Drozdí
Ptalo se jednou večer malé drozdě drozdice:
Drozdice! Kam letíte takhle potmě?
Do Zdic!
Opravdu?Až do Zdic?,diví se malé drozdě.
A není na let do Zdic přeci jen pozdě?
Ne,není pozdě,na to drozdice.
Trefíme do Zdic i za svitu měsíce!
Za svitu měsíce! Smějí se tomu drozdi.
To leda trefíte ve Zdicích hlavou do zdi!
Sviť, dálná hvězdo, hvězdo planoucí,
ať setkávám se s tebou za nocí,
ať paprsek tvůj z temnot přispěchá
k mé choré duši jako útěcha,
ať zbaven tíže, zbaven zemských pout
za tebou vzhůru mohu volně plout.
Já viděl oči samý žár a jas
(dávno už pro mne jejich plamen zhas),
já jim však marnou touhou prokletý
dodnes jak tobě spěchám v ústrety.
přečteno 
Do ovzduší se podzim vkrad
Nade dnem zvítězila noc.
Hvozdů a keřů šero tajemné
Nahé přijímá chvilky dne.
Pole se přikryla oparem
Od husí pokřiku ztichla zem –
Odtáhly na jih, za teplem…
Stesk listopadu převzal moc.
Puškin)
Já miloval vás: lásky té v mé duši
se tetelí snad ještě slabý svit;
však nechť vás více z klidu nevyruší;
já nechtěl bych vás ničím zarmoutit.
Já miloval vás beznadějně, němě,
hned žárlil jsem, hned ostychem se chvěl;
já měl vás rád tak upřímně, tak jemně,
jak dej vám Bůh, by jiný rád vás měl.
Puškin)
CAROVI.....
Vlčák Car včera definitivně přišel o možnost dovršit 15 let věku.
Koupím ti osm kilo prvotřídních koček,
krvavou tlačenku a věnec točenýho....
Na boudu přitluču vyschlou králičí packu,
aby tě ochránila odevšeho zlého.
Panička vysází nejméně dva ary jahod,
aby jsi měl kde zahrabávat důležité věci.
Až budeš v rajčatech zas vyorávat myši,
ještě tě podrbu a nebudu mít kecy.
Najmu pár cyklistů,aby jezdili po zahradě.
Štastně se zasmějou,když prokousneš jim duši.
Změním názor na vítací rituály....
Klidně mě poval na zem a lízej mi uši.
Hele,ty černý vlku!Ty esence psovství....
Nechtěl bys ještě pár let vejt tu na sanitky?
Ducat mě na lavičce uslintaným čumákem?
V rybízech plašit kosy?Vočůrávat kytky?
Koupím ti osm kilo prvotřídních koček,
krvavou tlačenku a věnec točenýho.....
Kdyby ses třeba vrátil podhrabávat ploty...
Klidně s tím,šašku starej,nalož podle svýho........
Řekla mi kdysi moje lepší polovice:
Jdi mi už k šípku s tou milostnou lyrikou.
Jseš starý kozel,smrdíš pivem,trafikou.
Srandy je s tebou deset minut do měsíce.....
Koukni jak vypadaj tvoje vrstevnice!
Hrobník jim málem stele postel motykou!
Výroční srazy na krchově s muzikou
a ty tu mladejm holkám pleteš makovice...
To teda pozor děvče!Šetři svoje plíce,
my chlapi si ty roky tolik neberem!
Nám ještě při kremaci svítí zřítelnice!
Smolíme věty hebký jako Večernice
i když nás lapiduši zvedaj heverem.....
TAK TI ŘEKNU.....
Tak ti holka řeknu,že už mě to nudí,
asi byla chyba hučet do tebe.
Zlomilas mi srdce,vyvinutou hrudí,
když jsi byla u mě,byl jsem bez sebe.
Splnilas mi všechna nevyřčená přání,
už mi nenapadá,oč bych ještě stál.
Vyflákni se na mě!
Copak ti v tom brání!
Sbal si svý dvě švestky a běž o dům dál.....
Michal Laštovička
„Co na tom, že jsou v básni chyby
a že ji špatně zazpívám?
Ninetin úsměv se mi líbí,
kéž tedy její úsměv mám,
ten vznítí mne a upokojí.
Marnost a chlad je práce má.
Za úsměv nejmilejší mojí
nestojí žádná poema.“
(Puškin)
FRANTIŠEK HALAS (1901 – 1949)
LYRICKÉ SMETÍ
Slečno, řekněte mi,
jak to děláte,
že hodiny neoněmí,
když se svlékáte.
Dejte jí Nobelovu cenu
za gesto, jímž zvedá sukni svou,
ale ta se dává jen básníkům,
kteří nic podobného nesvedou.
2
2
1
