Rozcestník >> Kultura, umění a filozofie >> Citáty a poezie >> Bláznivé rymování

Informace

Název: Bláznivé rymování
Kategorie: Kultura, umění a filozofie / Citáty a poezie
Založil: -
Správci:
Založeno: 18.10.2015 20:14
Typ: Dočasné
Stav: Veřejné
Zobrazeno: 39670x
Příspěvků:
270

Toto téma sledují (1):


Předmět diskuze: Bláznivé rymování - básnime ve dvou až pěti řadcich,přičemž poslední řádek je navazujicí pro další rýmovačku"je to takový nekonečný děj v rymu"sami na sbe nereagujte,používejte vlastní tvorbu.
Máte nastaveno: řazení od: nejnovějších v stromovém zobrazení

| Předmět:
10.07.22 19:06:28 | #110

Co nebylo , stát se může,
s oponentem rudé kůže .
V přípravě pak na debatu ,
opakuji si i pár chvatů .
Však použitím násilí debatu bychom zprasili . :-)))

Jinak je vás tady víc , co umíte psát básničky , tak pište .



| Předmět:
10.07.22 15:36:15 | #108

Na e - politické diskuzi
častokrát mne zamrzí ,
že názorovému protivníku ,
nemůžu dát pěstí do ciferníku :-)))



| Předmět: RE:
10.07.22 17:43:52 | #109 (1)

Chuť dát ránu jistě je tu
při diskuzích v internetu,
byť jsem sokům v debatách
ještě jednu nenatáh.


 #108 


| Předmět: .
10.07.22 13:39:03 | #107

Otupěl jsem vůči něze
jsem netečný k bolesti;
vše se po mě dolů sveze
(platno hlavě o štěstí).

Lhostejnosti dát chci vale,
cítit jako dřív a lidsky;
bojím se, že na to ale
jsem už příliš apatický.



| Předmět: 🌞🔥🌞🔥🌞
01.07.22 12:20:53 | #105

"**..venku je duha, mně je horko..
doma nuda, taky pruda..
jeden pes štěká,
druhého to asi leká..
Ležím na lehátku,
nejdu ani na procházku..
bazén ten mně nebaví,
slunce do spálené kůže..
stále jenom naráží..

sklenice prázdná, led už pošel,
hledám někoho, kdo by došel..
v bazénu plave jen lehátko,
brácha se chová jak telátko..

dneska je horko na padnutí,
33 ve stínu, dávno není..
slunce, voda ..počínání..
prázdniny zas začínají..** .{color: navy}"


1  

| Předmět: .
07.10.21 11:30:57 | #103

Chátrám a šedivím, nevidím ostře
mé klouby vrzají na staré kostře
den po dni přibývá chorob i závad
že už si přivykám na hlíně spávat.

Zvláště dnes nehezky od rána vrži
tělo jen zázrakem vzpřímeně drží
jak plachta korábu má kůže plandá
přijde-li vichřice, tak bude sranda!


1 1  

| Předmět: RE: .
09.12.21 16:05:48 | #104 (1)

Váš rukopis je nezaměnitelný. :)


 #103 

| Předmět: RE: RE: .
10.07.22 13:36:44 | #106 (2)

Se zpožděním děkuji *3596*


 #104 

| Předmět: Touha
12.05.21 18:21:37 | #102

Myšlenky mé jdou
jedna za druhou
mou hlavou krouží
duše se souží.
Jsem jako vítr
co vane po poušti
všude je prázdno
síly mne opouští.
Jsem jako voda
jak moře v příboji
naráží na skály
spolu se však nespojí.
Stát se tak andělem
andělem spásy
a moci všem rozdat
dostatek krásy.
Té krásy duševní
té krásy srdce,
aby už nikomu
nebylo hořce.



| Předmět:
11.01.21 21:36:18 | #101

básnik nepíše báseň aby se vracel
zbytečně by čas s tou myšlenkou ztracel
s básničkou básnik do předu kráčí
a úderem úder on rychle vrací
divoká láska,zákeřné city
vryjou se do těla jak ostré břity
prožitá léta a plno lásky
náhle to dělá na čele vrásky
s krásných to rokú zustala zloba
taková zvláštní je dnešní doba



| Předmět:
09.01.21 14:15:14 | #100

básník romantikem bývá
v básních emoce své skrývá
posílá je do světa
je to básník poeta
píše básně cizí ženě
u nohou ji kňučí štěně
básnik to je velmí snivý
s čtenáří to dělá divy
večer sednou u svíce
tekxt tlačí do palice
zalejou to portugalem
a básnik rázem je hned králem



| Předmět: Cesty...
23.02.17 23:31:40 | #96

Cesty jsou dané,
vždy dva lidi spojí,
není to hrané,
oni mají být svoji,
možná jen na dálku
možná i zblízka
svou životní korálku
nechají ve slunci blýskat.
A když se rozhoří
není už úniku
skály to rozboří
jak touží po vzniku ...
něčeho nového,
co světlo dává
něčeho pravého,
co sílu přidává.



| Předmět: RE: Cesty...
07.06.18 23:15:36 | #97 (1)

sny byvaj famozni
život vše ruši
někdy se sam divim
jak srdce mi buši



| Předmět: RE: RE: Cesty...
24.06.18 19:37:26 | #98 (2)

Život je záhadou,
tak krátce trvá
střídající se náladou
protkán je znova.
Stále nás učí
dalšímu novému
jak květy pučí
do krásy saténu.
Věřte té kráse,
věřte své duši,
chce to jen znát se
a to nám sluší.



