Básničky všeho druhu

Předmět diskuze: Básničky všeho druhu - zkusme to znovu spolu:) verše nejen autorské, prostě- co vám duši pohladí...

| Předmět:
13.11.26 18:30:20 | #4388

Nohařka

Na jaře hladí tě prvosenek pýří,
když bosou nohou kráčíš lukou z rána.
Vůně se z mechu k nebi tiše šíří,
příroda tančí sedmikráskou, jež do vínku je ti dána.

V létě pak slunce pálí do chodidel,
horká zem šeptá sladká vyznání.
Vysoká tráva skrývá krovky křídel,
každý tvůj krok...milé poznání.

Na podzim šustí pod prsty ti listí,
chladivý vánek kotníky tvé hladí.
V mlhavých dnech dívčí srdce jistí,
že dotek země lásku neochladí.

A v zimě sníh a modré nebe,
když bosky vstoupíš, je to jako sen.
Pak vrátíš se zas a já vidím tebe
jak hřeješ… můj další krásný den:-)




| Předmět:
13.11.26 06:29:13 | #4387

Moje touha dává noci pít.
Běžíš ji vstříc.....
Pohladit.
Divokými tony osázet.
Vášnivě objímat a nepustit.

Půlnoc včerejší den z kalendáře trhá.
Nečekáš na měsíc......
Tvoje náruč umlčí i kohouta,až zakokrhá.

(Upraveno 13.11.2026 06:32)



| Předmět:
12.11.26 20:41:03 | #4386

DEN V ŘÍJNU

Utichlým krajem podzim šel,
měl babí léto na skráni.
Z vlaku jsem ještě uviděl
šípkové keře na stráni.
Vrby se tiše klonily
nad poukrytým potokem.
Zorané lány mluvily
o klidu mrtvém, hlubokém.
Hluboký klid a vážný klid,
opravdový a skutečný.
A mně se chtělo zachytit
paprsek ještě slunečný.
Do jakých končin šel jsi plát,
do jakých zmizel okrsků?
A jakým hlasem zavolat,
slunečný jarní paprsku?
Viktor Dyk



| Předmět:
11.11.26 19:13:39 | #4382

Úplně nahá

Když ztichne sál a dohasíná svíce,
jen stíny tančí v koutech komnaty,
má touha hoří s každým dechem více
a v duchu snímám její brokáty.

Tak blízko stojí, bledá v šeru noci,
už žádné masky, žádné závoje,
jsem zcela ztracen v její sladké moci
a čekám, až vzdá se vlastní výstroje.

Však neodkládá hedvábí ni šperky lesklé,
jen pohlédne mi zpříma do očí.
Ten pohled pálí jak slunce uvězněné ve skle
a svět se kolem náhle zatočí.

Pak promluví... a ticho v okamžiku
jak loďka ztrácí pevný břeh.
Tak bezbranná tu stojí v přitažlivém vzlyku,
v těch nahých slovech, v rozechvělých rtech.

Na tělo její, vroucí, tak křídově bílé,
hle každá hláska, prostá příkras, lží
ta slůvka píši v řeči roztomilé
a pravdou svou mě navždy obnaží.

(Upraveno 11.11.2026 19:15)



| Předmět:
11.11.26 19:07:23 | #4381

Najdeš mě v soutoku
naších slzavých potoků,
v kopí vraženém do boku,
v očích pod nánosem otoků,
ve sklepě archivních patoků
tebou vybraného vína.

Není tělo,není vina.



| Předmět: RE:
11.11.26 19:18:49 | #4385 (1)
| Předmět:
11.11.26 14:03:34 | #4380

Na zem spadlá

V kaluži se třpytí,
z nebe na zem spadlá.
Již jen slabě svítí,
však krása její neuvadla.

Zřejmě přání vyplnila,
teď vyhasíná zvolna.
Svoji pouť tak dokončila.
Za chvíli bude volná.

Vědoma svého poslání,
nermoutí se, nevzlyká.
Vyslechla lidské volání
a teď nebesa si odvyká.

Vstříc života konci,
sen už se jí nezdá.
Opouští chrám noci,
na zem spadlá hvězda.



| Předmět: RE:
11.11.26 19:18:03 | #4384 (1)

Krásně pomíjivá...



| Předmět:
10.11.26 21:39:30 | #4379

Nevrlý penzista
Psavec ·

Jaro to je pro mladíky
já mám z dívek jenom tiky

Letní vedra ničí kasu
zase vleču piv si basu

Chladný podzim to je depka
v lékárně vždy najdeš dědka

Zima není pro mé kostí
náledí mě tuze zlostí

Nevrlý jsem tedy děda
změnit se to ale nedá



| Předmět: RE:
11.11.26 19:17:09 | #4383 (1)
| Předmět:
10.11.26 07:05:36 | #4377

Viděl jsem dívku na skále,
jak její bílé šaty vlály,
když vzdouvalo se moře zlé
a vlny břehy bičovaly.

Krásné je moře zlé,
krásné jsou blesky ve své vzpouře,
ale ta dívka na skále,
je krásnější než hrom a moře......

Puškin



| Předmět: RE:
10.11.26 19:34:48 | #4378 (1)

Námořník...

Blesk proťal nebe, skálu zvolil,
však ona stála bez hnutí,
jako by osud sklenku dolil
v tom pekle našla strnutí.

A vlny dál o kámen bijí,
pěna jí smývá bílý šat,
v té divoké, zlé symfonii
chce dechem v ústech zalapat.

Už nevíš, zda je dcerou země,
či z mořské pěny zrodila se v ráz,
když v bouři stojí, tichá, temně,
a v očích místo tání mráz.

Zpěv moře utichne a zbledne,
až slunce protrhne ten brak,
však vzpomínka na dívku zvedne
v tvém srdci nedobytný mrak.




| Předmět:
09.11.26 20:32:21 | #4376

Papagáj

Blednoucí hvězdy nad obzorem tají,
v podzimním chladu tichý les už spí.
Mé staré rány znovu procitají,
však srdce hrdé o nich nemluví.

Jen vítr vzdychá v pustém luhoví
a honí lístek zvadlý po zemi.
Vzpomínka na tebe mi tiše napoví,
že navždy v duši zůstala jsi mi.



| Předmět:
09.11.26 17:11:39 | #4375

Prosíváš provázky mezi prsty,
uzlík po uzlíku splétáš historii
lásky,
co odešla bez vyznání..
A netřískla dveřmi ani. Mrška jedna.