Z naší velké lásky,
nezbylo vůbec nic.
Jen na stole,ve staré váze,
pár ukradených slunečnic.
Možná je to volbou květin,
které byly zcizeny,
kdyby jsme šli do kopretin,
vztah by zůstal zcelený.
Je-li to tak,nevím sám,
ve floře se nevyznám.....
Doplňte:
Vyléváš si srdce
tam, kde není vrba
V telefonní budce
zní tiše tvoje zloba...
Vyléváš si srdce
no a to se cení,
i když ve tvém srdci
žádné zloby není...
Vylévej si srdce
ptáš se :ale komu?
Tomu, s kterým randíš
večer u vodojemu .
Ten kdo Ti vkročil do života
i když se v něm moc neohřál,
zanechá stopu s kterou musíš,
at chceš,či nechceš kráčet dál.
Někoho pouze výhra baví,
někdo i malý úspěch slaví
i když jen na kraji stál......
Ahoj.
Ten, kdo mi vstoupil do života,
v něm vždycky stopu zanechal.
A jedno bylo, jestli dlouho. . .
nebo jen dveřmi práskl a šel dál.
V životě mám jednu stránku,
kde srdce svoje vylévám
a obětuji trochu spánku
pro toho, kdo za to stál. . .
Ahoj .
Jak se daří,můj milý?
Jak stromečku,
ke kterému přivázali ovečku.
Aby nezaběhla do černého lesa
a zlý vlk nevydal se za ní.
A jak se dáří mé milé?
Jako břízce bílé,
která se větru klaní,
klaní,klaní.
Skácel J.
Zpívají ptáci celý den
a mají hlásky jako len.
Zpívají dnes tak jako včera,
po celý den až do večera.
Až dozpívají, půjdou spát,
sny krásně se jim budou zdát.
O loukách, o voňavém kvítí
a o měsíčku, který svítí
celou noc ptáčkům do hnízda,
když ticho na prst zahvízdá.
Jan Skácel
Bloumal jsem si kolem řeky,
přišel za mnou opičák.
Zeptal se mě nečekaně,
zda bych ho vzal na cvičák....
Jsi vlahý větřík,
co ovane mě,
ráno při vstávání.
Jsi vlahý větřík,
co nemá stání.
Pírko,co vznáší se,
kolem mě bez ustání.
Jsi k zulíbání.....
Chybí mi zápalky v krabičce z lepenky,
v hlavě se prohání jen tmavé myšlenky.
S Tebou to bývalo na chvíli jinačí,
jenomže chvilička,ta prostě nestačí.....
Přetrvá vzpomínka schovaná za víčky,
a uschlá kytička na dně té krabičky
nikdy ti ze srdce nezmizí souznění...
.takové chviličky se prostě nezmění
1
1
2
