Proč květy růží tak rychle schnou
i když jim rosa neschází?
Proč se mě nikdo na lásku neptá
a rozum..........tak pozdě přichází?
Proč květy růží tak rychle schnou
i když jim rosa neschází?
Proč se mě nikdo na lásku neptá
a rozum..........tak pozdě přichází?
O rozum přicházíš když srdce mlčí
ty růže v zahradě jen zima zničí
když zebe na srdci...je lásky konec
srdce to zabolí...zazvonil zvonec.
Trápilo mě pak svědomí i hanba bylo mi, a když jsem spatřil její kštici i tvář zkropenou zlatem pih, vyhnul jsem se jí na ulici a byl jsem před ní v rozpacích. (mysl má... Že tě to netrápí)
Ty rozeznáváš, mé boky když jdu ulicí
mé vlasy mezi pšenicí
mou vůni mezi tisíci ...
Text písničky)
Polibek první, nevinný snad trval jen půl vteřiny. Ty krásná chvilko, půvab jejíž okouzluje mě do teďka! Dnes vím, že člověk v životě již nikdy se s tebou nesetká.
Čas letí, je vám čtrnáct let či patnáct - to je jak by smet. Tu dívku škádlíval jsem dříve pro pihy kolem nosánku. Vždiť měla vlasy zlatě rzivé, jako je pivo ve džbánku.
... usmála se. Bylo psaní a ruka se mi počala chvět, že vzrušen nemohl jsem ani z tabule opsat pár vět.
... usmála se. Bylo psaní a ruka se mi počala chvět, že vzrušen nemohl jsem ani z tabule opsat pár vět.
Možná teď škrtá Bůh mé jméno v kolonce
dělí mě poslední minuty od konce...
Cítím se nejistý; dostal jsem tuny rad
o tom, jak má se žít a žádnou jak umírat.
Kdysi jsem zaslechl,
anebo přečet' snad,
že život celý je
učit se umírat.
I na hlavu padlí
tupci skonat zvládli.
Ještě větší tupec
(doufám) nejsem vůbec.
Nechtěl bych znít neskromně
ať o tebe jde nebo mně;
všichni jak se sluší
vypustíme duši.
Smrt nebolí,¨
ale umírání bych se bála
žila jsem život svůj krásně i z mála
dost jsem se nasmála, plakala
..............a ............. přece,
stejně ho opustím ... v klidu a lehce
Život je jeden s kopce jedem? Je důvod hrát si s jedem? Přijde stoupání a zaváhání... Nech ležet jed a do kopce jeť!
Život sám je jedem
přežíti se nedá;
tak se jím aspoň sjedem
(budeš-li chtít, teda...)
Měl jsem být vděčnější za tvoje polibky
dřív, než jsem dorazil ke hrobu z kolíbky.
Měl jsem být milejší, oblíben u lidí...
Teď už to nezměním. Příště se uvidí.
Cítím se naměkko,
v hlavě zní údery;
do pátku daleko
(je teprv úterý)
Budíček od šesti,
vyhlídky bídné...
Bude boj dolézti
do konce týdne.
Chlácholit tě nebudu
je to jistě kruté
plahočit se k důchodu
ale vydrž...přežiješ to,
je to téměř jisté.