Období smutný kropit budu
vodou z naší studny.
Ach!
To bývala studna.
Všichni kdo napili se,
byli láskou posedlí.
A u dna?
Dodnes zrcadlí se odraz všech,
co do ní se mnou nahlédli......
Období smutný kropit budu
vodou z naší studny.
Ach!
To bývala studna.
Všichni kdo napili se,
byli láskou posedlí.
A u dna?
Dodnes zrcadlí se odraz všech,
co do ní se mnou nahlédli......
Víš kolik lidských odrazů,
ta studna pohltila...
za dlouhých večerů i dnů
když se voda zavlnila
vidí tě, vidí nás
v odrazech světla i stínů
průzračná, stříbrná
ukrytá v mlžném baldachýnu
vidím tě ....vidíš nás ?
Jsi mé světlo v tunelu,
prozařuješ,noci,dny,
na Něze ti ustelu......
Nezhasínej-mám strach z tmy.
Na Lásce ti ustelu.....
V její záři tvář se rdí,
jsi mé světlo v tunelu,
nezhasínej-zabloudím....
Neboj se....
mé srdce ti bude kompasem
i když už lampu zhasla jsem
neboj se...
tma není zlá ,má své kouzlo
to které k nám v noci vklouzlo
neboj se...
mou ruku do své vezmi
a láskou se nechej vést
neboj se a věř mi....
Kdybych byl malířem,
na půdě s vikýřem,
tvým portrétem v ateliéru,
začal bych kariéru.
A já bych koukala
na toho mazala
který mě vykreslil,
vůbec se nezasnil...
díval se na hvězdy,
místo na mě
hvězdu mám na čele,
tvářím se nesměle
kariera v háji....kdo ví. . .
co ti za mě dají? )))
Básnivá,mámivá,
Máchovsky teskná,
Nestoudně něžná
i něžně nestoudná,
měsíčně snivá,
láskou oblouzněná,
dnešním dnem prozářená....
Kopretina.
Vzpomínky
jsou jako dotek motýlí
a umožňují na chvíli
vrátit se zpátky
do pohádky
Vzpomínáš?
Na chvíle společné
na hádky zbytečné
na věty nevyřčené
na city utajené...
Vzpomínky
jsou jako život dvojí
a tak se špatně hojí
jak těžká rána
rozespaná
Vzpomínáš?
Na lásky marnivé
na činy bláznivé
na slzy stoleté
na růže prokleté...
Vzpomínky
jsou jako vánek jarní
a náš čas marní
vzpomínání věčné
nekonečné
Vzpomínáš ?
Na knihy nedotčené
na květy poničené
na polibky omylné
na světy rozdílné...
Vzpomínky
jsou jako balzám hojivý. . .
Vzpomínáš?
Vzpomínám....
Tuhle si ukládám. Tuze moc krásná. Žasnu a zas, děkuji