Staré aleje
Pošli svou duši ke mně do učení.
Ukážu jí pravý ráj.
Co už se málo vidí a co už málem není.
Ale je.
Staré aleje
Pošli svou duši ke mně do učení.
Ukážu jí pravý ráj.
Co už se málo vidí a co už málem není.
Ale je.
než dáš hlavu na polštář
a políbí tě spánek
básničku nám poskládáš
jemnou jak půlnoční vánek.. . 
Když paní Zima na špičky stoupne si,
záclony z krajky do oken rozvěsí.
Jsou z vláken ledu v třpytivém reji,
jsou cituplné,křehké a hřejí.
Když paní Zima v sněhovém závoji
s milencem Mrazem srdce své propojí,
pak jeden v druhém oddaně zavěšeni,
malují z lásky pro naše potěšení.
Autorka:Stanislava
Dívka si naladila strunu
a fidlá na ní unu, unu.
Stařík si sedl do kouta,
pojídá stehno z kohouta.
Cizí oči tu prosviští,
babička na svém kolbišti.
Dívka si naladila strunu
a fidlá na ní unu, unu.
Stařík se vydal na kole,
dobývat mrkev na pole.
Čas mořit česnek.Révu už jsem spálil.
Brambory sklidil.Zasel klokočí.
Sobě a noci po sklence jsem nalil
a díváme se do očí.
Měli jsme začít lepším vínem,paní!
Vás ale,koukám,tohle nevzruší.....
Mám ve vinici místo špačků vrány
a od podzimu cucflek na duši.
I přes to víno, můj pane
bylo to krásné a bylo toho dost
až podzim bude ten, kdo nám tu vládne
nebude v srdci žádná marnivost.
Až na vinici první sníh se snese,
my máme výběr starých dobrých vín
a srdce vzpomínkou se třese
a na duši už není žádný stín...
Ráno si přivstanu a napeču koláče,
pusou na čelo pak naposled vzbudím Tě.
Dotknu se vlasů jemných jak andělské perutě
a za úsměv schovám své oči od pláče.
K buchtám do ranečku přibalím Ti požehnání,
aby jsi na cestě našel všechno,
co je Tvého srdce přání.....
Autorka:Poeta
Kapka vody v zmrzlé kráse
noční hvězdě podobá se
třpytí se, jak křišťál zvoní,
ty se pouze dívat smíš,
sáhneš na ni - rozplývá se,
už jí krásu nevrátíš.
Městu zhasíná jeho zář
ticho se do domů vkrádá,
list obrátil noci kalendář,
nastal čas noční, jeho vláda.
Do okna nahlíží temná tvář,
která mně usnout nedá,
někdo mi zavírá můj snář
myšlenka za myšlenkou hlodá.
Až tvář půlnoční mě ukolébá,
kdy den skončí svou dlouhou trať,
dej hladovému skývu chleba
a mně na víčka spánek vrať.
Někdy jsou rána....
Jak svůdná krajina
pohled co vyživuje
vstupenka do ráje
chutná pastvina
radostný nádech,
že dnešek začíná.
Pro ten okamžik
Pro ten okamžik
kdy pohled
zastavil se u mých očí
a slova začínala klouzat ze rtů
div se srdce nerozskočí.
Pro ten okamžik
něžných slůvek
kdy Tě
objala moje náruč
a mě Tvoje slova
Miluji Tě
Řekni mi.....co je něha?
Je to ,když v srdci cítíš lásku,
když zašeptáš do ticha konipásku.
Když dotkneš se schoulené psí tlapky,
když horkou krajinu zkropí první kapky.
Něha je položit hlavu na Tvá ramena,
oddat se chvíli,kde nejsou představy věty písmena.
Něha je darovaná mandarinka,
když malé dítě řekne slovo maminka.
Něha je sen,
odvaha celý se oddat kráse.