Rozcestník >> Kultura, umění a filozofie >> Citáty a poezie >> Básničky všeho druhu

Voníš letním deštěm,
přestože venku padá sníh
a schováváš se v zástěře
nekonečných cest.

Šeptáš mi
nožem na kůži
a Tvé slunečnicové vlasy
mě šimrají na krku.

Ale nemůžu se jich dotknout,
protože by jsi mi zmizel
a s Tebou i naděje
na další usměvavé ráno.

Voníš letním deštěm,
přestože venku padá sníh
a i kdyby jsi tahal sebevíc,
nemůžeme si být blíže.

Protože nic není tak daleko,
jako dva sny,
co se nikdy nepotkají.

Pan Máler

Znala jsem pana Málera,jak muže znává kdekterá.
Pan Máler byl moudrý pán,vyspký štíhlý elegán.
Měl knír a vlasy na patku a usmíval se zpočátku.

Jak kvapem běžel kolem čas,ten úsměv ochladl a zhas.
Už nebyl jako z reklamy,největší mezi hvězdami.
Čas neštastný jak galéra,semlel i pana Málera.

Dnes v parku sedí nečině,vrásčité ruce na klíně.
Šedivé vlasy za uši,co bude zítra netuší.
Smířený,ztracený a sám,pan Máler,věřte.....já ho znám.

Autorka:Milada

Čtyři sta kudrnatých bečícich beránku-stejně se nemůžu propadnout do spánku.
Čtyři sta beránků,šestnáct set kopýtek,pět bačů s pejskama a pět psích vodítek....
Já jsem však dostal šmak na jiná zvířátka!
Budeme miláčku počítat kůzlátka.....?

Chlap, kterej píše básně, je podezřelej týpek,

má rád hučení splavu i písně, co zná kos,

zrnka slov loví šťastně z Apollónových sýpek

a kytku z lučních květů jde natrhat ti bos!

Chlap, kterej píše básně, pro život vhodný není,

vždyť srdce má na dlani a hlavu v oblacích,

má ptáky rád, co krásně pějí za rozednění,

též růžová svítání i vítr ve větvích.

Chlap, kterej píše básně, ten jméno moje nosí

a tvé ze sna volá, pak kapičkami rosy

své oči omývá si, o lásku tvoji prosí

hvězdičky na nebi, než přijde úsvit bosý...

Za humny číhá paní zima,
chystá své bílé rolety.
Mé srdce to však sotva vnímá.
Hoří,protože si v něm Ty.

Má duše nebojí se chladu,
neštká,mrazem se nechvěje.....
Jsi,Lásko,květ v rozkvetlém sadu....
A milovat Tě krásné je.

♥ Leť do světa zprávičko, najdi tam mé zlatíčko. Vyřiď jí mé pozdravení a na rtíky políbení. Řekni, že ji mám moc rád, víc než jako kamarád.

Podejme si, milá, ruce,
pohleďme si do očí,
pak se obejměme prudce,
svět se s námi zatočí.

Sladkých polibků si dáme
jedním slovem bezpočet,
touhu ve svém srdci máme,
k sobě zahoříme hned.

Půjdem žitím ruku v ruce,
budeme se usmívat,
láskou vzplanou naše srdce,
dětem též ji chceme dát!

Než přijde ta tetka s kosou,
šťastný život chceme žít,
dráždit hada nohou bosou
nikdy nebude náš hit...

Pane
Pane, ty jsi úžasný,
Já nevím, co na to říct.
Pane, ty jsi úžasný,
Je nádherné za Boha tě mít.
Pane, ty jsi úžasný,
K tomu už nic nepřidám.
Pane, ty jsi úžasný,
Tak aspoň chválu zazpívam.

Ztracen ve slovech...
Však svítíš v každém písmenu své básně,
proto jsi básník,
který loví perlu naděje pro sebe, pro jiné...na dně...

Ztracen v lásce…
Však držíš jeden z jejich kořínků,
proto jsi člověk,
dostal jsi její růst do vínku…

Ztracen ve víře…
Však srdcem záříš do vesmíru,
proto jsi anděl,
že neznáš cestu ani míru

a rozdáváš se bez hranic

Autor Levandule,

Roky Tě marně hledat,téměř již pochybovat,
potkat Tě na ulici a hned se zamilovat.
Popadnout Tvoji ruku,ukrýt ji do svych dlaní,
vodit Tě nočním městem a mlčet do svítání.

Někde v zámeckém parku ulomit vzácnou růži,
aby Ti ve výstřihu,zdobila bílou kůži.

Pod smrky v černém lese upravit lůžko z mechu
a ze rtů od borůvek,vysát zbytky dechu.
V zválené trávě hledat knoflíčky od halenky
a pak Tě pozapínat kvítečky prvosenky.

Cachtat se u potoka,nakrmit pstruhy z lávky
a v písku na mělčině,svléci Ti mokré plavky....