Básničky všeho druhu

Ranní pohlazení

Ráno,když posílám Ti svoje slova vřelá
a pak se chodím dívat,zdas to otevřela,
jako by tajemství v té zprávě byla skryta,
jestli se rozzáříš,jako růže nerozvitá.

A pak se objeví ta srdíčka Tvá,rudá,
proti nim jsou každá slova chudá.
Chci políbit tě,na Tvá něžná ústa,
Den za dnem moje touha vzrůstá.

Den za dnem pak píšu další sloky,
co k Tobě míří svými mílovými kroky.
Přináší Ti v místě Tvého snění,
moje malá,ranní pohlazení....

Radost i smutek láska v sobě má,
člověk se sám v sobě nevyzná.
Srdce touží,však rozum káže jinak,
jak se v tom pak vyznat?
Nejtěžší je pak zapomínat.

Jedna moc hezká...V dešti. . .

v dešti sama křehká
tak promočená
a já ti rukou na ramena
chtěl jenom najevo dát
že nemusíš smutně stát
že jsou i místa kde je sucho
tak mojí ruku uchop
a neměj strach
misky vah mých jsou vyrovnané
a na každé z nich úsměv
plane oheň v krbu
vyčaruje klid

med v čaji líně klesá
ode dna stoupá
a tobě z teplé deky
kouká jenom nos
jsem bos v té horké chvíli
bez náznaků
nacházím nahodilé pohledy
tak svůdné
ztrácím ohledy
a ty ve své kráse celá
náhle stojíš tak smělá
a já se chvěju
ne však zimou
čas zpomalí a jeho střípky plynou
překrásnou mozaikou doteků
výkřiků a tichých slůvek
a tam kde ostych vládl
zvolá cit

ta noc se zdála nekonečná
splynula těla v sousoší
mramor vždy chladný poznal žár vášně
nikdo neruší
a tak ta chvíle okusila
čekání na den kdy zas žila
poznala co je lidství
touha. ..

náhle je slunce v plné síle
jsi klidná ve snech toulavá
shodím ti pramen vlasů z čela
to se nestává
abych namísto probuzení
cítil chvění
potřebu líbat tvojí tvář
na polštář růži
nezapomeň
že déšť nás spojil v jeden
celek co v čase schován
bude žit

odcházím s pohledem do tvých očí

zavřených

a přesto jejich odstín navždy

budu znát

autor: Poeta*

Maš vlastní vesnici ,krásnou značku,
přecpanou lednici ,novou pračku,
máš plnou zásuvku rad a mouder,
kolty ti bezpečně kloužou z pouzder,
vzpomínky na doby bez videa,
kdy byly kytary součástí těla,
nemáš však to co jenom já smím,
já ti to chlubení osladím )))

Laskavou tvář Slunce k Zemi sklání.
Toužebně k němu vztáhneš svoji dlani.
Brzy jsou paprsky v zajetí pih,
kreslí houslové klíče ve tvářích.

Zahrají melodie strhující,
skvostné opusy na tvé líci.
Prostoupí labyrintem uší,
spočinou ve tvé dětské duši.

Květy spatříš, kam až dohlédneš,
scenérii za letního poledne.
Třásně zlaté vstoupí do tvých vlasů,
budeš anděl, zvěstující spásu.

Autor kudlankaW

Když mě sny minou,
spřádám pro tebe slovíčka pod peřinou.
Hned nepřiznám se k tomu hříchu....
Chvíli dělám,že šeptám je tichu.

Když mě sny minou,
spřádám pro Tebe slovíčka pod peřinou
a díky Tobě už umím usmívat se na slunce......

Na Vltavě u Strakovky,
prý kotví tři minolovky.
Podívat se pojedu
v úterý či ve středu-

prohlídka je za tři stovky.

Vladimír G.

Voníš okvětními lístky jabloní
a loňským babím létem
jako střízlivé moudré ráno
s nadějí
že tvé slzy,stékající po amuletu Madony
jsou jen štěstí a ne pamfletem
co rukou kritika psáno
nežádoucí emoce spouštějí

voníš podzimním orlojem
náměstím i tržnicí
kde blýskající se cetky
lékořice a exotické koření
dodávají punc tvým jemným pohledům
voníš mořským příbojem
deštěm i vichřicí
jako rozházené kytky
padající z nebe pro akt loučení

voníš osmým divem světa
jako pokušení
a nezdolná touha
za světlem jít
voníš jako krásná němá věta
co lehounce na jazyku zabrní
jako když láska se rouhá
a brání tajným milencům
o ní snít.
Autor neznámý

Krzysztof Koscielski

TANGO

Žycie,žycie jest jak tango:
Albo tanczysz,albo sie boisz
i jak pizda stoisz.

A jak ci sie poplacza nogi,
to sie vypierdolisz.

Skrze vzpomínky a vyrytý rány
a důkazy že jsme nevzdali plány
co na kůži se podepsalo....
mi nevadí
když za něco to stálo.