ŠIROCE OTEVÍRÁM OČI:
Padá mi do nich vlaštovka
a padá do nich mrak.
Dokořán otevřené nebe.
Dávej pozor,opatrně,
nespadni tam!
Říkal jsi mi ,snesu ti modré z nebe.
Říkal jsi ,miluji jenom tebe.
Říkal jsi ,ty jsi ta pravá. . .
taková veselá, milá a hravá
Říkáš mi , ty jsi se pro mě narodila-
a já?
Já ti už dávno uvěřila.
Když jsem Tě prvně zřel,
málem jsem lžičku spolk.
A zbožně čuměl jsem,
jak kotě na plotě.
Šak Ty jsi nejhezčí,
nejhezčí ze všech Vlast,
které jsem potkat směl
v svém krátkém životě.....
S úsměvem na tváři, ukládám v diáři,
co jsi tu psal.
S jiskřičkou v oku a skleničkou moku
užívám radosti,co jsi mi dal.
I když se nezdá, slovíčka něžná
zvednou nám náladu...
a život jde dál 
Jak jen k tomu beran přijde?
Kamkoliv si s ovcí vyjde,
nikdo jinak nepoví
než "dvě hlavy skopový".
Ostny mýho těla,
trhají mi šaty.
Čekám na anděla,
z růžovoučké vaty.
Sešije mi duši,
růžovoučkou nití.
Na tvář políbí mě,
ve tmě bude svítit.
Možná začnu nosit,
růžovoučký prádlo.
Sladká jako anděl,
no,to bude žrádlo!
Helena
Tak hluboko v modré
tak hluboko v šedé
je to, na čem mi záleželo včera
a utopil jsem se
Stěží poznávám
cokoli jiného
kromě těch očí
jako vodní hladina
nech mě projít
tak hluboko v šedé
tak hluboko v modré
60+
Ještě nás láska umí bolet v hrudi.
Ještě nás touha po snu ze sna budí.
Ještě věříme na osudí,
z něhož si jde vytáhnout štěstí.
Ještě se bez záchrané vesty,
vrháme do vln moře života.
Ještě nám vůně umí zamotat
rozumem poučené hlavy.
Ještě nám film-Pravá a pravý-
nezní jako pohádka o Popelce a princi.
Ještě si smíme hodit mincí.....
Ty roky jsou jen na papíře . . .
stále se máme čemu divit
lásce- víře
a touhu v sobě nezapřeme
vždyť stále se máme rádí
milujeme
každý vzdech, pohled ,obětí
nám lásku naši posvětí.
Ty roky...jsou jen na papíře. . .
Do ticha
Nechci plýtvat slovy
teď chci pouze být
jiní za mě poví
jak krásné je snít
A v té chvíli ticha
které užívám
nechám v sobě dýchat
co já v tobě mám...
Nechci plýtvat slovy
teď chci pouze být
jindy třeba povím
kdo střeží můj klid.
Lásko!
Chceš růži,nebo její poupátko?
Víš co?
Chtěla bych srdíčkové lízátko.
Vidíš?
Támhle je mají.
Jedno pro Tebe a jedno pro mě.
Lehneme si do trávy,přitiskneme se
a budeme se mít něžně nepřítomně.
To bude štace!
Potom olíznem je a budeme se spolu mít sladce.
Paprskem měsíce
na plátek růže
píšu ti dopis zasněný
To je teď nejvíce,
co láska může….
A potom ještě Toužení
V sametu nocí
krumplují hvězdy
večerní dlouhý plášť
Kouzelnou mocí
promění ve sny
dopis, co právě dočítáš
Lexi
Posílám Ti psaní,
předmět: Milování.
Chci Tě lásko, moc,
hned tuhle noc.
Každý má rád trochu jinak.
Někdo jako třtina,
ulehá vždy pod jiným větrem,
však zůstává věrný své vodě.
Někdo si slzu z oka setře
a z paluby zámořské lodě,
už se dívá do dalších přístavů.
Někdo cit halí do hávu mnišského,
nebo roby divy.
Někdo sype lichotky z rukávu,
jiným tonem zlomeně tklivým,
posílá do světa své S.O.S.
a chtěl by věřit v něžnou záchranu.
Někdo je orchidej,někdo vřes,
někdo v záplavě zlatých volánů,
a jiný v bílé lněné košili,
dává a nebo chtěl by dávat,
navždy a nebo na chvíli.
Někdo rád slůvka hravá,
jiný ta z básnického pera,
dalši zas vybírá ta chytrá....
Někdo miloval včera....
Někdo dnes....
A někdo zítra....
Andrea
1
2
1
