Podzim se vkradl zadními vrátky
skončily parkové milostné hrátky
milenci lavičkám dávají vale
raděj si zatančí ve velkém sále.
V náručí drží se, tisknou se k sobě
láska je přítomna v každičké době.
A večer pak projdou ztemnělým parkem...
hřejí se vzájemně...srdcem i zrakem.
Tam v dáli zní drift. Nese se po větru. Taky bych ho chtěl žít! Neumím to. Tak nemam pro co žít...
Letěla včela,furt,
přes tenisový kurt.
Letěla,pořád letěla,
dala si,včela,do těla.....
Láska
Přišla tak tiše,bez pozvání,
neptala se může-li dál.
Kde vzala klíče,nevím ani,
na srdci zámek však před ní neobstál.
Nikdy se jí nevzdám,zamkl jsem ji v sobě,
tam zůstane navždy......
Moje láska k Tobě.
Opět chlad je tu tak jako na duši. Ještě neumírám jsem ve smíru, mám i víru, že teplá rána opět přijdou. Několik týdnů? Budu stará asi.
Nejsem posedlá, prostě nejsem posedlá. Je to jen obyčejný...cit?! Ta jakoby jiskřící barva tak září, že má planeta žhne ... no dobře, tak ne.
Vzpomínky obnovím.....
Byl jsem posedlý Tvým modrým obdobím.
Všechno se mnou se ještě dneska točí.
Tobě nestačily modré mašle ve vlasech
a ještě ty Tvoje pomněnkové oči.
Vzpomínky schované ve skrytu srdce
oči tvé, úsměv a hladící ruce,
slůvek pár ,pohledy ,procházky sadem...
mé tváře červené podzimním chladem .
Vzpomínky obnovit jdou jistě lehce
zacházet s nimi smíš ovšem jen křehce....
Vzbudila se duše v těle,
protáhla se,mám se skvěle.
Co ty tělo,mám se ptát?
Milá duše,neptej se mě,
přej mi,aby mi byla lehká země.
Když ty vstáváš,já jdu spát.....
1
1
1