Rozcestník >> Kultura, umění a filozofie >> Citáty a poezie >> Básničky všeho druhu

Pamatuješ ještě na letní lásku?
pamatuješ ,jak do parku jsme večer chodili,
a za ruce se něžně vodili
tys objal mě a řekl miluju tě
byli jsme mladí...
já skoro ještě byla dítě.
Ach, ty sliby ,co jsme si dávali
a dlouho pod okny jsme stávali.
Jak líbali se pod smuteční vrbou...
tys šeptal jsi mi...nikdy nechci druhou.
Pak přešlo léto, smutek vstoupil do her
a čekalo nás hodně těžkých proher...
Když u vlaku jsme se loučili
a věčnou lásku jsme si slíbili.
A odjeli jsme ,a byl to hořký kalih
já na sever a ty zase někam na jih.
Zas psali jsme si horké vyznání. . .
o lásce, víře v další setkání.
Leč člověk míní a čas ten čaruje,
už nešlo o to , jestli miluje,
šlo spíše o to....koho,kdo a proč.
Ty veletoče v každém dopise,
že to tak není ...a jestli zlobí se
Pak přišlo ticho jako v kostele
a komu by se chtělo vstávat z postele...
když víš, že nikdo nenapíše ,
i když... nikdo není rád,
když cítíš z psaní jenom chlad.
Uvěřit tomu lze jen stěží
ty víš.... už tě nemá rád.
A venku právě sněží....

Můžeme se šimrat,
otírat,
dotýkat se,
vnikat,
hladit,
dráždit,
drápat,
mačkat,
tahat,
štípat,
kousat,
třást se-to vše je dovoleno v lásce.
Někdo nemůže,někdo nechce,
mně doteky jdou lehce.
A jsou stále vřelejší,
než ty včerejší.....

Skládám do ticha noci
slova, které mám ještě ve své moci,
které mě právě napadnou,
a když do rýmu pak zapadnou,
ožijí melodií a v rytmu tlukotu srdce
natáhneš ke mě svoje ruce . . .

Zas je tu ta noc,
a někdy slova
mají tu moc.

Na dobré konce dnes už nevěřím,
znám příliš dobře hlavní postavy.
Postačí přežít s rovnou páteří
a srdcem neoblomně laskavým.....

mám mokré vlasy. . .

mám mokré vlasy déšť to ví
a zima svírá mou tělesnou schránku
sním o pláží plné horkých písků
sním o procházce v teplém vánku

o plném kornoutku vroucí něhy
o pevném obětí lesklých těl
o sopce rudé v plné síle
o rytmu písně hejna včel

mám mokré vlasy a z nich kapka stéká
po krku ,zádech zpátky v zem
zasněný úsměv hnízdí na mé tváři
skláním se nad tvým dopisem

oči se vpíjí do těch slůvek
rozpitý inkoust očím lahodí
pár vět,pár citů,jedno sbohem
slzu to v oku navodí

mám mokré vlasy déšť to tají
slza mí stéká cestu zná
dopsal jsem slůvka v odpovědi
navždy mi zůstaň nevinná
( poeta)

Dál běží čas sprintem kolem nás a nic se neděje.
Jsou stejné noci,stejné dny i sny a naděje.
A prázdný dům,kde Ty máš být a němá svítání.
A chladné rty a prázdný byt a žádná setkání.

A kolem ruch a kolem shon a život s otázkou.
Kde jeden má vše a druhý nic,zda plakat za láskou.....?

Když naposled se ohlédla,
já se pořád díval.
Tiše řekla.
Počkám na tebe,
ne u schodů do nebe,
u brány pekla,
co si mě prvně líbal.....

Richard

Když oči se klíží únavou a ukládáš se k spánku,
na víčka něhu sypu Ti z azurového džbánku.

Tak v snech svých chodím potají do duše Tvoji loupit,
to co mnozí marně hledají,to co se nedá koupit.....

Ač ještě mnohé netuším o zákoutí Tvé duše,
že souzním s ní,už dávno vím a miluji ji jakou je.....
Bez příkras,bez retuše.....!

Když básně všeho druhu, tak tedy i tuhle

Panička psíkovi haminky nedala,
Celý den, celou noc hlady jej nechala.
A psicek malinký nešťastně naříka,
Já nemám paninky a ani páníka.

Panička psíkovi haminky dávala,
Každý den granulky do misky sypala.
A psicek malinký blahem se teteli,
Mám dobré haminky denně jak v neděli.

Nechci plýtvat slovy
teď chci pouze být
jiní za mě poví
jak krásné je snít

A v té chvíli ticha
které užívám
nechám v sobě dýchat
co já v tobě mám...

Nechci plýtvat slovy
teď chci pouze být
jindy třeba povím
kdo střeží můj klid.