Nohařka
Na jaře hladí tě prvosenek pýří,
když bosou nohou kráčíš lukou z rána.
Vůně se z mechu k nebi tiše šíří,
příroda tančí sedmikráskou, jež do vínku je ti dána.
V létě pak slunce pálí do chodidel,
horká zem šeptá sladká vyznání.
Vysoká tráva skrývá krovky křídel,
každý tvůj krok...milé poznání.
Na podzim šustí pod prsty ti listí,
chladivý vánek kotníky tvé hladí.
V mlhavých dnech dívčí srdce jistí,
že dotek země lásku neochladí.
A v zimě sníh a modré nebe,
když bosky vstoupíš, je to jako sen.
Pak vrátíš se zas a já vidím tebe
jak hřeješ… můj další krásný den:-)
