Povídá babička při oslavě svých 100. narozenin svému gynekologovi:
„Pane doktore, tak jsem si na vás zvykla. Kdo mě bude ošetřovat, až
umřete?“
Přijde Pepíček za maminkou, že ho bolí hlava.
„Maminko, mě bolí hlava.“
Maminka mu odpoví: „Víš, Pepíčku, musíš hodně pít.“
Pepíček: „Dobře, takže kde je kořalka?“
Přišel mladík do knihovny, ale nikde ve studovně nebylo volné
místo.Nakonec přece jen jedno uviděl vedle mladé, hezké dívky.
Přišel k ní a ptá se: „Prosím tě, nevadilo by ti, kdybych si sedl vedle
tebe?“ Odpověď ho šokovala.
Dívka začala křičet: „Cože? Ne! V žádném případě se s tebou nechci
vyspat!“
Všichni lidé v knihovně se začali na muže opovržlivě dívat. Právě se
ale uvolnilo jedno místo dále od dívky, muž si na něj sedl a začal
číst.
Za chvíli k němu přišla tato dívka a říká:
„Promiň, ale studuji psychologii a musela jsem si to vyzkoušet. Díky tomu,
co studuji, přesně vím, jak se lidi cítí a co si zrovna myslí. Cítíš se
zahanbeně, viď?“
Opověď muže ji rovněž šokovala.Ten z plna hrdla zakřičel: „Cože? Dvě
stě eur za noc? Zbláznila ses? Tak to je teda ale fakt moc!“
Všichni v knihovně se pohoršeně podívali na dívku a muž jí šeptem
povídá:
„Víš, já studuji právo a díky tomu, co studuji, vím přesně jak udělat
z nevinného člověka viníka.“
Na oddávacím úřadě v roce 2022:
„Další, prosím.“
„Dobré ráno, rádi bychom se vzali.“
„Vaše jména, prosím.“
„Tim a Jim Jonesovi.“
„Vy jste příbuzní? Vidím, že jste si podobní.“
„Ano, jsme bratři.“
„Bratři? Tak to se nemůžete vzít!“
„A to už proč? Vy neoddáváte páry stejného pohlaví?“
„Ale samozřejmě. Tisíce! Ale ne sourozence, to by byl precedens!“
„Precedens? My ale nejsme homosexuálové.“
„Ne? Tak proč se chcete vzít?“
„Samozřejmě pro finanční výhody. A máme se rádi. Žádné jiné
vyhlídky kromě toho nemáme.“
„Ale my oddáváme pouze homosexuály a lesbičky, kterým byla upřena práva
zaručená ostatním občanům. Jelikož nejste homosexuálové, můžete si
vzít ženu.“
„No ale moment, to přece můžou i homosexuálové. To, že nejsem
homosexuál, ještě neznamená, že si chci vzít nějakou ženskou! Já se
chci oženit pouze tady s Jimem a ten zase s Timem. Vy nás tedy budete
diskriminovat pouze proto, že nejsme homosexuálové?“
„Dobře, dobře, nechme to tak. Zde máte ty papíry. Další.“
„Ahoj, chceme se vzít!“
„Jména?“
„John Smith, Jane Jamesová, Robert Green a June Johnsonová.“
„A kdo si bere koho?“
„My všichni se chceme navzájem oženit a vdát.“
„Ale vždyť jste čtyři!“
„Správně. Čtyři normální bisexuálové a máme se opravdu rádi. Já
miluji Janu a Roberta, June miluje Roberta a Jane a Robert zase miluje June a
mě, takže se chceme všichni vzít. Zpečetit své sexuální preference v
manželském svazku je ta jediná správná cesta.“
„My ale oddáváme pouze homosexuální a lesbické páry.“
„Takže vy diskriminujete bisexuály?“
„Ne, ne, ledaže tradiční představa manželského svazku se týká
párů.“
„Ale odkdy se zastáváte tradice?“
„Ne, to ne, chtěl jsem jen říct, že někde přece musí být stanoven
nějaký limit.“
„A to řekl kdo? Neexistuje žádné logické zdůvodnění limitovat sňatek
pouze pro dvojice. Větší skupiny jsou mnohem lepší! Kromě toho, máme svá
práva. Starosta města prohlásil, že ústava zaručuje stejná práva všem.
Okamžitě sem dejte ten oddací list.“
„Tak dobře. Další, prosím.“
„Dobrý den, chci se oženit.“
„Jména?“
„David Deeds.“
„A jméno partnera?“
„Žádné není, já si chci vzít sám sebe.“
„Sám sebe? Co tím myslíte?“
„Můj psychiatr tvrdí, že mám rozpolcenou osobnost. Takže bych rád ty
dvě poloviny spojil svazkem. Abych mohl podávat daňové přiznání jako
rodina.“
„V pořádku. Zde máte ten papír. Další! Ta paní s tím kokršpanělem,
prosím!“
Vrátil se mi formulář Sčítání obyvatel, že mám chybu v kolonce „Rodinný stav“. Přitom jsem to tak hezky rozepsal. Nejen, že máme jeden, ale i to, že je po dědovi z Krkonoš a co se ztratil člunek, tak je nefunkční, ale je nám líto ho vyhodit.
Víte, co je absolutní jeptiška?
To je jeptiška, jejíž matka byla jeptiška a její babička také.
Holčička: „Tatínku, já bych chtěla na Vánoce pejska.“
Tatínek: „Nevymejšlej si, bude kapr jako vždycky.“
Otec jede po namáhavém dni z práce domů a na poslední chvíli si
uvědomí, že má dnes jeho malá dcerka narozeniny. Rychle tedy zajede do
nejbližšího otevřeného hračkářství a vybírá něco, co by dcerunku
potěšilo.
„Kolikpak stojí Barbie, slečno?“ ptá se prodavačky.
„To záleží, jakou sadu byste si přál.“ odpoví prodavačka. „Barbie
na pláži stojí 350 Kč, Barbie jde na bál stojí také 350 Kč, stejně tak
i Barbie nakupuje. Barbie se rozvádí ovšem stojí 4000 Kč.“
„Proč všechny stojí stejně a jen Barbie se rozvádí stojí takový
nehorázný majlant?“ nechápavě kroutí hlavou otec.
„To je přeci jasné,“ řekne pokladní, „k Barbie se rozvádí dostanete
zdarma ještě Kenův dům, Kenův nábytek, Kenovo auto a Kenovu jachtu!“
Potká holčička večer u ledničky cizího chlapa.
„Vy jste náš nový babysitter?“ ptá se.
„Ne. Já jsem váš nový motherfucker.“
Tuhle jsem jel narvaným autobusem . Bál jsem se, jestli nechytnu covida. Tak jsem se uprdnul. Čich měli všichni v pořádku.
