Voníš letním deštěm,
přestože venku padá sníh
a schováváš se v zástěře
nekonečných cest.
Šeptáš mi
nožem na kůži
a Tvé slunečnicové vlasy
mě šimrají na krku.
Ale nemůžu se jich dotknout,
protože by jsi mi zmizel
a s Tebou i naděje
na další usměvavé ráno.
Voníš letním deštěm,
přestože venku padá sníh
a i kdyby jsi tahal sebevíc,
nemůžeme si být blíže.
Protože nic není tak daleko,
jako dva sny,
co se nikdy nepotkají.
