Když paní Zima v sněhovém závoji,
s milencem Mrazem srdce své propojí,
pak jeden v druhém oddaně zavěšení,
malují z láskou,pro naše potěšení.
Když paní Zima v sněhovém závoji,
s milencem Mrazem srdce své propojí,
pak jeden v druhém oddaně zavěšení,
malují z láskou,pro naše potěšení.
Na oknech z mrazu krajkoví
a nikdo už se nedoví
že zmrzla láska odvěká
proč? -věřila v člověka...
Paní zima,ta je príma
na rybníku vykouzlila zrcadlo
na oknech krajku bílou,
sedneme doma u kamen
dáme si horké kakao
a máme náladu milou.
To umí paní zima.. .
Jako dítě kakao jsem pil,
nebylo to pro mě štěstí,
spíše vynucený dril.
Školka chrlila ho a ještě teplé mléko s ním,
když si na to vzpomenu,
pak s radostí se pozv....m:-)
No tak se neraduj,
co víc říct k tomu?
V kýblu máš vodu
a vypadni z domu.))
Víla...
Než jsem stihla slzu smýt,
zníš v křivkách sobotní noci,
vílo, voníš po ovoci!
Pojď se přitulit...
Kdyby dala na rozum..
..tak jí to zlomí srdce..
Kdyby dala na srdce..
..tak jí to zlomí vaz..
.
Rozhodl za ni..
..a zlomil jí (jen) duši..
To se dá?
Já si ji představuji, takovou vláčnou, jako implantát:-)
Možná ji měla moc tvrdou:-)
smazala si virtuóza
smazala si poetu¨
příště to tu zase smazej
když to znovu popletu
nebude však žádné příště
už tu psáti nebudu
nebudu tu ani chodit
navždy vstup zde pozbudu.
jsou tu samé důchodkyně
harampadi prorezlé
s nima si už ani tady
slovně nikdo nevrzne
tak si furt tu na té kupě
pomaličku dál hnijte
z mého psáni na prsou
se vzteky bijte a bijte-
poslední to místo štěstí
uhnívalo dál a dál
a tak sem se psát jak básnik
už i tady bál a bál
loučím se já s váma poet
loučím se já virtuóz
jako ježíš v tehlé poušti
pujdú dál už bos a bos
vzpomínky si neuchovám
za sebe je odhodím
prostě jen tak jednoduše
do prázdná je vyhodim.
a tak kdysik velmi dávno
bylo forum básnické
než tam správce v tehlé době
dělal chyby taktické
erotika věčné téma libit se mu přestalo
věkem zřejmě tohle téma
u něj na frak dostalo.
Jestli je od tebe Lubošku, tak jedna z nejlepších co jsem tu kdy od tebe četla. Velice povedená.
eště tebe tu děvče odpovím
a pak už nic nepovím
to co jsem napsal je moje dílo
a prober si to jak chceš zdejši vílo
mé básně city se z hlavy rvaly
a pak mi hadí sliny a jed na frak daly
povoleni ti dám překrásná vílo
mužeš si stahnout mé autorské dílo
můžeš si ho zaramovat
nad postel dát
a jako otčenáš před spaním předčítát.
emoce jsou síly co předčí i můzy myšlení
a sílu emoci žádná silá nezmění .
zbohem a buď zdravá ty karmo tajemná
ty vílo skryta vílo
dojemná....................................................
.............................................................................................
Po přečtení mě napadlo, že je těžké zajistit klidné prostředí, a
zároveň nezasahovat. Pro všechny by bylo určitě ideální, mít cit, vkus a
trochu slušnosti. Na sociálních sítích však často mezi názorovými
tábory nejde o komunikaci ale pouze o snahu urazit ...(protivníka.?) Což jsem
zrovna zde, nečekala.
A samozřejmě je jen tvá volba, jestli tu budeš nebo nebudeš dál psát.
Nehledal bych v jeho psaní,
něco čím by bodnout chtěl,
souhlasím, že jeho slova,
mohla býti jako pel.
Lehká, vzletná, plodná v kráse,
usměvavá, citlivá.
Fantazií, v jeho stylu,
nevulgárně lechtivá:-)
Možná toho bylo hodně,
třeba toho bylo moc.
Advent ten je v téhle době,
čtyři týdny do Vánoc.
To co píšeš je jen lpění,
láska jen o sexu není.
Srdcem se dá milovat,
můžeš jím i hovořit,
to je pravá duše slast,
než bez ducha... topořit.
Některé ženy si myslí,že svět je černý kožíšek.
No vážně.Některé ženy si myslí,že svět je kožíšek a pro ně na
míru.
Kup mi ho.Co ti to udělá.
A když pak spolu jdete máš celej vesmír s jednou ženou v něm.
A když pak spolu jdete z Žebrácké uličky až kamsi na Vítěznou,vržou ti
boty.........
Pak černej vůz ti jednou odveze tu ženu co tě měla ráda......
A zas ti ten celej vesmír vemou......Kainar.
Už
nevidím zlaté okraje mraků
a přesto si stále sním.
Já bláhová… to vím,
vidím na nebi spoustu klikyháků.
Proč
přesto ze snů
neslevím?
nebe, peklo, ráj,
kde tě, duše, mám
skryj se v poli planých máků
v mračné změti klikyháků
najdu si tě tam...
