Jsi moji oblohou plnou snů.
Znělkou,bez které neusnu.
Mým tajným přáním plným vášně.
Dvířka,co jimi otvíráš mně.
Jsi moji písní,plnou něhy.
Vodou,co umí zavlažovat břehy.
Vskutku.
Jak ranní pohlazení.
Jak večerní polibek.
Jak tkanička na živůtku.
Jsi moje láska veliká,
jsi život co mi utíká,
jsi studánka ze které vodu piji,
jsi světadíl který obdivuji
jsi slunce které mě budí ráno,
jsi štěstí které mi bylo dáno
jsi má desátá planeta,
jsi barev duhy paleta
jsi kniha co se nezapomíná
jsi mé moře i má pevnina. . .
jsi volba moje jediná.
V jemném otisku tváře,
má oči jako dvě skulinky.
Ne,začnu znova.
Její oči jsou mouchy v mléce,
její oči jsou malí Drákulové.
Do háje s očima.
Povím Vám o jejích ústech.
Její ústa jsou červená chaloupka,
ve které vlk sežral babičku.
Ále,zapomeneme na ústa.
Řeknu Vám o jejích prsou.
Občas je na chvilku zahlédnu.
A i to víc než stačí,
abych ztratil hlavu,
takže Vám radši povím o jejích nohách.
Když je překříží na pohovce,
jako by žalářník rozbaloval balíček.
A v tom balíčku je dort
a v tom dortu pilníček,
co sípá její jméno,
když piluje mi okovy....
Má nejmilejší básnička.
Jsi můj záchranný člun uprostřed oceánu
Jsi horský štít, přes který se probírám,
abych Tě spatřila.
Jsi překážka, kterou denně překonávám,
abych Tě slyšela.
Jsi džungle, kterou se prodírám,
abych ucítila tep Tvého těla.
Jsi skála, kterou rozbíjím holýma rukama,
abych se Tě dotkla.
Zatím jsi však jen silná kniha,
kterou rychle pročítám.
a doufám, že Tě na konci najdu.
Jsi?
Někdy je těžké se v nás vyznat, někdy to neumíme ani my samy. Někdy
je složité nás potěšit, jindy dokážeme rozdávat radost po hrstech. Není
to s námi jednoduché, ale bez nás je to nemožné. Přeji
vám všem.....krásný Mezinárodní den žen! 
Jste naše první cena,
víc než přijatelná.
Vaše jméno je Žena
a žádná nejste stejná.....
Jsme vaše všechno....
zima i teplo
úsměv i pláč
vždyť víš co jsem zač 
Jsi moje zázemí
láska i trápení
slzy i smích...
i vítr co stich
sněhové závěje ...
i vločka co roztaje na řasách mých... 
Jsi moje noc a jsi můj den,
Ty jsi můj smích,
jsi můj splněný sen.
Jsi moje voda,země,vzduch,
plamen i naděje,
jsi můj záchraný kruh....
Tu noc, hořely ,padaly hvězdy,
a ty jsi se bála, že nepřijde den.
Já věděl ,že je to navždy.
A ty zas, že vedle tebe jsem.
text písničky
Nataša mě políbila na jaře.
Pavla mi na podzim pusu dala.
Vlastina na mě jen pohlédla,
nikdy mě nelíbala.....
Natašina pusa byla jen žert
s Pavlou jsme si jenom hráli.
Polibek,který Vlasta v očích měla,
mě ale dnem i nocí pálí......
Andělům
a těm co řídí naše kroky bych vzkázal:
Prosím trochu pr
myslete na nás co máme roky,
šak nemusíme být stále hr......
Můj Anděl...je už tak unavený
z řešení mých životních průšvihů....
že je na tom mnohem hůř , než já)))
Kolikrát ho vidím,
když sedí v hlavách mé postele,
křídla svěšené...hlavu v dlaních...
a je mi ho líto.
Když ráno otevřu oči...
slyším tichý hlas....,,Můj Bože....už je vzhůru ,, ))) 
Mezi ploty všedních domů,
do úmoru rozervanou,
myšlenku znám, zatoulanou.
soucit skrývá ševel stromů.
A osud chystá další rány,
myšlence, jež je nepoznaná,
toulá se tu mezi námi.
na lavičkách v parku stíní,
při slunci září na květiny.
Trhá lístky kopretinám.
Ráno nohy máčí v rose,
tiše, zatoulaně, bose.
Myšlenka, tak plná kalu,
pozoruje cizí stíny,
zachytává naše splíny.
Plná lží a plná smutku,
vzniklá, že špatného skutku,
ta nás činí úplnými
Jen jednou jsem byl s tátou na pouti u Matěje.
Zelená, vlhká jarní zem voněla od šalvěje.
Houpačky,boudy,kolotoč,
dvě slečny od střelnice
a najednou-už nevím proč-
tu vznikla tlačenice.
A táta mi tiše říkal,
abych se slečen nedotýkal.
Ta jedna měla rozparek
na květinové sukni,
pak jse šli s tátou na párek
a oba byli smutní.
A táta mi tiše říkal:
Jez, hochu jez!
Já tajně vzlykal
a od těch dob jsem dívkám vykal.
Krajinou jdu
oblaka plynou mi nad hlavou
a náhle...
Jako by někdo zašeptal...
Sluchu nám dopřej
člověče...
Nespěchej
tvůj čas
neuteče...
Asi propůjčil jim větřík
svůj hlas...
V nitru mém způsobil
vzrušení...
Nádherný
duševní
jas...
Zastavím...
Kroky mé dozněly
a v kouzlu ticha
podléhám pocitu...
Cítím tóny...
Vidím auru...
Vše, vše kolem dýchá...
Ne, nemohu říci...
Obloha, oblaka, krajina
že věc je bezduchá...
Živý je celý svět
když duše naslouchá...
(anonym)
Kdopak bydlí v Tramtárii?
Všichni čerti prý tam žijí.
Co dělají celý den?
Kopou v Tramtárii křen.
A co v zimě,když křen není?
To se všichni čerti žení.....
Sněženka otvírá jaru petlice.
Sněženko sněžná,sněž,
ale ne sníh.
Sněž něžnost,ty to dovedeš
a hrubá zima zmizí na saních....
Až probudí se petrklíč,
tak bude zima jistě pryč
a do té doby sněženky...
jsou jara malé jitřenky.
3
2
1
