Rozcestník >> Kultura, umění a filozofie >> Vtipy a anekdoty >> Židovské anekdoty

Za rabínem přijde Roubíček a hrdě hlásí, že je atheista. Rabín se zeptá: „A četli, Roubíček, aspoň něco z Tóry, když říkaj, že jsou atheista?”
„To jsem, prosím, nečetl!”
„A znají aspoň něco z Talmudu?”
„No, prosím, to taky neznám!”
„Tak vědí co, Roubíček? Voni nejsou žádnej atheista, voni jsou obyčejnej blb!”

Starý Kohn umíral a pozval si ke smrtelné posteli svého obchodního partnera pana Steina.
„Mám stříbrný servis pro dvanáct osob,” povídá mu, „ze kterého někdo tři kusy ukradl. Až umřu, přenechám ti ho, ať je servis zase kompletní...”

„‎Dědo, kdy začíná život?”
„Podle katolíků okamžikem početí a podle protestantů při narození.”
„A co podle Židů?”
„Podle Židů začíná tehdy, když děti odejdou z domova a pojde pes.”

Katolický duchovní spolu s evangelickým pastorem a rabínem jsou pozvání na audienci k papeži.
Papež říká katolíkovi:”Vy, coby příslušník naší církve, mi můžete políbit ruku.”
Pak se obrátí na pastora: ” Vy koneckonců jste také křesťan. Dovoluji vám políbit mi nohu.”
Pak se obrátí na rabína a říká:” A vás, jako příslušníka vyvoleného národa….!
Rabbi couvne:” To jsem si mohl myslet! Vždyť už jdu.”

Rabín byl dotázán, čím je vhodné krmit pacienty s koronou.
„Maces, samozřejmě!“ odpověděl rabín.
„A pomůže to pacientovi?“
„Ne,“ odpověděl rabín. „Ale je snadné ho dostat pod dveře.“

„Jak já nesnáším tu karanténu,“ běduje Aharon ve svém malém bytečku v Jeruzalémě.
„To je strašné být zavřený doma. Tak rád bych seděl u někoho v obýváku, jedl okoralé chlebíčky a kopal ženu pod stolem, že už chci jít domů…“

„Synku, na dnešek budeš vzpomínat jako na svůj nejšťastnější den až do konce života.“
„Ale, tate, vždyť se žením až zítra!“
„Já vím.“

„Lžička za mámu … Lžička za tátu... Za babičku... Lžička za dědečka…
Malý Icik jedl krupicovou kaši a začínal tiše nenávidět všechny své příbuzné …

Firmě Amschel & Morgenstern umřel její dlouholetý obchodní cestující pan Kraus.
Šéfové se radí, jak vyřešit vzniklou situaci. V tuto roční dobu musí zástupce firmy denně na cesty, jinak toho využije konkurence.
„A co tak poslat Roubíčka? Je u nás dvacet let za pultem a zboží zná…“
„Ale ta jeho nesamostatnost…“
„Jakápak nesamostatnost, daj se mu přesné pokyny a je to!“
„Leda tak, zaříděj to, bitte, pane Morgenstern…“
Morgenstern si zavolá Roubíčka do kanceláře:
„Budou teď pro nás cestovat, pane Roubíček. Zejtra pojedou do Ústí nad Orlicí ranním rychlíkem v šest nula pět z Hlavního nádraží – budou tam o půl desátý. Z nádraží půjdou rovnou na náměstí a tam navštívěj Goldsteina, kterýmu prodaj naše bílý zboží. Potom půjdou naproti ke Šmejkalovi – tomu směj prodat jenom naše barevný zboží. Ve dvanáct půjdou do hotelu U Frimlů, daj si tam vídeňskej řízek a ve dvě hodiny nasednou na olomouckej rychlík, kterým se vrátěj z Ústí do Prahy. Kdyby jich cestou něco potkalo, s čím by si nevěděli rady, pošlou sofort telegram.“
Druhého dne o půl jedné přinese poslíček telegram:
„Vídeňský řízek není, co mám dělat? Roubíček.“

„Pane Kohn, oni se chtěj ženit? A koho že si berou?“
„Slečnu Etelku Krausovou.“
„Pane Kohn, kam dali rozum?! Vždyť je jí už dvacet a jim je čtyřicet! Za deset let jim bude padesát – a jí třicet. A za dalších deset let jim bude šedesát a jí čtyřicet. A pane Kohn, co budou dělat s tahle starou ženskou?!“