Když zemřel básník,všichni jeho blízcí plakali.
Když zemřel básník,celý svět se pláčem zahalil.
Jeho hvězdu pohřbili ve velkém poli s obilím
a proto se v tom velkém poli chrpy zjevily......
Kytička modrá jako len
a každý z ní byl okouzlen,
nesetá kvete ,pohladí duši
ta chrpa v poli kvete jen,
toť básníkův je věčný sen...
Chci Tě potkávat v lukách
a z květů veneček Ti plést.
Nosit Tě na svých rukách
a nechat Tě stále kvést.....
Píšeš po nocích nádherné sonety,
já zatím přemýšlím,jak narvat do věty,
všechna ta vyznání,všechny ty pochyby,
mezitím vyzvání ti,co nám nechybí.....
Píšeš ve verších,co říct ses styděla,
písmenka konejšíš,jak křídla anděla,
co peří daroval milencům do peřin,
když slova čaroval,pro ty co nevěří......
Je květen...
omamná vůně konvalinek mísí se s vůní šeříků,
zas budeme mít na triku
pár nových lásek a zamotané hlavy..
je květen ,všude vůně šeříku a posekané trávy
a milenci zas mají lásky plné hlavy
je květen ...
Oslov mě. . .
tiše řekni mé jméno
a dívej se mi do očí.
V tom pohledu je všechno vysloveno
ať točí se svět ,či netočí
jen z očí poznám lásku tvou i cit
a nic jiného nemusím víc chtít.
A roky plynou a plynou.....
Pořád jsem Tvým pokladem a ty moji kopretinou......
1
1