráz
údolí už zaplavila
na hrází si tanči vila
a na vrbě vodnik sedí
na tu skázú smutně hledí
na pomoc si pozval bobry
napad to byl vskutku dobry
bobři zvedli hladinu
zachranili vodnikovi
celou rodinu.
Sedm děti vodnika
po dně rychle utíká
chtěli chytit kapra
potom zase štiku
to už ale měli kliku
dva sumci se oběvili
o sežrani totiž snili
sežrat náhle sedm kosti
nažrali by se do sytosti
zachranila je vodní víla
sestrou sumcu totiž byla
a její táta Poseidon
poslal na ně vodní dron
a tak skončila pohádka
děte už spát děťátka.
František Hrubín - Zpíváno z dálky
https://ceskaknihovna.wordpress.com/wp-content/uploads/2013/02/hrubin-zpivano-z-dalky.pdf
A šeříky kvetou...
nádhera- jednou větou
ta vůně mi motá hlavu,
nemyslím na zábavu.
Mám v hlavě myšlenku na tebe,
sedím a koukám se na nebe
Jak západ slunce nebe pozlatí...
a ptáci zpívaj jako najatí
a modrý šeřík zase kvete. . .
...jdu ti vstříc ty krásný světe
Snad to zase neplete
Pampelišku a né jetel
Vytesá to pozděj datel...
Datel do stromu datluje
a má velké stresy
vidím že ty datluješ zas
do klavesy ťuky ťuky
do Pardubické branky
litaj zase same puky.
Neviděla jsem to, ale slyšela
Očekává se prej veliká mela
Včera, jim to nějaká skupina natřela
Tipuji Brno ;-) docela :))
Kdo vyhraje uvidí se
Zatím prej 2:2, nevsadím se
Prej holky na mistrovství na čtvrtém místě
příště se jim bude snad daří víc, uvidí se 
Zorro ty jsi vážně skvělá
reporterkou stát ses měla
velký přehled o všem máš
ty se mi snad jenom zdáš
ve fortuně vsaď si rychle
na výsledky a nezbírej už víčka s petky.
Dobrá hospodyňka i přes plot pro pírko skočí :))
Zajdem do Tipáče až bude OH, ať třeba o pár kilo lehčí...
Pak víčka z petky posbíráme
Přidej se k nám, část z výhry ti taky dáme
do fortuny nechodim
a ani na dostihy nesadim
víčka ty se nezbírají
připoutané už je mají
a sázet na podvodniky v hokeji
to ožeru v krčmě raději
Tak někdy se mi snívá,
že zas dva cůpky mám
a duha zlatohřívá,
mě vede zpátky k nám.
Zas proletím tou brankou,
až k lesu můžu jít
a kleknu nad studánkou
a ona dá mi pít.
Studánko stříbrná,
ty jsi tam a kde jsem já.
Kde tě mám, studánko stříbrná,
kde jsou dětská přání má.
Tak ptám se v době tání
i ve dnech říjnových,
kdo místo mne se sklání,
k té vodě, tam kdo ví.
Kdo nad ní poklekává,
když nemám já tam stát
a kdo se jí dnes ptává
má nemá, má mě rád.
Studánko stříbrná,
ty jsi tam a kde jsem já.
Kde tě mám studánko stříbrná,
kde jsou dětská přání....má.
Má, studánko stříbrná
Kde tě mám, studánko stříbrná . . .
(H.Zagorová) 
To je ono, krásná <3
a víš, když tak přemýšlím, že jsem ji už dlouho neslyšela. :)
poslechnu
Hledejte lásku, v korunách stromů, ve stínu jeřabin, ve zdech domů,
hledejte, když myslíte, že tam vlaje, že se schovává, s cihlami si
hraje...
Hledejte lásku, v nekonečném moři, hledejte prince na bílém oři,
hledejte princeznu vězněnou v zámku, tiše spící, chráněnou náručí
spánku...
Hledejte lásku v ohnivém plameni, v teplém paprsku, v ledovém kameni,
hledejte, když myslíte, že hoří, že studí, že úderem se zboří...
Hledejte lásku v hrnečku od kávy, ve hnízdě vlaštovek v kalhotách od
trávy...
Hledejte lásku ukrytou za letní bouřkou, lásku zakrytou chirurgickou
rouškou...
Hledejte malou a krásnou vílu, na světě tu nejmocnější sílu...
(.....)
Krásná <3
Kdo najde lásku prvně v sobě, ucítí ji pak i v tobě
Ve všem co dělá i potká, se s láskou už na vždy, setká...
milujte se a množte se
řekl bůh při stvoření
potom se oběvil ďábel
a řekl perte se a žerte se
a bylo po boži lásce
tak to chodi v životě
řikali to v boží porotě
říkali to rovněž v pekle
viděl sem tam ryby lekle
v kotli už Fiala stál
tleskal mu celý pekelny sál.
3
1
2
ano zase....a neberme to jako
samozřejmost... 