Rozcestník >> Kultura, umění a filozofie >> Citáty a poezie >> Básničky všeho druhu

Bylinko léčivá,
bylinko sladké vůně.
Když rozum uzdravíš,
srdce se rozestůně......

Adamova modlidba

Co se týká mých žeber,
žádné mi pane neber.
Šak je to útěcha slabá,
že z něho bude baba.
Udělá ze mne žebráka
a to mě vůbec neláká.

Slíznu Tě jako kapku medu,
sladkou,po loukách vonící.
Já motýl,ty květ,který svedu,
pak oddám se Ti při svících.

Splyneme v první z včelích sonát,
dva plásty,jeden medomet,
budeme v sobě mašličkovat,
k nohám nám padne celý svět.

....a duše je plná otazníků,
proč sedíme dnes k sobě zády.
Proč dozněly kroky na chodníku,
vždyt i ty mívaly se rády.

.......a duše je plná otazníku,
proč nesedíme dnes jako tehdy
a předstíráme pár trapných triků,
když oba nejraději rozpustili bychom ledy.....

Zapomínáme na oblázky, jež nabrali jsme do dlaní.
Zapomínáme cenu lásky, když o trny se poraní.
Zapomínáme, že je dražší než život, smrt že přetrvá.
Jak jablko z jabloně naší na podzim sládne teprva.

Svlékni se...

Sundej si šálu a sundej si vše
odhoď dne tíhu, která tě štve
uspi své tělo a k hvězdám plav
do mého snu se prosím stav

svlékni si kabát a svlékni svůj stud
poslouchej pouze svůj primární pud
zavři svá víčka a oddej se něze
potop své zákony, normy a teze

rozpusť své vlasy a s nimi touhy
čas tiché noci je pro nás dlouhý
a pak stul se v klubko a sladce spi
v objetí obou - já a ty

Autora si nepamatuji)

Vrásky, které nebolí

Potichu roztanči prsty,
v zorničkách blyštivé ametysty,
na tváři vrásky štěstí,
razítka radosti na zápěstích.

A další ráno sluncem prohřáté,
snad poslední kmen přes cestu
konečně zmizí,
když vlna různých protestů
není tak cizí.
- Zkoušky zůstaly zaváté.

Snídaně voní,
prostřený stůl.

(Robin Marnolli)

Jsem si sám domácím bůžkem
a chráním si svůj práh
jak jednorožec růžkem
naháním strachu strach
zmnožuji vůně domova
zalévám rosou květ
vždy ráno viju poznova
kytici slov a vět. . .

Když večer končí pohádka
žena se vždy brání spánku
zamknu jí oči jak vrátka
tím nejněžnějším z vánků.

A přeci žijí v lesích víly.
Však mnozí snílci o nich snili.

Ulpívá teplý opar výdechu,
jak lehaly s pošetilým do mechu.

A v listoví zlatý vlas se zachytil,
když vířil mezi stromy tanec víl.

Stulíme se k sobě,
jako před léty,
jako předevčírem,
včera,jako jindy......

Naše láskyplný slova nezkysly,
budeme se hladit a šeptat si
své sladké pindy,
své sladké nesmysly.....