petrklíč, petrklíč
Jaro už je tady
Zima už je pryč
nemá žádné vady
dostane tě do nálady
Slunce krásně hřeje
větřík občas věje
voda si tak zurčí tiše
zajíc hopká ze své skrýše
probouzí se les i louka
liška na vše v dálce kouká
usmívá se celý svět
na všelijaký květ
a tak pískej píšťaličko
půjdeš světem za kratičko
od umělce z rukou jeho
co vy robil s láskou, už není jeho
to přináší radost člověku
už mu není do breku
a tak pískej píšťaličko všem
každému rozvesel srdíčko jen 
Uzavřel jsem smlouvu s Osudem,
že čekat od sebe už nic nebudem.
Kývl,pak pousmál se opodál....
Řekl-ale co kdybych ti něco dal?
Pak se ale náhle tiše otevřelo nebe
a z něj přímo do srdce mi Osud seslal Tebe.
Stokrát může milovat duše neposedná,
ale láska Osudová je jenom jedna.....
Napiš na co myslíš
Stačí tužka, starý sešit
složit slůvka a není co řešit.
Zavři oči, předpaž ruce
slyšíš tlouci svoje srdce?
Na co mysliš? Napis o tom.
První verš,druhý potom.
Piš o lásce i o závisti,
lidském štěstí,o bolesti.
Zapoj city, zapoj smysly,
odhal chmury ve své mysli.
Pomáhá to, vždyť to víš,
bude fajn, sám uvidíš!
Anonym
Ráno se na slunko usmálo a řeklo,
děkuji ti.
Za málo!
A oba v záři ranních červánků,
mlčí,
tiše stojí
a chystají květinkám rosu do džbánku....
Den už má na kahánku
a zem ukládá se k spánku,
lehni taky vedle mě
budu ti povídat a ty zas mě
jak ráno slunci děkovalo
a květinám rosu posílalo
teď vládne večer, noc a chlad...
my budem tiše naslouchat
co budou spolu plánovat.
Řekni mi,
v čem je ten tajný trik,
že jsi tak hebká na dotyk.
Kloužeš jak v moři Moby Dick
a stačí Ti jenom malý mžik,
vyvolat u mě slastný křik.....
Proč říkat něco, co sám víš
snad se teď tomu nedivíš....
když tvoje slova a tvůj dech
mě hladí jemně po zádech
ten dotyk jemný jen já znám....
když rukám tvým se poddávám.
Záříš-li na nebi,tak silou měsíce.
Jestli jsi vánkem,tak rovnou vichřice.
Pokud jsi voda,tak bouřlivá řeka,
co do mého těla divoce vtéká.
A jestli travou,pak rozlehlá step,
co umí pokaždé zrychlit můj tep.....
Ahoj Květinko.