| Předmět: RE: RE: RE: Cesty...
29.07.18 12:29:47 | #99 (3)

lovec jsem veliký
na zádech nosím svou kuši
pro milou ženu
vypustil bych duši
však zrádné jsou lesy
divoké svině
řešim to ženou
co sedi mi v klině
dávam ji vino
povolná bude
na lesním paloučku
líp to sní pujde



| Předmět: stráta paměti
14.02.17 00:01:52 | #87

Už neznám děvče číslo tvého domu
už neznám tvoji ulici
už neznám ani město
v kterém jsi žena bydlici.
Stratil jsem číslo telefonní
stratil jsem na tě spojeni
už ani nevím kde v koupelně
mám svoje holení
už nevím ani vlastně
pro koho holit
bych se měl
a nevím ani jaké
vzpomínky oživit bych měl.
Do mobilu ta žena sladká
silně mi kdysik plakala
když moje duše slabá
po změně matně tapala.
stydím se za tu promrhanou dobu
stydím se za mé chování
možná že vrátit k bájné ženě
mi i husi kuži nahání.



| Předmět: RE: stráta paměti
22.02.17 12:22:32 | #88 (1)

Až zlé to tak s tebou není
to jen život se časem mění
paměť ti pořád slouží
je vidět, po čem ty toužíš.
Všechny ty ztráty byly asi nutné
aby tvé žití nebylo tak nudné,
bylo to tak jak muselo být
aby jsi mohl tak, jak se má, žít.
Zvláštní, co všechno v paměti zůstane
i když to co bylo, minulostí nastane,
zvláštní jak vzpomínky se na povrch dostanou
po dlouhé době najednou z hlubin vyplavou.
Do našich duší nám nikdo nevidí
občas naše vědomí se samo podiví,
co vše zůstane hluboko zapsané
jak vlastní krví na pergamen napsané.



| Předmět: RE: RE: stráta paměti
22.02.17 12:49:39 | #89 (2)

třeba až jednou z rána
žena se lehce probudí
koukne se matně z okna
a koho že u vrat to nevidí
ten který kdysik dávno
srdce ji zbláznil velice
aby se tehdy rychle stratil
jak slunce když přišla horská vánice.
vzpomínky v srdci vryté
navždy tam asi zůstanou
byly tak krásne přece
do zapomněni se nikdy nedostanou.
Vidina jeji krásy
pořad mi škádlí srdičko
a já ji kdysik odřek
řekl jsem zbohem zlatičko. *30812*



| Předmět: RE: RE: RE: stráta paměti
22.02.17 19:13:47 | #90 (3)

Nejspíš to tak má být
vzpomínky zůstanou
a vždycky po létech
do kolen nás dostanou.
Aspoň je pořád na co vzpomínat
na jisté věci nedá se zapomínat,
o tom je život, tak to má být
tohle si přeci nenecháme vzít.



| Předmět: RE: RE: RE: RE: stráta paměti
22.02.17 20:36:01 | #91 (3)

tu překrásnou dobu
jen my dva v srdci
a paměti budeme mít.
v zimě jsme spolu
topili v peci
abychom u PC
nezmrzli přeci
vášnivá psaní
polibky v netu
chyběl mi však tady
cit tvého retu.
mnohdy jsme psali
dlouze do noci
konec udělat musely hodiny
v naši moci
a když jeden hodiny dal
utnul to psaní
konec udělal.
a zítra znovu
a potom zase
ty šťastné dny
byly jenom naše



| Předmět: RE: RE: RE: RE: RE: stráta paměti
22.02.17 23:56:23 | #92 (3)

Joo, je to tak .. byly to doby,
kdy spánkem nás klátily málem mdloby,
kdo by to řek, jak rychle plyne čas
občas by to člověk i vrátil zas.
Však některé věci vrátit už nejde
i touha po tom všem časem zase přejde,
lepší je vzpomínat na to, co bylo
když to tenkrát na netu stále tak žilo.
S fantazií přeci můžem žít dál
snít si to, co by si každý z nás přál
lehnout si do trávy a koukat na nebe
a myslet na to, že jsme tu pro sebe.



| Předmět: RE: RE: RE: RE: RE: RE: stráta paměti
23.02.17 00:47:36 | #93 (3)

teď jsem se zasnil
myslel jsem na trávu
leželas na zemi
pod hlavou seno tu srnči potravu
a slunce zapadlo
měsiček vychází
nám dvěma děvčátko
vůbec nic neschází



| Předmět: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: stráta…
23.02.17 22:20:10 | #94 (3)

Voní to létem...
to seno, ta tráva
nebo je to věkem
to se tak stává,
když slunce tolik praží
až vše se venku smaží,
kdy krůpěje vody
nás uvádějí do pohody.
To vše mi tvé verše připomněly,
jak ty časy krásně touhou hořely.



| Předmět: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: stráta…
23.02.17 23:19:36 | #95 (3)

touhou hořely
a rychle zhořely
jaká to škoda
a smutek na duši
životní osudy
nikdo snad netuši
třeba to kdysik nám
snad vůbec nevyšlo
snad se už víc lásky
do nás prostě nevešlo
proč tolik hezkych chvil
spolu si prožili
proč oba po sobě
tolik snad toužili.
když svitil měsiček
oba se koukali
že tam někde oči spoji se
tiše si doufali.
spojili se v jeden bod
a měsíc jim svitil dál
po krásnem to psaní
zbyl pouze smutek a žál.