Rozcestník >> Kultura, umění a filozofie >> Citáty a poezie >> Básničky všeho druhu

Myšlenka

Mezi ploty všedních domů,
do úmoru rozervanou,
myšlenku znám, zatoulanou.
soucit skrývá ševel stromů.

A osud chystá další rány,
myšlence, jež je nepoznaná,
toulá se tu mezi námi.
na lavičkách v parku stíní,
při slunci září na květiny.
Trhá lístky kopretinám.

Ráno nohy máčí v rose,
tiše, zatoulaně, bose.

Myšlenka, tak plná kalu,
pozoruje cizí stíny,
zachytává naše splíny.
Plná lží a plná smutku,
vzniklá, že špatného skutku,
ta nás činí úplnými

Autor: anonym

Utichl každý kdo má ústa,
skřivánci pláčou v korunách.
Doba je bezútěšná,pustá,
utichl každý kdo má ústa.
A já se bojím,já mám strach.

Tisíckrát řečené je jisté?
Mohou se mýlit proroci?
Kam jsme to došli?Pane...­.Kriste....
Tisíckrát řečené je jisté?
Já pláču,pláču do noci.

Stojíme před oltářem nazí,
nazí,jak jsme se zrodili.
V nejlepších šatech chodí vrazi,
stojíme před oltářem nazí-
Tak málo jsme se modlili.....
Autor je velmi známý.

Je už to dlouhá řádka let,
mnohé se mění na pohled
a tak dnes občas váhám zdali,
my dva se vůbec někdy znali.

Vzpomínka vrací se však čistá,
vidím v ní tváře,věci,místa-
náměstí,lavičku a věž.....
Věřím Ti......
Říkej mi co chceš.....

Zkus rozbít touhou kámen,.
zkus zdolat útes skal,
zabloudit v lese známém,
dát šťastný život, co jsi vzal..

Zkus se smát, když srdce tě bolí.
zkus líbat, když nevíš jak,
zkus se ptát, zač život stojí,
když může jej smrt brát..

Zkus chytit paprsek slunce a
pevně ho sevřít v dlani,
spálí jen tvé ruce, ale láska ta
srdce zraní.

Můj život býval odjakživa pustý.
Život mě zkrátka nikdy neměl rád.
Mluvíval na mě sevřenými ústy
a nikdy se mnou nebyl kamarád.

Když jsem se kácel,nepodal mi ruce,
když jsem se topil,zvedl vlny výš
a když pak tiše dotlouklo mé srdce,
ze suchých větví stloukl mi na hrob kříž.

Já nevěřím,že příjdou lepší časy,
šak kdyby chtěly.....
byly by už asi.

Mladý vlk na okraji skály stál,
pak když skočil,
vánek, jež ho míjel, si s jeho vlasy hrál
a svět se strašně rychle točil.

V jednom okamžiku jakoby zastavil se čas
a upřený pohled zvířat všech druhů a ras
sledovali jeho osud než zlomil si vaz.

V tu chvíli, kdy čas v jeho hlavě stál
on rozmyslel se.
Ačkoliv by tak rád moc on příliš pozdě
zas žít si přál....

Dopadl...
a karmínová skvrna blízko jakéhosi květu
odráží sluneční zář.
Pak tichý zvuk oznamíl světu,
že dopadla i slza,
co před tím opustila jeho tvář.

( není má, ale už nevím, kdo ji psal)

Dnešní noc je delší, než ostatní
jsem zvědavá, jestli někdy přijde ráno.
svěřím ti tajemství které mi bylo dáno...
Kouzlo lásky je větší než tajemství smrti.

Poprava bude zítra ráno-
nepříjdeš,umřu potají.
Jen někde zazní tiše,
Na krásném modrém Dunaji.

Zbývá mi ještě malá chvíle,
než dračice své děti nakojí.
Chvilka na poslední přání......
Ženu či tabák?
Obojí.....

Ukryli do houslí,ukryli slavíka
a slavík v houslích těch,jásá i naříká.

Chvíli zní tesklivě,až srdce usedá
a zas se raduje,slavík­.......ten nezbeda.

Nejsi tu a přece trochu jsi
když večer zavoní deštěm a krokusy;
slýchám tě zasmát se za dveřmi v ložnici
vídám tvou postavu pod okny chodící.

Nejsi tu a přece trochu jsi
v chladu ti pára jde obláčkem od pusy;
to, co se vzdálilo, zůstane vzdálené.
Tělo mé od tvého... Má duše ale ne.