Ostrá ramena,rozhodný krok,
získala mě úsměvem,je to už rok.
Ráno pak zmizela,
jak pára nad hrncem,co opustila kuchyni......
Je to už rok,
co pro ni nechávám svítit lampu v předsíni.
Vždyť o nic nejde...
zas okouzlí tě úsměv jiné dámy,
až se rok s rokem sejde,
a bolesti staré, budou zažehnány.
Tři lístky jetele,
jedna kapka rosy,
hvězdný svit, co vidím z postele...
a může začít..cosi...
Lehkým krokem pozvolna našlapávám,
i ve větru, stále pozor dávám-
v mlze se šíří tajemná lesní vůně....
A do toho zvoní , z dálky , potok či tůně.
Tiše do vánku své přání šeptám.
Nikomu ho nepovím, na nic se neptám...
Jen své touhy - kouzlem - vesmíru předávám,
a s úsměvem pak od něj ..cosi..očekávám :o)
Perly do vlasů
stuhu do pasu
dotek motýlý-
počkej na chvíli...
Teplo od slunce,
rosu na dlaních...
věčně s úsměvem,
cítit v duši klid!!!
( michaela)
Tebe najdu i na jiný planetě,
stanu se rybou,až velká voda vezme Tě.
Stěhovavým ptákem,když se zimou změníš adresu,
Tebe rozeznám pod černým rolákem
a všechny rány,jak hromosvod unesu.
Řekni mi kde jsi,
anebo mi to neříkej.
Pro mě má Lásko,
vesmír není velikej......
Přeji dobrou noc… všem,
sedím u stolu jen,
písmenka mizí, tužka spí,
papír dál nešeptá, mysl si sní.
Korálky z dívčích slz
na krku měla,
nad hlavou malý vůz,
zimou se chvěla.
Korálky z dívčích slz,
vzdor dětským hrátkám,
s pohledem vzácných můz
šla vstříc dalším hádkám.
Korálky z dívčích slz
bolesti nosí.
Vzpomínky dávných pus
za návrat prosí
Korálky z dívčích slz,
zdobí jen krátce,
prosáknou krví skrz
usvědčí zrádce.
Korálky přetrhla,
země se zachvěla,
minulost zavrhla,
dál truchlit nechtěla.
autora neznám
Korálky z dívčích slz,
čas v dálce schoval,
v srdci však zůstal kus,
co bolest snoval.
Korálky z dívčích slz,
vítr je zvedá,
v paměti zůstal vkus,
co lásku hledá.
Korálky z dívčích slz,
zůstaly v písni,
v nich dávný příběh - kus
a touha v tísni.
Korálky z dívčích slz,
už v prachu spí,
jejich odkaz tichý v srdci dál zní.
Zimní písnička
Na talířku jablíčko,
červené jak srdíčko.
Zima kolem, mráz se třpytí,
láska hřeje, v očích svítí.
Vločka sedá na střechu,
srdce bije v potěchu.
Jablíčko je sladký dar,
láska ta má krásný tvar:-)
Pod lásky perutě v ochranu vezmu Tě
s vírou,že najdeš klid při mně.
Pak k sobě přitisknu Tě v jediné vteřině,
odejmu z beder Tvá břímně.
V objetí pohnutě,tklivě a semknutě,
na cestu se vydáme přímě.
Jako dve labutě,plující nehnutě,
spolu po hladině v zimě.....
Ledva pohlédnu na Vlastinu,
cítím příliv endorfinu.
Z jejich očí ztrácím klid,
v těch se dá i utopit.....
Strakatý nebe,myslím na Tebe,
když v duši mě zebe.
Chci obejmout v pase a slyšet zase,
že stačí se otevřít kráse.
Řekni mi,že jsem Tvý kotě,
že netřeba za štěstím předlouhé poutě.
A když se objeví strakatý nebe
v Tvých něžných očích já vidím sebe.....
Autorka:Poeta.
Flétničko bez hlasu,
kapičko slaná,
zpěvačko z Arrasu,
minuto z rána.
Stupničko notová,
basový klíči,
skladbičko cellová
o pouhém chtíči.
Toho mých slabých chvil
bolesti plná,
tanečku lesních víl,
taji ve vlnách.
Kometo vánoční,
hvězdičko odpadlá,
příběhu půlnoční,
kytičko uvadlá.
Vášnivý pátere,
jablko sváru,
mrazivý severe,
nevěro páru.
Krvavý potůčku,
barvičko duhy,
ulitý zvonečku
z měsíční mlhy.
Obchodníku s citem,
strofičko básně,
vzpomeň, jak nám spolu
bývávalo krásně...
1
1
1