·
Židovský humor je zvláštní věc. Národ, který strávil kus dějin
putováním mezi pogromem a vyhnanstvím, by člověk čekal spíš
zachmuřený, podezíravý a tragický. Jenže právě humor se stal jedním ze
způsobů, jak tu tíhu unést. Jak se nenechat úplně pohltit dějinami. A jak
si nenechat nepřáteli určovat způsob, jakým člověk žije.
Už Bible ostatně spojuje židovský příběh se smíchem. Když se Sáře ve
vysokém věku narodí syn, skoro tomu sama nevěří a řekne: „Bůh mi
přinesl smích.“ A ten syn dostane jméno Jicchak - Izák - tedy „ten, kdo
se směje“.
Je v tom cosi velmi židovského: i velké okamžiky bývají provázené
údivem, ironií a smíchem. Jako by smích nebyl opakem vážnosti, ale
způsobem, jak unést paradox života.
Samozřejmě nelze definovat jeden židovský humor. Jinak zní staré jidiš
historky ze střední Evropy, jinak neurotická newyorská ironie Woodyho Allena
a jinak současná izraelská satira, která si bez slitování bere na paškál
politiky, armádu, rabíny i sama sebe.
A přesto mezi tím vším vede společná nit. Humor lidí, kteří se naučili
žít v nejistotě, aniž by přišli o chuť do života.
Freud kdysi poznamenal, že málokterý národ si dovede dělat legraci sám ze
sebe s takovou intenzitou jako Židé. Což možná není známka slabosti, ale
naopak určité civilizační sebejistoty. Jen kultura, která se sama sebe
nebojí, unese sebeironii.
V Izraeli si toho člověk všimne skoro okamžitě. Lidé tam komunikují
humorem i v běžných situacích. Dělají si legraci ze svých rodin, politiky
i vlastních stereotypů. Často velmi rychle, hlasitě a někdy i uprostřed
hádky. Člověk má někdy pocit, že i fronta na kávu je tak trochu
stand-up.
Mnoho návštěvníků čeká zemi sevřenou traumatem a permanentním strachem.
A místo toho narazí na zvláštní směs chaosu, ironie a vitality. Jako by si
tam lidé až příliš dobře uvědomovali, že život je křehký - a právě
proto ho nehodlají prožít celý ve smrtelně vážné póze.
Židé mají jednu slavnou třívětou zkratku vlastních dějin:
„Pokusili se nás zničit.
Přežili jsme.
Pojďme se najíst.“
Je v tom vlastně všechno. Tragédie i vzdor. A hlavně schopnost sednout si po
katastrofě ke stolu a pokračovat dál.
Pojďme se od nich učit.