Tak smutná leč jak už tu od jednoho mudrce bylo řečeno, marnost, pak je vše tak nějak prostší a lehčí...
Kopretina
Šla po louce kopretina,
upadl jí kousek vína,
ohnula se pro něj směle,
zakvičela, jako sele,
to jí křuplo v zádech zrovna,
když sebrala kousek ho..dně se u toho lekla
až si z toho na zem klekla,
vzpíná ruce nahoru,
"Já už dál tak nemohu" !
Pak na jeden nádech,
křupne jí zas v zádech.
Na oblohu koukne mile,
díky Bohu za ty chvíle.
PROČ SE MÁM STÁŘÍ BÁT, NEŘKU-LI STAROBY?
že bych svým přátelům chodil srát na hroby?!
neznám své přátele,-snad oni znají mne...
ve světle bez konce počkám si na jiné
(Nové valčíky)
Umíme číst mezi řádky?
Ostrý jazyk, pero, mysl?
Nehledejme ostré hádky,
mozek by nám vzteky zkysl:-)
Tisíc lidí, tisíc pohledů na věc.
Ále houby, měla jsem udělat nejdřív tebe, nebo Luboška, pak by bylo lépe
pozbatelne, jak to bylo myšleno. Měl to být takový řetěz bláznivých
rikanek o vás i jiných a třeba i mě. A bude, jen to dám jinam, kde se to
bude hodit víc. Tady to nechám lepším mistrum. Nemam dobre básnické
střevo, ale občas něco vyplodim. Spíš pro pobavení. Neřeším, co tím
básník chtěl říct. A chápu, že jsem tu ještě krátce na to, aby to bylo
pochopeno. Nic se neděje. Stejně vás mám všecky ráda.
Člověk v dobrém něco stvoří,
a proto mu srdce hoří.
(Ještě to má pokračování, ale raději jsem ho smazal)
( Škoda, tak mi ho prosím pošli, jestli ho máš ještě v hlavě. Ráda bych si to přečetla, ať už to bude jakékoliv. :) díky, dík )
Pak by tvoje srdce, dcero,
ještě láskou zahořelo.
Zapomnělas možná, už,
že je doma sladký muž:-)
Jestli se tě to moc dotklo, netušila jsem, tudíž omlouvám se. Už znám tvé hranice. Nic ve zlém. Díky dík
VÁNOCE
Brusle, či kožíšek? – co komu k Vánocům?
alespoň morčátko... Budiž dnes přáno snům
...tam v nebi nahoře houf bílých andílků
už chystá každému – dle zásluh – nadílku
Už k sáňkám s dárečky připřáhli koníčky
bělounkou jiskřivou tmou zvoní rolničky
i já se usmívám v napjatém těšení...
dluhů tři p*dele a ho*no v kešeni
(Krchovský)
Já se vdávat nebudu
až mi bude 100 let
až mi zuby vypadají
nebudou mě bolet. ))
Já se vdávat nebudu,
až mi bude dvě stě,
až mi zuby vypadají
narostou mi ještě.
Kdyby se to nepovedlo,
tak si tam dej z kance,
nebude to kešeň bolet,
nebudou to rance:-)
Tobě asi vyhovují
ja si nechám svoje,
kančí zuby lezou z huby
zatím jenom tobě ))
Kanec s nimi ryje v zemi,
v lese, poblíž vesnice,
ženy jsou z něj ohromeny,
když vyhrabe bukvice:-)
Bral do svých prstů vlavé plátky zlata,
jež mělo plachý, zelenavý kmit,
a tato zář, tak trochu jedovatá,
dost silná byla srdce otrávit.
Bral do svých prstů filigrán, jenž svítí
jak útlý, schvělý archandělský vlas
a vine se jak šťastná stezka žití,
jež ztrácí se a objevuje zas.
Bral do svých prstů temné drahokamy,
skla korunní a rudé krystaly,
jež tanou jako krev na prsu krásné dámy
a jenom její smrt je kdysi zakalí.
Bral do svých prstů šperky hříšné ceny,
ze kterých tajný oheň uniká...
Proč tedy byly v smrti potupeny
ubohé bílé ruce zlatníka?
Mé city proměnila jsi na oharky...jsem jako rozladěné stradivárky.Falešně hrají všechny čtyři struny...bloudím tmou,bez smyčce i kalafuny.
Mít talent co měl Paganini
Snad bys ty sám mi trylky hrál.
Mít talent ,co měl Paganini
S houslemi sám bys v dešti stál.
dirigent na pomoc by mu pospíchal
hospodský deštník nad nim by roztáhnul
a nové housle s pod kabátu vytáhnul
umělcovy housle se dávno v dešti rozmočily
dár od dirigenta byl proto hrozně milý.
Studánko stříbrná,
ty jsi tam a kde jsem já.
Kde tě mám, studánko stříbrná,
kde jsou dětská přání má.
Zpytuješ svědomí,
lesní žínko?
Tady je rada:
Zatahej krávu,
za vemínko:-)
není hroznéj milá žínko
když on tě tahá za vemínko
ty ho tahej za ocásek
utrhni mu zvadlý klásek.
Obsah příspěvku byl smazán. Důvod: to už bylo přes čáru.
směje se směje a neví čemu
možná že mě a nebo jemu
možná že neví čemu se smát