Jen Ty a já v té staré zahradě,
vůně růží zůstává v mé náhradě.
Kde jsou ty dny,kdy čas se zastavil
a osud nám lásku do dlaní nastavil.
Jen Ty a já v té staré zahradě-
Šeptám Tvé jméno do noci....
Jen Ty a já.....
Šeptej mi tiše,
co chtěla bych slyšet
že kůži mám jak z hedvábné plyše
že oči mám jak hluboké tůně
po kterých často srdce tvé stůně
šeptej mi něžně, jak to mám ráda
že rád mi hladíváš šíji i záda
že vlasy moje jsou jako závoj....
který ti dodává milostný náboj
že moje ruce ,chladivé dlaně
dají ti odvahu a děkuješ za ně,
šeptej mi ti tiše...jak kryješ mi záda
a já ti zašeptám ,jak tě mám ráda.
Tak šeptej mi . . .
Až obejdu oba dva břehy,
připlavu k Tobě,Lásko,na ostrov něhy.
V objetí uslyším,žije!
A začneš mi šeptat touhu své poezie,
co o mé srdce brnká,
až do rána a znovu do západu slunk.
Až obejdu oba dva břehy,
připlavu k Tobě,Lásko,na ostrov něhy.
Kytici z kopretin ti uvážu
a přidám i modré chrpy ,
dej si je do vody do vázy
bez vody kytky trpí . . . 
První láska
To byly ty časy,
plné nových vůní.
Tvé řasy ukrývaly,
hloubku tůní.
To byly ty časy,
věneček letních květů
a luční klasy,
letmo na Tvém retu.
To byly ty časy,
slunce mladého právě
a naše hlasy,
ševelily jako vánek v trávě.
To byly ty časy,
divá horská bystřina,
té rané krásy
vpíjím,hltám očima.
To byly ty časy,
trochu děti ještě stále
a přeci asi,
první láska nadále.
Napsal jsem v noci básničku,
zněla mi ulepeně medová.
Noc zřejmě není dobrý rádce,
pro pocity a pro slova.....
Tak jsem ji smazal,
napíši jiné.
Lásku zrýmuji s nočním splínem,
na prázdných stránkách starých snářů......
a pak je zase všechny smažu.
Spatřil jsem
Přilož oko na skulinu,
až světlo vtáhne tě.
Spatřil jsem kopretinu,
a sevřela mě touha.....po létě.
Po létě, či po těle? )
Kopretina, to tě pozdějc chytne slina.
Šťovík, skákal by jak koník.
Hvozdík, dáte rádi čajík.
Sedmikráska, byla ti to pouhá sázka.
Pampeliška, bude vele výška.
Podběl, tolik jim tam chyběl.
Zvonek, prošel kolem domek.
Kohoutek, na obloze žloutek.
Jetel, okem zívá Datel.
Hluchavka, to byla ale kuchařka.
Podběl, byl to jejich úděl.
Třezalka, byla celá rusalka. )
sladká 
Pralinko v mé dlani
cítím tvé chvění
tvé tání
má chuť roste
co mi brání
tě spolknout
za svítání
ikdyž se zdáš tak blízká
tak hladká
spanilá
těžké je
nechtít více
když chuť mě zradila
jenom jsem ochutnal
tvou náplň
sladkou šťávu
už nemůžu víc
ruka pláče
že musela zpět do rukávu
pralinko kde jsi
jen zahlíd bych tě znova
zas hltal tvoje tvary
sladká slova
jen jedno kousnutí
ta chvilka co čas staví
mít tě tak na rtech
ta vzpomínka mě baví
Autor poeta, 23.08.2012
Měsíci nebo slunci?
Jsi jako oko oblohy,
jako portál pro bohy.
Jako brána pro tuláky
a já se chci toulat taky.
Možná s Tebou po orbitu,
zkoumat svoji identitu.
Pak sestoupiti z oběhu,
vnitřní vesmír bez břehů.
Do něj cestou za víčky,
šeptavými slovíčky.
A tak lehce poslepu,
drobky z duše vytřepu.
2
2
budu si muset stoupnout do deště...